Rudolf Brančovský - Pro lidi bez postižení je moje tvorba příliš nestabilní voda

23.08.2019 10:15 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Poletíme? letí v pomyslném žebříčku popularity s každou deskou vzhůru. Úspěch posledního alba "Chce to hit!" se tak logicky rozhodli oslavit dosud největším koncertem v kariéře. Uskuteční se 5. září v areálu Kytary.cz v Praze. O něm, ale třeba i o malování jsme si popovídali s lídrem kapely Rudolfem Brančovským.
Poletíme?, Palác Akropolis, Praha 10.3.2018
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Náš poslední rozhovor se uskutečnil téměř přesně před rokem, kdy jste čerstvě měli venku album "Chce to hit!". Co se od té doby v řadách Poletíme? změnilo? Jak fanoušci z tvého pohledu desku přijali?

Především se změnilo to, že s námi začal jezdit na živé koncerty zvukař Dan Navrátil. Už nemusíme posluchače otravovat složitým a zdlouhavým zvučením a místní zvukaře stresovat našimi nestandardními podmínkami. Máme vlastní mixpult, ve kterém je naše zvukové zázemí uloženo. Přijdeme, zapojíme a hrajeme. Když je jakýkoliv technický či zvukový problém, je tam náš člověk, takže je to o moc větší pohoda, a to i na pódiu. Co se týče desky, myslím, že reakce jsou takové, že svižně mizí z krabiček, ve kterých nám je posílá vydavatel.

Když vydáváte řadovku, máte určitou představu, které písně posluchače osloví více, ze kterých bude právě ten hit a které třeba na koncertech tolik takzvaně nepofrčí?

Můžete odhadovat, spekulovat, ale lidi si to přeberou po svým. U "Lokomotivy" jsem například nečekal až takový úspěch. U "Pojď se mnou lásko má" jsem to lehce tušil. Osobně jsem třeba překvapen, kolik lidí baví "Moja mama" a jak moc je bere "Moje poslední vůle".

Poletíme?, Palác Akropolis, Praha 10.3.2018
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Letos v září vás čeká dosud největší koncert, odehrajete jej v areálu Kytary.cz v Praze. Proč jste sáhli právě po těchto prostorách?

Prvně jsme se domlouvali ve Žlutých lázních, ale tam to nakonec z technických důvodů nešlo. Den po našem vystoupení začíná Festiwall Kytary.cz, na kterém bude ukázka nejmodernější zvukové techniky, takže jsme to spojili a budeme mít aparát, na který si u nás zahraje málokdo.

Můžeme očekávat nějaký netradiční program, hosty či speciální show, jindy neviděnou?

Ano, bude tam toho nového dost a ledasco bude překvapení. Vše budeme odtajňovat postupně. Prozradím jen, že na tomto koncertu představíme úplně nový vizuální styl Poletíme?.

Minule sis povzdechl, že kdybys kapelu založil v roce 1991, už byste vyprodávali O2 arenu. Akcí v areálu Kytary.cz se ale této metě už docela přibližujete, ne?

Nebyl to povzdech, ale spíše humor. Pro nás není O2 arena nebe, kam se musíme za každou cenu dostat. Ale potěšilo by to. Jde o to, že v našich vodách kapela roste i věkem...

Během show v Lucerna Music Baru letos na jaře se během vašeho setu představil sólově jeden z vašich členů. Skladba to byla vskutku netradiční. Můžeš nám nastínit, zda šlo o běžnou vsuvku, nebo o spontánní akci?

Myslíte Pepíkovu "Píseň pro Gabču"? Ta je již nedílnou součástí dlouhých klubových koncertů. Lidi ji zbožňují. A také zbožňují, jak se Pepík u ní někdy stydí a s jakou nejistotou ji hraje. Jsou to ty krásné momenty, kvůli kterým se vyplatí za námi do klubu. Máme totiž na sebe s lidmi čas. Nemusí se všechno natlačit do pětačtyřiceti minut festivalového setu.

