Oblíbení alternativci překračující žánr odehráli během čtrnácti dní svůj třetí pražský koncert. První dva se realizovaly na půdě Werichovy vily, třetím zavítali tak vysoko, jak jen to šlo - na střechu Lucerny. Je fakt, že to mohli vzít ještě výš, na petřínskou rozhlednu, ale tam by se tolik lidí nevešlo.

Zatímco vystoupení na Kampě věnovali Werichovi, během úterního setu oznámili, že chystají sérii koncertů zasvěcených třiceti letům od revoluce a Václavu Havlovi. Minimálně podzimní šňůru odehrají na místech, která jsou s prvním polistopadovým prezidentem spjata. A kde jinde tuto novinu oznámit než v Lucerně, která patří rodině jeho bratra?

Teď ale ještě Zrní jede v zajetém konceptu Černá hodinka a půl. Posluchači se přitom nemusejí bát, že by na ně čekalo pokaždé to stejné (jak to umějí dělat mnozí jiní). Každé vystoupení skupina obohacuje o nové prvky, nové události nebo pozměněný setlist.

Koncert začal se zpožděním o půl osmé - čekalo se na kytaristu Juklíka. Jeho příchod publikum slavnostně odměnilo bouřlivým potleskem. Zasvěcení věděli, že víkendový koncert v borské věznici museli muzikanti kvůli hlasové indispozici Honzy Ungera zrušit. Většina přítomných tak byla napjatá, zda frontman celý koncert odzpívá. Ozpíval. Některé party sice ne s takovou razancí jako jindy, ale hlas zůstal tam, kde má.

Kvůli pokračujícímu nachlazení nebyl tradičně bos, ale v ponožkách. I tak si zadřel třísku do nohy. Trochu mimo byla glosa, že máme hezkou katedrálu, která hoří v západu slunce (koncert se konal den po ničivém požáru francouzské katedrály Notre-Dame).

Zapadající slunce, posléze rozsvícené lampy, svíčky a nasvícené pamětihodnosti města měly své kouzlo a navodily neopakovatelnou atmosféru. Tu ke konci hned dvakrát (u songů "Dva" a "Jiskřící rakety TOTO") narušil výpadek elektřiny, to však hudebníkům nezabránilo v hraní potmě a potichu. K nim se zpěvem přidali i přítomní návštěvníci, což jakoby všechny semklo dohromady.

Unger svoje texty i dramaticky doplňoval. Při "Kde jsou ty oči?" ukázal na vycházející měsíc, o kterém zpívá v závěru písně, při verších "celá posádka čeká na tvé povely" v "Jiskřící Raketě TOTO" pak ukazoval směrem k Pražskému hradu. "Lehko" věnoval mamce a sestře Zuzaně, které mu pomohly a postavily ho na nohy, aby se koncert vůbec uskutečnil a odzpíval ho.

Jako vtipná rekvizita se ukázala prostřední lampa. Byla totiž citlivá na pohyb, takže nepravidelně problikávala. Nakonec posloužila jako pomůcka pro mávání nad sedícími diváky v prvních řadách, v závěru "Rychty" pak Unger jejím stínidlem zakryl houslistu Fišera.

Ať si říká, kdo chce, co chce. Zrní umí nastolit intimní a domácí atmosféru na jakémkoliv místě - a že jich za svoji kariéru vyzkoušelo snad nejvíc ze všech domácích interpretů. Vlastně by vůbec nevadilo, kdyby se z tohoto střešního koncertu stal takový happening a pořádal se každý rok.