Konečně! Placebo mají nové album, jejich čtvrté, které vychází 24. března pod názvem "Sleeping with Ghosts" (Spánek s duchy). Kapela říká, že jde o dosud nejvíc emotivní a explozivní nahrávku. Už se nemůžete dočkat, co? No, musíte, ale nebojte se, protože to opravdu stojí za to. Zatím si můžete přečíst rozhovor se Stevem Hewittem, levorukým bubeníkem Placebo.

Pro ty, co zajímá jejich biografie (fanoušci už to samozřejmě vědí) máme pár údajů a komentářů - Placebo (další informace získáte na jejich webových stránkách) jsou Brian Molko (zpěv, kytara), Stefan Olsdal (baskytara) a Steve Hewitt (bicí). Vzbudili očekávání už prvními singly "Bruise Pristine" a "Nancy Boy", jejich první album "Placebo" vyšlo v roce 1996. Kromě čerstvé, energické a dost osobní muziky se také dobře prodávali díky nezřetelné a přitom osobní image, popisované někdy jako "psychosexuálně úchylná přehlídka neurčité sexuality". Velice brzo začali být považováni za jednu z nových ikon glamrocku (s příměsí narkotik). Po dvou letech nás překvapili skvělým druhým albem "Without You I'm Nothing" se skvělými skladbami jako je ta titulní, "Pure Morning" nebo "Every You, Every Me", známá také z teenagerské verze filmu "Nebezpečné známosti". V roce 2000, opět po dvou letech, přišli s třetím albem "Black Market Music", které je jednoznačně uvedlo na mezinárodní rockovou scénu. A teď se hodně čeká od nového počinu. A Steve naší externí spolupracovnici Isabel k tomu po telefonu řekl více než pár slov...

Ahoj Steve! Jak se máš?

Vlastně ne špatně. Jsem nahý.

Jéžiš... no..., (pozn. red.: nejedné fanynce se určitě zrychlil dech :). Zníš unaveně.

Děláme promo akce už tři týdny, skončili jsme týden v Německu, pak máme týden v Paříži, děláme od desíti do šesti odpoledne, až pětadvacet rozhovorů denně. Je to docela tvrdý, docela hardcore, jen si to představ, co to je být v úspěšné kapele (smích).

Ale baví tě to, ne?

Nemám rád rozhovory, protože to připomíná práci v kanceláři. Proto jsem se dal na muziku, abych nemusel pracovat v kanceláři.

To mi je líto!

V pohodě, jen jsem chtěl přiblížit situaci.

Co můžeš říci o novém albu?

Myslím, že se významně odlišuje od "Black Market Music", šlo do něj o hodně víc duše. Album také těží z toho, že jsme měli producenta (ne jako na předchozím albu), a to nás posunulo dost dopředu. Ale zachovali jsme esenci kapely, a to je rock.

Mně připadá trošku jako první dvě desky.

Ne! Ne vědomě... Myslím, že přesně ukazuje, kde jsme teď. Tohle je speciální kapela! Takové se nerodí každý den. Tak se to přihodilo. Jak pokračujeme, sílíme, jsme si blíž, stává se z toho silnější, přátelský vztah a to tvoří skupinu. Co mě překvapuje u jiných kapel, je, že mají jakési odloučené přátelství. To my nemáme, někteří nás sledují a říkají "to je divné" (smích). Myslím, že se cítíme velice šťastní.

Na nové album jste vybrali dvanáct skladeb z dvaceti pěti. Co se stalo se zbytkem?

Některé se nehodily k těm dvanácti. Některé se hodily hudebně, ale nemohli jsme je dokončit, nevěděli jsme, jak je pojmout, takové se nechávají uzrát. Je to jako u malíře a obrazu. Když to nejde, odejdeš a vrátíš se k plátnu později. Některé skladby z toho mohou něco vytěžit.

Necháte si nějaké na páté album?

Jo, jasně! Určitě už máme některé skladby na další album. Některé budou na B strany singlů a takové věci.

Co nové technologie a vaše hudba? Co ty elektronické zvuky na nové desce?

Ano, je tam hodně elektroniky, je jí teď všude tolik. Hodně zvuků na desce bylo vytvořeno elektronickými bicími, ne naprogramovanými, ale elektronickými, na které musíš opravdu hrát jako na normální. Ale lze z nich dostat také různé rytmické zvuky. Použil jsem jich na albu docela dost jako experiment, míchal jsem elektronické bicí s akustickými a vytvářel nové tóny. Bral jsem to jako experiment, pro mě to dělá technologii fakt užitečnou. Byli jsme vždycky fanoušci elektronické hudby, třeba Depeche Mode a podobně. Je to něco, co jsme měli vždycky v krvi, takže byla jen otázka času, než se to dostalo na naše desky.

A co váš nový producent, Jim Abbyss?

Ten je skvělý! Rozhodli jsme se pracovat s Jimem, protože je z taneční scény a my jsme nechtěli pracovat s normálním rockovým producentem. Minulé album jsme si produkovali sami, dost jsme se nudili, tak jsme se rozhodli vybičovat se a získat tanečního producenta. Což je Jimova parketa, elektronika na albu to dost potvrzuje.

Cítíte se ovlivněni nějakými jinými kapelami?

Ne, to nikdy neděláme. Rádi děláme hudbu ve vakuu. Nikdy si nebereme desky do studia, abychom říkali: "fajn a teď chceme, aby jedna píseň zněla jako tohle a druhá jako tamto...". Měli bychom vejít do studia a začít od nuly a neposlouchat nic.

Jak bys popsal vaši hudbu?

Osobní emotivní rock. Má velký emocionální obsah, který je většinou pozitivní. Jde o realistickou hudbu, která nepředstírá, že je všechno růžové a milující. Snažíme se to tak říci, co nejvíc to jde.

