Sum 41 nepatří ke kapelám, které by své koncerty nějak zásadně proměňovaly. Nejsou to Muse. Jsou to pop-punkeři, u kterých vždy přesně víte, co dostanete. Hecujícího Derycka Whibleyho, skočné melodie, zvedající se oblaka prachu v kotli, možnost zapojit se do dění s máváním rukama, běháním v circle-pitech nebo sborovým zpěvem. A samozřejmě stále se rozšiřující salvu větších i menších hitů, protože konstantně pracují na nových věcech a pořád si udržují určitý standard kvality.

Drby z hudební branže ostatně zvěstují, že na 19. července chystaná nová studiovka "Order In Decline" bude ovoněná metalovou muzikou, a ti, co už ji slyšeli, se pochlubili, že se máme na co těšit. Snad i proto ta trička Slayer a Anthrax, s nimiž na pražském pódiu zpěvák a kytarista vystoupili. Ostatně u nás to bylo prý poprvé, co naživo zazněl nový, sotva osm dní starý singl "A Death In The Family". A nebylo to marné.

Sluší se ale dodat ještě jedno - změna místa konání zavála kanadské i české punkáče do areálu A-park Ledárny v Praze-Bráníku, což je všechno, jen ne obvyklá koncertní lokalita. Je tedy obdivuhodné, jak z tak neprověřeného místa dokázali pořadatelé udělat prostor, v němž bylo veškeré nutné zázemí - široký výběr jídel, stánky s merchem i s pivem, dostatek toi toiek, a dokonce i místa na sezení. A když se v půlce setu udělalo jednomu fanouškovi mdlo a ostatní ho kolegiálně vynesli ven a polévali vodou, během dvou minut u něj stáli zdravotníci. Bylo zkrátka vidět, že tým Rock For People ví, co dělá. Výhrady by sice mohl mít někdo k frontám na pivo nebo k dopravě, ale ještě než začnete hledat, kam se píšou komentáře, zkuste si nejprve na Netflixu pustit dokument o Fyre festivalu.

Sum 41 se zejména díky komunikativnímu Whibleymu, který pár let nazpět utekl hrobníkovi z lopaty, podařilo udělat v parku kolegiální, přátelskou atmosféru a od začátku do konce zásoboval hladové publikum tučnými hity: "The Hell Song", "Walking Disaster" nebo samozřejmě finální kombo "In Too Deep", "Still Waiting", "Machine Gun" a "Fat Lip". Bubeník nás ještě ve svém sólu oblažil rytmickými příspěvky do samplů z Linkin Park a Rage Against The Machine, číro pak narostlo Freddiemu Mercurymu, když mu Kanaďani patřičně zrychlili klasiku "We Will Rock You", a třeba taková "Fake My Own Death", která ještě na minulém turné patřila mezi nesměle se rozkoukávající novinky, už tentokrát měla sílu pořádně úderného hitu. Jo, bylo to super.