Ostrava a potažmo celé Slezsko/Beskydsko je region rázovitý, a tak nemá nouzi o dobré hudebnice a hudebníky. Je líhní, v níž se rodí svérázné osobnosti. Třeba KACZI. Pod tímto pseudonymem se skrývá Kateřina Kouláková, která není žádným nováčkem - na scéně, především na té folkové, se pohybuje řadu let.

Za drsnou a ztřeštěnou image se skrývá jemná a citlivá žena, která dává na odiv své skladatelské schopnosti. Je to zpěvačka, co dokáže posluchače zaujmout beskydským alternativním pop folkem, energií, osobitým humorem a charakteristickým rukopisem postaveným na doprovodu akordeonu. Propracované skladby s nápaditými aranžemi a prvky world music vtiskly písním originální náladu a šmrnc.

Jejího umu si všimli už porotci Czechtalentu - v roce 2012 se tak KACZI stala jasnou vítězkou. Na nic si přitom nehraje, je opravdová, svá. Zpívá o všem naplno, nebojí se obyčejných témat: pochybuje o sobě, řeší vztahové věci ("tak mi řekni, co bude s námi") nebo se prostě vyrovnává se stárnutím ("je výkon nadlidský se vyrovnat barbíně"). Co zaujme na první pohled, je její obyčejnost, ale přitom jinakost. Je to prostě opravdová holka krev a mlíko. Ne žádný kalkul či vypiplaná továrna na peníze, kterou by někdo tlačil dopředu proti její vůli ("svobodu v rukou mít"). Katka je jednoduše přírodní fenomén, jak zpívá v úvodním songu. Nebo spíš přirozený talent?

I když si jde léta svojí cestičkou, svého debutu se dočkala až letos, kdy si ji pod křídla vzal producent Lukáš Chromek. Ten jí pomohl udržet směr, kterým se vydala a na kterém se spoléhá především sama na sebe ("vím, že kráčím naproti svým snům"). Debutové EP beskydské schovanky nese název "Polonahá", což je vtipný kontrast s názvem hitu "Nahá", který vydala z kraje tohoto roku. Tato píseň celou desku otevírá a napovídá, že nahrávka se ponese napůl v nevážném duchu (viz například skladba "Konec kariéry", která je ryze harmonikářská a od rány). Vizuál ve stylu chytré horákyně koresponduje s názvem desky.

KACZI svým způsobem připomíná Radůzu - pro svoji živelnost, opravdovost, hru na akordeon (ale zvládne i piano, kytaru, looper, ukulele) či styl hospodských písniček. Ty beskydské jsou ale na veselejší a tanečnější notu. Šestnáct minut je velmi krátká stopáž, zároveň ovšem dostatečná na to, abyste měli chuť si přidat, stejně jako při dobrém obědě. Tak si běžte nandat pořádnou porci, "Polonahá" rozhodně není žádný blaf ze školní jídelny.