Přemýšleli jste někdy o čtvrtém členu v kapele?

Ne. Využíváme jednoho týpka při koncertech, protože nemáme dost rukou a nohou na všechny nástroje, ale jen pro koncerty. Když přijde na studio, jde o čistě o trojúhelník Placebo.

Kdy začínáte evropské turné?

Začínáme 1. dubna, měsíc ve Velké Británii, pak v květnu a červnu přijedeme do Evropy. A pak v létě festivaly. Turné bude trvat dva roky, takže se určitě v Praze uvidíme.

A kdy?

Ještě nevíme, někdy v květnu, nebo červnu.

Budete také koncertovat mimo Evropu?

Jo, to necháme na další rok, jedeme do Jižní i Severní Ameriky.

Máte nějaké skladby, které hrajete hrozně rádi naživo?

Miluju hrát všechny, protože jsou všechny hodně osobní, je velice těžké vybrat jednu. To je jako se mě ptát, abych vybral mé oblíbené dítě (smích).

Myslíš, že po novém albu bude čas na výběr?

Připravujeme DVD se všemi klipy a pak taky výběr všech singlů a možná dobré album z B-stran, které máme rádi. Všechno tohle až poté, co vyjde tohle nové album.

A co klipy k němu?

Právě minulý týden jsme dělali klip k prvnímu singlu "The Bitter End". Odehrává se na obrovském talíři satelitu, fakt je to velká věc. Když jsi uprostřed talíře, je to jako vysílání ke hvězdám. Je to pohodový a dost moderní.

Co váš web. Podílíte se na něm přímo?

Ano! Právě jsme získali nového chlapíka, který se o to celé stará. Nedávno jsme se prokousali obsahem webu, aktualizovali ho, přidali dost věcí a brzy to dáme na síť. Musí se nám o to někdo starat, protože obvykle jsme na turné a tak.

Které kapely posloucháte?

Queens Of Stone Age, Massive Attack... Posloucháme hodně rockové i taneční muziky, fakt.

Taneční? Tancuješ?

Jo! Pořád! Miluju to!

Je pravda, že Brian hrál na bicí v "English Summer Rain"?

Ne, to se jen tak povídá.

A ty jsi nezkoušel zpívat?

Měl bych zpívat poprvé na B-straně k singlu "The Bitter End", udělali jsme také cover verzi "Daddy Cool" od Boney M, takže můžu říct, že trochu zpívám.

A nějaké další covery?

Je skvělé poslouchat covery! Možná uděláme "Running Up The Hill" od Kate Bush.

A co Brianova spolupráce s Alpinestars na singlu "Carbon Kid"?

To jsme udělali, když jsme byli na prázdninách. Požádali ho, aby přišel a zazpíval. Zabralo to jedno odpoledne. Jsou jen přátelé, nebyla to spolupráce, prostě něco jako laskavost.

Jak bys popsal Briana a Stefana?

Velmi velmi blízcí přátelé, velice rozdílní, velice okouzlující, velmi talentovaní, velice klidní a velice inteligentní.

A sebe?

Jsem hloupý a normální?

Ta divná image, kterou se prezentuje Brian... je skutečná?

Nevím. Jde z něj. Je to něco jako idea, kterou si fanoušci vytvořili. Není to nijak pod kontrolou, plánované. Takoví jsme. Myslím si, že když vypadáš dobře, cítíš se dobře, pomáhá ti to si život trochu prosvětlit. Věříme také tomu, že když si oblečeme zvláštní garderóbu, je z toho větší zážitek. Jiní chodí na pódium v tričkách.

A co kromě muziky spolu děláte? Jak se bavíte?

Spolu jsme hlavně na turné po celém světě. Spolu chodíme v Londýně do místních barů a podobně, ale po těch dobrodružstvích ve světě jsme pořád na stejných místech... Ale jo, snažíme se zajít do baru, dát si pár drinků, relaxovat, potkat pár přátel, když se podaří. Taky rádi chodíme do kina. Hodně času mi taky zabere má dcera, zabavíme se doma, když nejsme na turné. Taky mám samozřejmě rád fotbal a podobné sporty.

Děláme rozhovor pro nejčtenější český internetový hudební server. Co si myslíš o volně přístupné hudbě přes internet, o mp3 a těhle věcech?

Jako s jinými věcmi se to trochu zvrtlo. Je skvělé mít takové technologie, technologie je dobrá věc, ale zpřístupnit lidem, aby jen tak mohli jít a stáhnout si cokoliv zadarmo, není správné. Hodně lidí těžce pracuje na tom, aby ty věci vznikly, dělá je pro ostatní. Hele, kolik my utratíme za vytvoření těhle věcí a lidi si pak myslí, že můžou jen přijít a vzít si to. Pro mě je to krádež.

Ale nemyslíš, že někdy je pro některé lidi dost drahé si muziku koupit?

Jo, ale v porovnání s tím, co jiní lidi do té muziky vkládají, to není zas tolik, ne?

Co jste se naučili z předchozích alb?

Myslím, že hrát o dost líp na nástroje, taky jak si udělat věci lehčí, když jseš ve studiu. Dělali jsme to už tolikrát, tak abychom nebyli otráveni drobnostmi. Je to o tom, učit se být víc v klidu, nestresovat se, protože to nepomůže.

Poslední otázka bude osobní. Proč jsi začal hrát na bicí?

Poprvé jsem vzal paličku do rukou v jedenácti a úplně mě to zasáhlo. Bylo to jako exploze. Nevím, zdá se mi to prostě jako správná věc.

Dík za rozhovor a ať se vám všem daří.

(Rozhovor vedla Isabel Canovas, do češtiny přeložil Ondřej Pravda.)