Phil Shoenfelt, kytarista a zpěvák se specificky zabarveným temným hlasem, možná nepatří k těm nejhvězdnějším jménům na rockové scéně. V každém případě je jeho černočerné rockové písničkářství hodno pozornosti. Temné stránky lidské duše, vztahy, drogová závislost a další ne úplně hezké věci v lidských životech, častý námět literátů i muzikantů, je v Shoenfeltově podání námět stále funkční a působivý. Cizí mu není ani rockový nářez s kapelou Southern Cross ani křehká, poloakustická forma některých jeho balad, kterou naživo vytváří v duu s houslistou Pavlem Cinglem. Všechny tyto tváře ukazuje pouhá sedmička skladeb, které se vešly na dvě strany vinylu "Under the Radar".

Dvě strany - dvě odlišné podoby Shoenfeltovy tvorby. Jedna známější, písničkářská, druhá dnes víceméně na okraji, ryze instrumentální, vplouvající do vod psychedelie. Prvních pět kousků je velmi dobře známých z řadových desek, na "Under The Radar" najdeme alternativní verze songů, které mají pevné místo na výběrech toho nejlepšího, co Phil Shoenfelt kdy natočil. Taková "Devil‘s Hole" je oholena na kost do podoby akustického kusu, jehož tajemnou náladu rozčísne hrubá elektrická kytara Nicka Salomona,"Ghosts of My Dead Lovers" zase pomyslně nakynula nepřeslechnutelnou smyčcovou sekcí.

Této dvojici v tracklistu předchází - a náladou se k ní dokonale váže - i překrásná "Hateful Heart". Další hit, "Charlotte‘s Room", se do výběru prodral v mixu, o který se stejně jako u následující "The Long Goodbye" postaral Tony Cohen, který měl v té době produkovat album Nicka Cavea. Žel se na zvuku obou kusů podepsal čas, a tak dojíždějí, jakkoliv textově silné, na strojový chlad a umělost bicího automatu. Ale doba byla holt taková.

Po hlukové stěně "Message from the Blue Room" (natočené ostatně živě na White Columns Noise Fest v New Yorku, který měl coby kurátor na starost Thurston Moore ze Sonic Youth) se plynule přesuneme do více než čtvrthodinového kusu s geniálním názvem "Ravi Shankar‘s Migraine Attack". Je to chaotický nevázaný jam, na němž se podílel i dlouholetý Shoenfeltův spoluhráč Nikki Sudden a který ukazuje jinou muzikantovu tvář: Tu uvolněnou, nesvázanou textem a jeho sdělením, tu, která se plně oddává vlnám hudby a radosti z hraní.

Jak už jsme zmínili výše, doba se na některých skladbách podepsala. Ostatně sám Shoenfelt v bookletu poznamenává, že už je jinde a že múza po letech opět klepe na dveře. Jako by si před těmi dveřmi zametal dříve, než ji vpustí k sobě. Silné věci zůstávají, jiné se přesouvají do pozice fanouškových raritek, jiné připomínají vývojové fáze, které už jsou dnes třeba pasé nebo jen dřímou a čekají, až se zase projeví. Kdo ví. "Under the Radar" je určena spíše těm, kdo se v hudebníkově diskografii orientují. Stejně dobře ale poslouží i začátečníkům - to podstatné je přítomno a album se snadno může stát cestou k hlubšímu ponoru do tvorby tohoto temného mága.