Dvoudenní putovní festival Hrady CZ si dává za cíl propojit hudbu s historickými památkami. Letos se navíc zaměřil na vztah člověka s přírodou. Prostřednictvím pasivního třídění odpadů a vratných kelímků na pivo bylo snadné zjistit, že některým lidem (a není jich zrovna málo) dělá pořád velký problém udělat deset kroků k nejbližšímu odpadkovému koši.

Hrady CZ letos slaví půlkulaté (patnácté) výročí, takže line-up dvoudenního dýchánku byl velice slušně zaplněn a návštěvníci měli možnost vybrat si z více hudebních žánrů. Malinko nevděčnou rolí je celou akci zahajovat. V době, kdy je ještě spousta diváků na cestě z práce domů, kdy se vše teprve rozbíhá a lidé se starají o své ubytování a zabydlení se v areálu, u pódia zkrátka příliš plno nebývá. Michal Hrůza však tohle neřeší a spoustou hitů i velmi dobrým smyslem pro humor dokáže podobné situace zvládat s grácií. Byl tak například v neustálém kontaktu s partou trpaslíků a Sněhurkou, kteří se účastnili soutěže o nejhezčí festivalovou masku. Novou desku slíbil na podzim (a nebyl jediný).

Po divokých Sto zvířatech si na své přišli příznivci tvrdších kytar. Nejprve ukázali svou aktuální formu legendární Arakain s Lucií Bílou. Představili několik novinek z desky "Jekyll & Hyde" i klasické hity "Princess", "Metalománie", "Cornouto", "Dotyky" i "Zimní královnu". Následovaly je čertice z The Agony, které představily i metalovou verzi hitovky Britney Spears "Baby One More Time".

Anna K. patří mezi letité jistoty festivalových programů. Po všech těch strastech, kterými si prošla, však byl její výkon tím nejpříjemnějším potěšením pátečního večera. Snad jako druhou stranu mince jí totiž život přihrál fantastické poslední album "Světlo", ze kterého prezentovala hned několik kousků i za doprovodu dětského sboru Ostraváček. Hvězdné manýry nechala daleko za branou areálu, byla energická, komunikativní a i přes určité problémy s hlasivkami jí to zpívalo dobře.

Kdo se chtěl zahřát a nestačilo mu třicetistupňové vedro přes den, musel být uspokojen ohnivou show kutnohorských Rybiček 48. Už i tahle formace má velký problém nacpat do předepsaného hodinového vystoupení (pouze headliner Kryštof hráli hodinu a čtvrt) všechny hity, další totiž s poměrně pravidelnou kadencí sype z rukávu. Nechybělo tak politické rýpnutí "Na první dojem", aktuální recesistická "Biolid" i punková "Retro Vagina" z posledního dvojalba "Pořád nás to baví".

Druhý den startovali svým vystoupením zpěváci, které objevily talentové soutěže - Štěpán Urban a Elis Mraz. Opravdovým startérem však byli košičtí No Name. Sice jsem v perexu napsal, že byli jedinou slovenskou kapelou, oni se však už u nás za Slováky moc nedají považovat. Jednak mají hned několik česko-slovenských písní, jednak (a to hlavně) zde mají obrovskou fanouškovskou základnu a rádia hrají jejich písničky do omrzení. Stejně jako poslední singl "Ži...a nech žít" nebo skladby z povedené aktuální řadovky "S láskou".

Na své si v parném sobotním odpoledni přišli i příznivci hip-hopu, kteří si zaskákali při vystoupeních Marpa s Troublegangem a PSH, rockeři však už netrpělivě čekali na podvečer, který rozsvítili relativně pohádkoví, jinak však nekompromisně tvrdí Trautenberk. Klatovští díky pohádkové recesi, kterou ředí svou divokost, označili postavy slavných "Krkonošských pohádek" ne zas tak lichotivými přívlastky - Aničku za transsexuála, hajného za hovado a Krakonoše za práskače. Závěrečné legendární nadávání krkonošského pána "Himlhergotdonrvetr" pak posluchačům znělo v hlavách ještě dlouho po skončení koncertu.

Trautenberk na podzim vyjíždí na turné s Dymytry, kterým patřilo hlavní slovo hned po nich. Představili vlastně stejný program jako na květnovém Majálesu, hráli s chutí, radostí a samozřejmě pořádně tvrdě. Do řevu elektrických kytar pak dávku svébytného humoru zasadil zase Visací zámek, který prohlásil za nejlepší potravu pro vegany plzeňský Prazdroj a zahrál "Klíště", "Známku punku", "Traktor" a další známé hity.

Hlavní hvězda Kryštof slibovala malý Strahov. Parádní světelné efekty spolu s už profláklou jízdou na kole během balady "Ty a já" stadionovou parádu skutečně připomínaly, nešlo si však nevšimnout, že oproti květnovému Majálesu nebylo prakticky žádné pyro ani ohňostroje. Kdo však přišel hlavně zazpívat si známé písničky a užít si pohody, nemohl odcházet zklamán. Obojího se mu dostalo bohatě a nechybělo ani pozvání na Kryštofkempy v roce 2020 a dokonce už i na turné v roce 2021, které by si skupina ráda zahrála už na novém brněnském stadionu. Oktet Jelen si pak pohodu z vystoupení přenesl i na své pódium, kde mu kromě stabilního hosta Kateřiny Marie Tiché sekundovala ve skladbě "Spím v obilí" (nechybí na výtečné desce coverů "Půlnoční vlak Michala Tučného") i dcera legendy tuzemské country Míša Tučná.

Měl jsem docela obavy, jestli po dvou víceméně popových interpretech závěrečný vystupující celého programu, kapela Harlej, bude mít pod pódiem dostatek fanoušků. Jejich hudba je daleko ryčnější a drzejší, což prokázala už tradiční odpichovka "Zfetovanej" a také další pecky ze zatím poslední desky "Hodný holky zlý kluky chtěj". Obavy však byly liché a stálo za to sledovat, kterak si skladbu "Pověste ho vejš" pozpěvuje i formace Jelen, která se během vystoupení Harleje ochotně fotila s fanoušky a skladbu má také ve svém repertoáru. Se závěrem vystoupení nechyběl ani tradiční "Svařák" a úplně poslední písní celého víkendu byla "Optimistická".

Ti, kteří ještě nechtěli spát, mohli jít pařit na diskotékovou párty, takže festival končil de facto v neděli nad ránem. V sobotu večer sice byly poměrně časté dešťové přeháňky, celkový dobrý dojem však nezkazily. Dramaturgie přehlídky totiž byla velmi dobrá, časové prodlevy žádné, takže veškerá vystoupení šla za sebou jak na drátkách. Spíš by si někteří fanoušci měli uvědomit, že pokud jdou na podobnu masovou akci, měli by deštníky nechat doma a neotravovat s nimi okolostojící v předních řadách. Dvacet korun na plášťenku má snad každý. Příští zastávka festivalu je naplánována už na 16. a 17. srpna do Hradce nad Moravicí.

P. S.: Fotografie jsou ilustrační.