Zdálo se mi, že jste se na pódiu skutečně bavili, že vám pozitivní reakce fanoušků dělaly upřímnou radost. Pravdou ale je, že hrajete poměrně intenzivně. Lze to vůbec v tom množství stále brát jako zábavu?

Lze. Je nás na výjezdech dvanáct chlapů. Bývá vždy dobrá nálada, už třeba jen proto, že se tím neživíme a ani živit nechceme. Když jsme unavení, můžeme v počtu koncertů ubrat! Když se podívám do zákulisí českých kapel, vidím hodně otroků. Chceme zůstat svobodní, a tím si pojistit, aby naše úsměvy nepřestaly být upřímné.

Poletíme?, Palác Akropolis, Praha 10.3.2018
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Oslovil tě v poslední době někdo, abys mu napsal text nebo rovnou složil píseň na tělo? Nebo byl "Džony Macháček" pro The Tap Tap výjimečným počinem a píšeš jen pro domovskou formaci?

Džony Macháčkovi můj text sluší zatím nejlépe. Pro lidi bez postižení je moje tvorba příliš nestabilní voda. Tu zvládá jen člověk s nadhledem, a to Džony a The Tap Tap jsou! Každopádně, jestli se někdo hlásí, čekám na mail.

Studiovky Poletíme? vycházely vždy po dvou letech. Až "Chce to hit!" měla dvojnásobnou proluku. Máme čekat novou nahrávku příští rok, nebo zůstanete u čtyřleté pauzy?

Myslím, že za čtyři roky - nikam nespěcháme.

Alba vydáváte klasicky na CD. V posledních letech je ale na vzestupu i formát LP. Neuvažovali jste o tom?

Gramodesky jsou zatím mimo náš hlavní záběr...

Na tvých facebookových stránkách neustále přibývá množství maleb. Kolik času této umělecké činnosti věnuješ?

Maximum. Veškeré organizační věci kolem kapely dělá náš manažer Tomáš Paleta a náš tour manažer Jorik Švanda. Jsem za ně velice vděčný. Já přes týden maluju a pak na víkend odjedu hrát a pak zase maluju. Sledujte můj web www.brancovsky.cz.

Jednu výstavu jsi měl letos v Brně. Mohou tvoji tvorbu naživo spatřit i fanoušci jinde v republice?

Brzy založím událost Pražská vánoční obrazová hrabárna podle velice úspěšného prvního ročníku, který byl před minulými Vánocemi v Brně. Dva dny budu v pražském skladu přijímat návštěvy, budu se jim věnovat. Bude tam k vidění i k prodeji veškeré moje dosavadní dílo - asi čtyři sta položek. Tedy něco, co se do galerie málokdy vleze.

Poletíme?, Palác Akropolis, Praha 10.3.2018
© Vojtěch Kubec / musicserver.cz
Původně pro tebe byla malba jistou arteterapií, kterou sis naordinoval sám. Proč jsi tehdy sáhl právě po této umělecké disciplíně? V kterém okamžiku se z ní stala podstatná část tvého já?

O malování mluvím jako o terapii, ale nezačal jsem kvůli terapii malovat. Je to jeden z jazyků, kterým k lidem hovořím od dětství, podobně jako zpívání. Písničky by mi na ledasco, co chci říct, nestačily a naopak. Krásně se to doplňuje, vznikají zkušenosti, které se dají využít křížem krážem.

Tvoji rodiče jsou prý také umělci. Je to jejich koníček, nebo práce na plný úvazek?

Tvrdá práce na plný úvazek. Moje maminka je dětská ilustrátorka Vlasta Švejdová. Má za sebou asi sto třicet dětských knih plných ilustrací. Jí vděčím za geny pracovitosti!

