Se Stingovými nahrávkami se během posledních let začal hudební trh zdánlivě přesycovat. Když nepočítáme množství výběrů, které provázejí prakticky celou Stingovu hudební kariéru, tak od roku 1999, kdy vyšlo zatím poslední studiové album "Brand New Day", spatřily světlo světa hned dvě živé desky. Obě svým způsobem zasvěcené zmíněné studiovce, každá však docela jinak a možno konstatovat, že příjemně odlišně.

Napřed to byl záznam z vesměs komorního večírku pro zvané "...All This Time" (zde se mu věnoval kolega Parikrupa), nyní je to přenos z "klasického koncertu" turné k "Brand New Day", nazvaný polopaticky "Live From The Universal Amphitheatre" (v obou případech se mimochodem jedná o záznam z jediného večera, což u živých nahrávek nebývá obvyklé a samozřejmě svědčí o obdivuhodné profesionalitě muzikantů). Obě živé nahrávky si však nekonkurují, možná naopak, příjemně se doplňují (minimálně se překrývají i samotné setlisty). V trochu zjednodušeném pohledu by se daly považovat za dva díly jednoho obřího několikahodinového Stingova vystoupení. Na "...All This Time" nezazní málem jediný tón podle své studiové předlohy, aranže písní jsou zásadně předělané k potřebám jazzového bigbandu (pamětníkům se možná vybaví asociace s jednou z prvních Stingových nahrávek "Bring On The Night" /1986/), "Live From The Universal Amphitheatre" se mnohem více podobá například tomu, co Sting předvedl během posledních dvou návštěv České republiky.

Dojde tedy na kompletní podobu alba "Brand New Day", písně z něj jsou tu více tu méně poupravené a natahované ("Desert Rose" je dík hostujícímu arabskému "originálu" snad vůbec nejemocionálnější ze všech), průběžně jsou prokládané aktuálnímu stingovskému zvuku přizpůsobenými staršími hity ("Seven Days", "Message In A Bottle"...), jako příjemná vzpomínka na jazzové experimenty z "... All This Time" zafungoval tradicionál "Moon Over Bourbon Street", zde doplněný ještě výtečnou náladovkou "Englishman In New York".

Sting je zkrátka osobností, která dokáže v tom nejlepším slova smyslu prodat vše. Umí vytvořit popovou skladbu se všemi parametry úspěchu, zároveň s ní neurazí muzikantské fajnšmekry, umí zahrát ty nejprovařenější jazzové tradicionály, aniž by vypadaly ortodoxně a neoriginálně, umí se ke všemu obklopit muzikanty, kteří mají stejný pohled na věc a vzájemně se s nimi obohacovat. Nám nezbyde než volat po více takových zážitcích a více albech jako "Brand New Day", které by zavdaly k podobné spoustě živého materiálu.