Ostatně funk u nás nikdy neměl zrovna silnou pozici. Stačí vzpomenout na poslední koncert Jamese Browna nebo třeba George Clintona s Parliament-Funkadelic v Lucerně. Legendy svého žánru, které se dají bezpochyby označit jako kultovní, ve střední Evropě zkrátka zdaleka netáhnou tak jako na domácí americké půdě.

Jenže dlouhý had z fronty lidí vinoucí se tradičně Karlínem dával tušit, že tentokrát se zřejmě promo povedlo. Rozpálený asfalt sice drtil Pražany teplotami ve stínu atakujícími čtyřicítky, ale o to víc dávalo smysl jít se schovat na kapelu, která má ochlazení už v názvu. A taky že jo. Pryč jsou časy v létě nedýchatelných děsivých prostor jako Malá sportovní hala nebo Lucerna. Forum Karlín, vybavené špičkovou technikou, nezklamalo ani s klimatizací, což byla upřímná úleva pro všechny příchozí.

Pódium jako první okusil ten, který hlavní hvězdy sám velmi rád pouští ve svých shows - primátor funku s insignií na krku DJ Vrtulník Michael V. Málokdo by si tuto čestnou roli u nás zasloužil více. Následující Top Dream Company a především David Kraus s romskou kapelou Gipsy Brothers se rovněž ujali své role důstojně a dostalo se jim na předkapely i poměrně vřelého přijetí.

Kool & The Gang si na momentálním turné užívají neskutečných padesát let na scéně. A na rozdíl od mnoha jiných skupin nejsou revivalem sebe sama. Zakládající členové Robert "Kool" Bell, Ronald Bell a George Brown jsou stále nosníkem koncertů celé formace. Citelně pak samozřejmě chybí zpěvák James "J.T." Taylor.

Pryč jsou doby, kdy jejich show byly nekonečné jam sessions. Ve středu mělo vše jasně danou dramaturgii. Místa na připravenou improvizaci nějaká byla, ale ve skutečnosti dostaly prostor ty největší hity. Vynikající zvuk, díky kterému se dal číst každý nástroj, koncert zvednul o několik tříd. Konstrukce scény pak společně se světly poměrně věrně imitovala sedmdesátky.

Člověk se sice někdy nemohl ubránit dojmu, že je na hodně oldschool besídce (především "Cherish" nekutečně zestárla). Zbytek ale fungoval - ono slyšet naživo originál dechy v "Get Down On It" nebo basovou linku v "Jungle Boogie" se nestává každý den. Samozřejmě zaznít musela i příznačná "Summer Madness" nebo "Ladies Night" a ve finále potom logicky i "Celebration".

Kool And The Gang mají stále spoustu energie. Občas sice sklouznou k trochu povrchní estrádě, jenže o tom to je. Laciný cirkus k tomu patří úplně stejně jako vůně marihuany nebo tanečky s dechy. Trochu pokulhávala atmosféra, za což mohla hodně rozmanitá směs lidí - od mládí, které zná jejich songy z videoher, až po pozorovače. Ale kapela, která během nejsilnějšího období stihla definovat jeden žánr, si z toho naštěstí nic nedělala. Pořád se jí totiž ještě daří rozpoutat na pódiu pravý groovový gang bang.