A za tu dobu jste toho mohli stihnout víc než dost: diskutovat, workshopovat, poslouchat hudbu živě i ze záznamu, spíd-dejtovat, rozdávat vizitky, sbírat vizitky, jíst, pít a možná i trochu spát. Na téhle křižovatce zkrátka pokuta nehrozila.

Czech Music Crossroads se letos jako takový předvoj Colours Of Ostrava konaly už pošesté. Za tu dobu si našly svoje místo nejen mezi obdobnými konferencemi a showcaseovými festivaly, ale také v samotném prostoru Dolní oblasti Vítkovic. Staré koupelny a Cineport poskytly organizátorům hned čtyři sály, do nichž bylo možné poskládat dvoudenní program tak, že (zejména v případě hudebních vystoupení) bylo možné stihnout jej prakticky celý.

České hudební křižovatky tvoří tři hlavní pilíře - panelové diskuse, workshopy a showcaseový festival spojený s předáváním cen Czech Music Crossroads Awards. Kdo si dal tu práci a probrouzdal se ne úplně přehlednými webovými stránkami, mohl se díky prvním dvěma pilířům obohatit o nové poznatky ze světa hudby i jejího zákulisí. A ani moc nevadilo, že se diskuse Thorstena Bednarze na téma Sběratelství nahrávek v digitálním věku zvrhla spíše v dlouhý monolog o tom, jak jsou vinyly super, nebo že workshop pánů Zápotockého a Štěpanovského o hudební kariéře ve světě sociálních sítí byl spíše prezentací jejich agentury. V obou zmíněných případech zaznělo něco, co se třeba hned tak nedozvíte. A to se vždycky vyplatí.

Stěžejní částí celé akce je ale showcase. Co kapela, to půlhodina, přičemž díky jejich střídání ve dvou sálech večer neztrácel na tempu a návštěvníci mohli vidět všechny koncerty. Tato strategie ostatně byla klíčová, neb součástí minifestivalu je předávání zmíněných cen, a to v kategorii odborníků i návštěvníků.

A jako by to dramaturgický tým tušil, sestavil program obou večerů tak, že jednotlivá vystoupení měla postupně vzrůstající kvalitu. Jistě, každý si našel to svoje (tedy s přihlédnutím k tomu, že žánrově se CMC pohybují v oblasti world music a jejích fúzí, nejčastěji vyřčeným slovem bylo Womex, pankáči a gothicmetalisté by tedy odešli s nepořízenou), nutno ale poznamenat, že jeden z nejsilnějších potlesků si v sobotu před půlnocí vysloužilo trio Miriam Kaiser. Její civilní a citlivý projev spojený s hudbou, v níž je cítit Slovensko, která se ale nestydí za svůj popově-elektronický kabát, jednoduše povoloval čelisti.

Podobně na tom s přijetím u publika byla i Bára Zmeková. I když... podobně... vlastně lépe. Byla to právě ona, co svých třicet minut na stagei proměnila ve vítězství a stala se překvapenou, ale štastnou majitelkou Czech Music Crossroads Awards, a to rovnou v obou kategoriích. A protože jedním z důvodů existence showcaseových přehlídek je i možnost ukázat své kvality i organizátorům nejrůznějších akcí v zahraničí, lze předpokládat, že drobnou a skromně působící muzikantku čeká brzy probírání se nabídkami. A k tomu nezbývá než pogratulovat.

A jak shrnout Czech Music Crossroads jako celek? Je to smutné, ale těžko se hledají jiná slova než takřka otřepaná spojení jako skvěle zorganizované nebo s příjemnou atmosférou. Tady prostě bylo cítit, že pořadatelský tým dal do hladkého průběhu akce maximum (včetně pohotového upozorňování na změny v programu prostřednictvím Facebooku). Pokoušet se proto vymýšlet nějaké originální hodnoticí výrazivo tak nemá smysl. Díky.