Jeden z dnes již tradičních pražských festivalů, In Music, se dočkal svého čtvrtého pokračování. Jeho hlavní idea - vybrat formou benefičního koncertu peníze pro pražskou ZOO, byla v roce 2003 více než aktuální. Asi jen málokdo by nevěděl o škodách a potížích, které trojské zahradě způsobila srpnová povodeň, takže jakákoli pomoc byla, je a jistě ještě nějakou dobu bude vítaná. Organizátoři tedy stejně jako dříve spojili i letos příjemné s užitečným a připravili pro milovníky hudby a zvířat festival, který se odehrál v sobotu 22. února v Paláci Akropolis od tří hodin odpoledne.

Pozvány byly kapely zvučných jmen, jako například Roe-deer či Colorfactory, proto se bylo na co těšit. První skupinou, která se představila na pódiu, byli Satelit Kanibal z Hradce Králové - crossoverová skupina s našláplým repertoárem, který živě vyzněl podstatně zajímavěji, než na desce. Jejich rapování se střídalo s melodickými a velice chytlavými refrény, svým energickým hopsáním dokázali pěkně zahřát všechny přítomné. Problém byl v tom, že Akropole ve čtyři hodiny nebyla zdaleka plná, protot si jejich vystoupení mohli vychutnat jen ti, kteří přišli už na samý začátek festivalu. Je to škoda, protože takhle sestava by si zajisté zasloužila atraktivnější čas.

Po krátké přestávce, která se dala strávit sledováním filmů o pražské zoo nebo prohlížením fotek z loňských povodní, následovali Sick Models. Ti jsou na české scéně relativně novou skupinou. Jejich písničky nesou zvláštní, mírně ponurý tón, který je střídán explozivními refrény. Bohužel všechny skladby vyzněly velmi podobně a vycházely jakoby ze stejné šablony, která byla jen mírně obměňována. Vypadá to, že se tahle parta stále ještě hledá. Také jejich vystoupení bylo oproti úvodním Satelit Kanibal výrazně statičtější; dalo by se říci, že se svezli na atmosféře, kterou se podařilo vytvořit právě "Kanibalům". Po Sick Models vystoupila první mediálně známá kapela - Roe-Deer. Jejich vystoupení před již zaplněnou Akropolí dostalo lidi do varu. Chytlavé kytarové riffy byly doplněny éterickým hlasem Emy B. a celé to sjednocovala Šmityho basa. Roe-Deer je kapela s obrovským potenciálem a dokazují to každým dalším vystoupením. Po odehrání svých skladeb byli jmenovaní mohutným aplausem donuceni ještě k přídavku. Jelikož skupina momentálně pracuje na nové desce, která má být oproti předchůdci výrazně rockovější, nezbývá než vyčkat, s čím nás tahle partička překvapí.

Další na řadu se dostali Blow. Jednalo se o muziku ze zcela jiného soudku, než jakou předvedli všichni předešlí - těžký, stále stejný beat byl doplňován výkřiky zpěvačky. Blow dokázali docela slušně zahřát valnou část posluchačstva, neboť předvedli takovou normální taneční muziku. Chcete-li si dát nějakou chemii do hlavy a klepat se v pravidelných rytmech, Blow je kapelou právě pro vás. Posledním účinkujícím, hrajícím těsně před zlatým hřebem večera, byli Skyline. Opět platí v podstatě to samé jako u Blow - taneční muzika bez nápadu, tentokrát ovšem doplňována jekotem Sister Zulu. Naštěstí hráli jen asi deset minut a všichni si mohli oddechnout. Nevím, jestli tyto dvě kapely byly pro festival šťastnou volbou - nezapadly příliš do atmosféry rozprostřené interprety vystupujícími před nimi (a vlastně ani po nich). Ale znáte to, proti gustu ...

Na samotný závěr se představili Colorfactory. Skupina dokázala navodit pohodovou a velmi příjemnou atmosféru, jakoby přejatou z nějakého slovutného MTV Unplugged koncertu. Vzhledem k faktu, že Colorfactory vlastně nemají žádné stále složení (kromě Colina Stewarta u kytary), se na koncert zřejmě nestačili dostatečně připravit - basák zoufale odezíral akordy z prstů Stewarta, Sister Zulu občas nasadila svůj hlas o něco dříve, někdy zase později, ale celé to podporovalo velmi klidnou atmosféru a vzhledem ke kvalitě všech muzikantů nedošlo k žádnému fatálnímu "kiksu". Colorfactory patří mezi to nejlepší, co může česká alternativní scéna nabídnout - velmi příjemnou muziku a inteligentní, hluboké texty, které dnešní muzice tak zoufale chybí.

Celkově lze tedy festival hodnotit veskrze pozitivně, ačkoli po dramaturgické stránce nelze vyjádřit stoprocentní spokojenost. Nicméně - pohodová nálada a tolerantní atmosféra, která ono sobotní odpoledne prostoupila žižkovským Palácem Akropolis, byla natolik uklidňujícím faktorem, že na 4. ročník In Music se bude vzpomínat jen v dobrém.

In Music festival, Palác Akropolis, Praha, 22.2.2003

Autorem článku je Matěj Peč, korekturu a drobné úpravy provedl Luboš Kreč.