Bylo by bláhové se domnívat, že by Kelly Osbourne natočila své debutové album, kdyby jejím otcem nebyl Ozzy a kdyby se nestala hvězdou díky reality show "The Osbournes". Ovšem to vše jsou věci pouze podružné, protože nyní tady máme její desku, která si zaslouží ohodnocení. A nebude to věru špatné!

Pokud by Kelly byla zcela normální teenagerka, která by chtěla zpívat, pravděpodobně by ji ze všech vydavatelských domů vykopli. Co si budeme nalhávat, tělo vypracované zrovna nemá, kráska taky moc není, zpívá poměrně obyčejně a k nějakému tomu "fuck" nemá daleko. Což je na druhé straně to, co ji od jiných zpěvaček odlišuje. Je taková poměrně normální (ne že bych takovou normální dceru chtěl mít někdy doma...) a navíc má na svém debutu daleko k popu a hodně blízko k rocku. A ať byly tedy původní důvody vydat její sólovou desku jakékoli (prachy!!!), výsledek předčil alespoň má očekávání.

Zapomeňte na to, že by mladou Osbourneovou ukecali k tomu, aby vypjala poprsí a jala se spolupracovat s The Neptunes. Její "Shut Up" má zvukem nejblíže k tvrdšímu neopunku, místy maloulinko k nu-metalu, ale veskrze se jedná o rychlé poppunkové vypalovačky s chytlavými refrény. Nic světoborného, ale poslouchá se to skvěle. O produkci a potažmo i o hudbu se postaral společně s Kelly Ric Wake a pod pseudonymem Powerpack i pár dalších spolupracovníků a ve výsledku společně vytvořili album, které dává připomenout třeba Green Day, místy ovšem i The Strokes, ale hlavně Hole.

Deska jede hned od začátku, první tři pecky "Disconnected", "Come Dig Me Out" a "Contradiction" udají směr i zbytku nahrávky a jen málokdo si při nich nebude podupávat. K nejlepším hitovkám bezpochyby patří i druhý singl "Shut Up", jenž dal celé nahrávce i název, či "Too Much Of You". Album se tak veze na vlně hitových vypalovaček až do čísla jedenáct, kde se ukrývá pokus o baladu "More Than Life Itself", jenž dopadl naprosto příšerně. Nejenže je to vyloženě slabá písnička, ale navíc Kelly vůbec hlasově nesedí. Brrr. Závěr pak obstarává vůbec první singl, jímž byla coververze Madonniny "Papa Don't Preach", docela sranda, ale úplně vážně se to brát nedá. Velmi příjemnou je skutečnost, že písničky se nikdo nesnažil zbytečně natahovat, a tak je většinou do tří minut vymalováno a může se jít na další odpichovku. Někde by to vadilo, ale u tohoto druhu hudby je to to pravé ořechové. Jako bonus na CDčku najdete i multimediální sekci s živým záznamem "Shut Up" a krátkým rozhovorem s Kelly.

S největší pravděpodobností by písničky na téhle desce mohly nazpívat spousty jiných dívek a ve výsledku by to nebylo až tak moc znát. Ale to platí i u spousty dalších nahrávek. Tohle je prostě deska Osbournovic Kelly, té explozivní a ukecané holky z telky, která se docela povedla. Taky to mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř, desky jiných televizních hvězd možná radši ani nevzpomínat...