Will Smith patří do kategorie těch MC, kteří plynou na hladině komerčního popu, jehož líbivost s chutí využívají i ve svých písních. Na druhé straně je pravdou, že jeho skladby rotující v rádiích patří spíše k tomu lepšímu, co lze v éteru zaslechnout. Právě tato skutečnost hodně vylepšuje renomé kompilace "Greatest Hits". Na jeho regulérních deskách jsme se většinou setkávali s pár dobrými songy a spoustou šedivě průměrných písniček. Smyslem výběru největších hitů je předložit fanouškům to nejpovedenější, což v případě Willa Smitha (vzhledem k tomu, co jsem napsal výše) znamená solidní, nenáročný popový rap s výrazně hitovým potenciálem.

Na této desce se pochopitelně Will Smith představuje jednak, jak jej známe nyní, jednak jako Fresh Prince, což byla především na přelomu osmdesátých a devadesátých let hodně populární postavička ve světě hudby a televize. Aktuálně ovšem pecky "Girls Ain't Nothing But Trouble", "Parents Just Don't Understand" a "A Nightmare On My Street" znějí hodně legračně, až naivně - absolutně nekonfliktní, příliš jednoduché texty, triviální hudba, skoro dětský projev Smitha. Když srovnáme začátky s nejnovějšími písněmi, postupný vývoj Willa coby rappera je skutečně markantní. Nejlépe je to znát v megahitu "Men In Black", kterým se bývalý Fresh Prince vrátil do popředí hudebního zájmu. Tato podle mě nejlepší věc, kterou dnešní filmový představitel Muhammada Aliho kdy udělal, ukazuje zkušeného interpreta opírajícího se nejen o povedenou melodii, ale také o zdatné hudební pozadí.

"Greatest Hits" by se vlastně daly kvalitativně rozdělit na Smithovu tvorbu před rokem 1997 a po něm. Ačkoli za první hity "Parents Just Don’t Understand" a "Summertime" dostalo duo DJ Jezzy Jeff & Fresh Prince ceny Grammy, rozhodně je nelze označit za nadčasové. Dimenzi času sice nepřekračuje žádný ze Smithových hitů (a standardní tvorba už tuplem ne), jenže singly z alb "Big Willie Style", "Willenium" a "Born To Reign" jsou minimálně po profesionální stránce o notný kus dál. Na "Greatest Hits" mi potom vadí především to, že písně nejsou řazeny chronologicky, ale do značné míry náhodně. Za daných okolností lze nedostatkem mínit také celkovou jednoduchost Smithovy muziky, která je příliš poplatná popovým schématům.

Psal jsem to na začátku a musím se opakovat - Will Smith vskutku není ani originální ani výjimečný. Co však spolu s kolegy, s nimiž pracuje, umí, je natočit hit, který se chytne v rádiích, aniž by urážel vkusného posluchače. Takže i když jeho regulérní desky jsou daleky zajímavosti (viz. recenze "Born To Reign"), trochu toho uznání si Smith zaslouží. V tomto směru je album "Greatest Hits" očekávaným a v podstatě žádoucím produktem (a také vynuceným, protože Smith byl odejit z vydavatelství Sony Music). Ono je totiž lepší pořídit si toto CD a nekazit si relativně příjemný obrázek umělce jeho další, "neproslavenou" prací.