Před lety jste nahráli satirickou všeříkající píseň "Klaus ukradl propisku". Od té doby se ale politickým tématům ve své tvorbě vyhýbáte. Jak to, že vás zaujalo právě tehdejší faux pas bývalého prezidenta? Dnešní politická situace vás k podobným počinům nemotivuje?

Krátce po zveřejnění jsem si uvědomil, že touto cestou jít nechci. Člověk se dostane do role nějakého šaškovského komentátora a to rád nechám jiným. Chci, aby kolem mě byla spíše poetika, láska, vlídnost.

V dubnu jste natočili klip k písni "Leť dál" s letcem Martinem Šonkou. Přitom skladba se objevila na albu "Turbošanson" a ve skutečnosti se jmenuje "Běž dál". Dokonce k ní byl tehdy natočený i klip. Jak k této spolupráci došlo a proč jste oživili právě tuto starší píseň?

Ono se to někdy tak podivně semele...

Letos jste také vypustili originální video k písni "Pojď se mnou lásko má". Bylo celé natočené dronem a prý by se mělo jednat o světový unikát. Odkud nápad vzešel a jak dlouho práce na snímku trvala?

Světový unikát - to je tedy milé... S nápadem přišla Bára Poláková, která nám klip režírovala společně s Jirkou Zemanem. Rádi jsme svěřili naši píseň někomu jinému. Točilo se dva zimní dny pouze za světla, takže celkem asi patnáct hodin. Což je na tolik lokací asi opravu unikát.

Poletíme?

Brněnskou partu Poletíme? založil v roce 2007 její lídr, zpěvák, banjista a výtvarník Rudolf Brančovský, který ještě předtím působil ve folk-rockové formaci Veselá zubatá. Poletíme? si od počátku zakládali na originální směsce žánrů, který sami nazývají turbošanson. Ten obsahuje prvky country, folku, šansonu, punku i rocku. Hudba Brňanů je zvukově bohatá a instrumentálně pestrá, nechybějí housle, trubka nebo banjo. Studiově muzikanti debutovali už po roce založení prvotinou "Jednoduché písničky o složitém životě", vydanou ještě na vlastní náklady. Jejich poslední, pátou nahrávku je úspěšná kolekce "Chce to hit!", která vyšla pod hlavičkou vydavatelství Supraphon. Na 5. září plánují vůbec největší koncert v kariéře. Uskuteční se pod širým nebem v areálu Kytary.cz na Praze 4.

Plánujete v dohledné době ještě nějaké další videoklipy?

Rádi bychom. Jen se čeká na impuls a trošku volného času. Případně náhodné spojení s někým, koho zatím neznáme.

Léto už je v plném proudu. Čeká tě kromě koncertování i nějaká dovolená? Třeba v zahraničí?

Kapelové volno bývá v lednu až únoru. Takže když to půjde, zmizím zase někam do teplých krajů, ať si užiju moře! Tento rok jen malé radosti a velké koncerty!

Je nějaké místo, kam jezdíš rád pravidelně a kde relaxuješ?

Moc rád jsem se již podruhé vrátil na stejné místo do Thajska. Před dvěma lety jsem tam byl měsíc sám. A minulý rok jsem tam vzal svoji přítelkyni. Miluju obrovské ještěrky, ostrovy trčící mnoho metrů z moře a koupání se slony!

Minule jsi tvrdil, že hudební scénu nesleduješ a kromě Poletíme? tě míjí. Platí to pořád? Ani po roce tě nic nezaujalo?

V žádném případě to nebylo myšleno nějak arogantně. Z kapel, co jsem kdysi poslouchal, se stali přátelé. Několikrát za rok si užiju Mňágu a Žďorp, Wohnout nebo Divokýho Billa, Vypsanou fiXu a tak dále. Moc mně tu chybí ten starý Traband! Asi rád koukám dozadu a nového v české hudbě se bojím. Vždyť je to samý hipster za studeným sklem popsaným větami, kterým nerozumím.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY