Po nekompromisní albové dvojce "The Abyss Effect" vydané před třemi lety se čekalo, jak (a zda vůbec) duo Stefano "Manneqiuenetik" a Marco "Katatronik" dokáže navázat na úspěch, který deska na poli tvrdé elektronické hudby sklidila. Výchozí pozici zkrátka neměli Synapsyche vůbec jednoduchou, laťku si nastavili dost vysoko.

Kdo čekal elektronickou řezničinu, bude částečně zklamán. Na "In Praise Of Folly" Italové ukazují světu poněkud jinou tvář, než jakou jsme doposud znali. Vlastně se dá mluvit přímo o změně identity. Hudebníci opustili velkorysý hutný zvuk a přiklonili se k tomu, čemu se říká synth-pop. Je to sice jenom tušení, ale dá se očekávat, že v započatém směru budou pokračovat i na dalších nahrávkách.

Synapsyche si tentokrát dali záležet na tom, aby se jejich chmurné texty dostaly k co největšímu počtu uší. Mateřský aggrotech připomenou hlavně pasáže zpívané přes vokodér. Až na jednu výjimku jsou všechny texty v angličtině, pouze ve skladbě "Diva Paranoia" si Stefano "Manneqiuenetik" se zpěvačkou Noemi Aurorou střihl duet v italštině.

"In Praise Of Folly" je koncepční album, na kterém nás ústřední dvojice bere na bizarní procházku po ztemnělých chodbách ústavu pro choromyslné. Každá místnost, každý pokoj, který s hudebníky navštívíme, představuje jednu z bezpočtu duševních poruch, jakých na světě jenom je. Poznáme paranoiu, hypochondrii nebo schizofrenii. Na konci prohlídky nás čeká neveselé zjištění, že nikdo z nás není tak docela zdráv a všichni se musíme potýkat s vlastními vnitřními démony. Přesto (nebo možná právě proto) je to dobrá deska.