Žraloci na odvykací kůře, kteří tvrdí, že ryba je kamarád, ne jídlo, se nejspíš studiu Dreamworks zalíbily natolik, že natočilo odpověď na veleúspěšný film "Hledá se Nemo" s názvem "Příběh žraloka", kde ukazuje, že je vlastně vše jinak. A jinak tomu je i na soundtracku. Zatímco ten k "Hledá se Nemo" byl až na jednu výjimku instrumentální, zde je to přesně naopak. Ovšem už seznam skladeb je předzvěstí, že tento soundtrack není určen pro evropský či v podstatě pro žádný jiný trh, než je ten americký.

Když jsem poprvé slyšel tuhle desku, bylo mi jasné, že recenzi na ni měl spíš psát náš odborník na současné r'n'b a hip hop Karel Veselý. V podstatě zde nenajdete nic jiného než americkou produkci tohoto ražení. A při jeho poslechu jsem moc nechápal, proč jsou někteří "umělci" za oceánem tak populární. Začnu například novinkou Jojo, která je v poslední době považována za velký objev. Zatím jsem neslyšel její debut a po poslechu "Secret Love" se k tomu ani nechystám, protože zde se ukazuje jako tuctová zpěvačka, kterých po Státech běhá tisíce. Podobné to je s D-12, kteří pouze kopírují Eminema, což je na jednu stranu pochopitelné, však jsou z jeho stáje a on je členem, ale nemusí to být tak okaté. Nijak zvlášť mě neoslovil ani Ludacris s "Gold Digger", to samé by se dalo říct i o pseudo reggae Seana Paula a Ziggy Marleyho. Uplným extrémem je "Good Foot" Justina Timberlaka a Timbalanda, který zásadně přeskakuji.

Ale úplně vše špatně není. Jak to tak vypadá, na co Christina Aguilera sáhne, to se jí daří a každý její nový počin je sledován s velkou ostražitostí. A stejně je tomu i v případě výborné rytmické "Car Wash", jejíž kvalitu dokonce neshodila svojí přítomností ani Missy Elliott. Příjemným překvapením je výborný funky duet Mary J. Blige a Willa Smitha "Got To Be Real", který si pěkně hraje s dechy a vše doplňuje rap Smitha. "We Went As Far As We Felt" od skupiny The Pussycat Dolls sice evokuje vzpomínky na "Lady Marmelade", ale i přesto je to velice příjemný kousek. Rozhodně se neztratí i zvukově zajímavá "Digits" od skupiny fan_3, která teprve vystrkuje růžky na hudební scénu. Po poměrně dlouhé době můžete na tomto soundtracku slyšet Cheryl Lynn. Její "Sweet Kind Of Life" v trošku starším pojetí, než je nyní zvykem, patří zcela jistě k tomu nejlepšímu na desce.

Na "Shark Tale" je krásně vidět, jak moc se Amerika hudebně vzdálila zbytku světa. Upřímně řečeno, na jedno album je té Ameriky přespříliš a obzvláště je to překvapující u alba tohoto typu. Nicméně jako na většině podobných desek, i zde najdeme lepší a horší věci, otázkou tedy spíše zůstává, jestli se vám líbí současná americká produkce či nikoliv. Podle toho se vám bude líbit či nelíbit i tento soundtrack.