Skladatel John Williams není žádné béčko. Právě ve dnech, kdy vzniká tato recenze, přidal ke svým pěti Oskarům za hudbu čtyřicátou druhou nominaci na Cenu Akademie, tentokrát za muziku k filmu Spielbergův film "Chyť mne, když to dokážeš". Nominaci získal též soundtrack k prvnímu filmu ze série o bradavickém studentovi Harrym Potterovi, ale my se nyní zaměříme na hudební doprovod ke druhému potterovskému filmu s názvem "Harry Potter a Tajemná komnata" ("Harry Potter & The Chamber Of Secrets"). Podstatnou část recenze jsem si dovolil pojmout jako fiktivní rozhovor dvou chytrolínů - tomu pozitivněji naladěnému jsem dal jméno Harry, šťourala jsem si pojmenoval Ron.

H: Sedmdesát minut skvělé filmové hudby!
R: Je to nuda... Žádný pořádný hit. Jednička "Pána prstenů" měla Enyu a teď má zase něco - podívej se, jak se ta deska prodává!
H: Je to hudba od nejslavnějšího filmového skladatele naší doby! Williams je přece génius!
R: Jenom opakuje to, co už jednou napsal. Teď zase jen použil ten chytlavý motiv z "Kamene mudrců" a pak už je to jen rutina.
H: To není pravda! Williamsova hudba vynikajícím způsobem dotváří děj filmu, dynamicky dokresluje jeho nálady...
R (skáče Harrymu do řeči): ...ale bez filmu ten soundtrack nemá smysl, bez obrázků nefunguje.
H: Ne, ne. Právě na CD si posluchač může vychutnat hudbu v plné hloubce, která je navíc v podání tak proslulého tělesa, jakým je Londýnský symfonický orchestr.

Řekněme, že spor dvou přátel včasným zásahem ukončila až slečna Hermiona, ale budiž také řečeno, že oba účastníci sporu měli pravdu. Konečná známka alba je spíše důsledkem mého nepříliš kladného vztahu k čistě instrumentálním filmovým soundtrackům (pomineme-li třeba práci Dust Brothers k bijáku "Klub rváčů"). Nakonec je to stejně jedno - album s hudbou z filmu (a inspirovanou filmem) "Harry Potter a Tajemná komnata" se prodává velmi dobře, jako ostatně téměř vše s logem Harry Potter.