Pátá řadovka, stroze pojmenovaná "LP5", vyšla před dvěma týdny a pro start turné si Apparat vybral Prahu, kde takřka ještě novotou vonící kolekci přehrál vesměs celou (i když skladby zněly v trochu jiném pořadí). Nabízela se jen otázka, zda tento komplikovaný kaleidoskop nálad bude mít slušně zaplněná (nikoliv vyprodaná) Lucerna nastudovaný a nechá se vtáhnout do hudebních manévrů tohoto sympatického Berlíňana (vedle mě stojící fanoušek hned kraje prohlásil, že by jej s těmi kratšími vlasy a vousy skoro nepoznal).

Úvod však patřil jeho krajanovi, který si říká PHON.O. Muzikant, vlastním jménem Carsten Aermes, je rovněž velký kamarád projektu Modeselektor (tedy vedle Saschy druhé poloviny projektu Moderat). Žánrově si tento chameleon vyzkoušel již mnohé elektronické odnože, před pražským vystoupením ale avizoval, že tentokrát bude hrát spíše ambientně laděný materiál. A skutečnost tomu zcela odpovídala. Svůj set vystavěl na převalujících se plochách táhlých tónů, které precizně vrstvil s ruchy. Beaty šetřil, jeho melodie místy sklouzávaly po hranách dark ambientu a jakéhosi industriálního soundtracku k fiktivnímu noirovému bijáku.

Sascha Ring se tentokrát obešel bez speciálních projekcí. Celá show stála na minimalistických světlech a zavěšených trubicích, které díky efektům vytvářely nejrůznější obrazce. Základem byla hudba, Apparat během večera vystřídal hned několik strunných nástrojů. Neméně zdatní byli i jeho parťáci z doprovodného bandu, kteří kromě basové kytary a kláves hráli ještě na housle, violoncello nebo trombón, obstarávali doprovodné vokály (často prohnané vokodéry), nechyběl ani zručný bubeník. Tento band plně transformoval Ringovy současné hudební vize z "LP5", především pak "Dawan" (zazněla hned ze začátku), "Heroist" nebo náladovku "Voi_Do" zařazenou ke konci.

Samotný Sascha toho příliš nenamluvil (určitou roli možná sehrála i nervozita ze startu tour) a plně se soustředil na hru nebo zpěv. Bylo přitom znát, že s přibývajícím věkem je v jeho hlase cítit větší jistota a že s ním umí čím dál lepe pracovat. Pokud v setu sáhl ke dřívějším albům, byly to zejména položky z dvojice "Walls" a "The Devil's Walk" (nezaměnitelná "Ash / Black Veil") - jako by tím chtěl dát jasně najevo, že nyní u něj hlavní zájem hraje akustická muzika a jakási výzva hrát elementy dříve vytvořené elektronickými vychytávkami jen s pomocí akustických nástrojů.

Jedinou slabinou tak bylo nazvučení. V klidnějších pasážích byl sice znát každý detail, byly patrné i všechny aranže pro smyčce nebo trombón. Jakmile se však přidal nějaký výraznější rytmus nebo hutnější zvuková plocha, vznikala ruchová koule, v které se místy ztrácel i vokál. Pří závěru hlavního bloku s "In Gravitas" (v upravené, drobet zkrácené verzi) tento neduh Velkého sálu Lucerny doslova učebnicově vynikal. Stejně tak se roztříštila asi nejkomplikovanější kompozice "Outlier". K vrcholům naopak patřily mrazivě komorní "Brandenburg" a "Caronte" z "LP5" a "Black Water", která to vše nakonec uzavřela.

Apparat opět ukázal, jak instrumentačně stále roste a posouvá hranice mezi akustikou a elektronikou. Bez mašinek se sice stále neobejde, ale našel si cesty, jak vše zahrát jinak, odlišně. Důmyslněji pracuje s náladami i textovými zkratkami. Setlist měl svou vlastní logiku, v níž se nic vzájemně nerušilo. Start turné mu zkrátka vyšel bez výraznějších komplikací. Jen fanoušek musí počítat s tím, že jeho aktuální sólová tvorba se bude více a více vzdalovat tomu, co dělal dříve.