Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Billie Eilish na svém debutu "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?" odhaluje temnou stránku dospívání

Vydáno: 01.04.2019 00:00 v sekci Recenze - Simona Knotková

"Když všichni usneme, kam jdeme?" ptá se sedmnáctiletá americká senzace Billie Eilish na své první desce "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?". Jako odpověď nabízí pokroucený svět plný nočních můr, snů o lásce i úzkostlivého bdění. A prokazuje, že nálepku ultratalentovaného teenagera si nevysloužila náhodou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
8/10

Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Vydáno: 29.3.2019
Celkový čas: 42:48

Skladby: !!!!!!!, Bad Guy, Xanny, You Should See Me In A Crown, All The Good Girls Go To Hell, Wish You Were Gay, When The Party's Over, 8, My Strange Addiction, Bury A Friend, Ilomilo, Listen Before I Go, I Love You, Goodbye

Vydavatel: Darkroom

"Pokud tady budou interpreti jako Billie Eilish, rock 'n' roll nezemře," prohlásil Dave Grohl během konference Pollstar Live. Během diskuze s výkonným ředitelem Live Nation Michaelem Rapinem se zpěvačku z Los Angeles dokonce nebál přirovnat k Nirvaně. Kdo jiný než bývalý bubeník ikonické formace by si to ostatně mohl dovolit? I přesto proti sobě svým výrokem poštval množství posluchačů nejenom grungeové legendy. Grohlova slova byla přitom lehce vytržena z kontextu. Každý, kdo má uši, asi slyší, že stylově je Billie Eilish na hony vzdálená rockové scéně. Muzikant se snažil vyjádřit prosté - také Eilish dokáže strhnout masy a k mladé generaci promlouvá podobným způsobem, jakým to v roce 1991 svedla právě Nirvana. A stejně jako v případě skupiny Kurta Cobaina to není ani tak hudba samotná, co k ní přiválo miliony příznivců.

Nirvana přišla v době, kdy byli mladí lidé zase jednou moc znechucení světem, ve kterém žili, a potřebovali mluvčí, kteří by to za ně vyjádřili. Eilish oproti tomu přichází na výsluní v čase, kdy jsou lidé už přesycení dokonalostí a odtažitostí současného mainstreamového popu. Na jedné straně tu máte zpěvačky typu Ariany Grande nebo Taylor Swift, hvězdičky, které si úzkostlivě hlídají každý krok své kariéry, ve studiu se neobejdou bez armády producentů a na sociálních sítích prezentují surreálný svět, se kterým se obyčejný člověk nemůže nikdy ztotožnit. Stejně jako se songy o nakupování diamantových prstýnků nebo randění se známými muži. Posluchači si je sice stáhnou do svých knihoven a zaplatí za ně nějaký peníz, ale nedochází zde k bližšímu vztahu mezi fanouškem a interpretem. Netřeba poté ani zmiňovat, jak oblíbené je na této straně barikády prodávat své tělo namísto kvalitních výtvorů ze studia.

A pak tu máte Billie Eilish. Holku odvedle v občas příšerně zkombinovaném oversized oblečení, která v rozhovorech mluví tak, jak jí to zrovna padne na jazyk, sugestivně se se svými followery dělí o trapné historky ze svého života (tu z lékařské ordinace jste slyšeli?), namísto krmení pohádkou o sebelásce klidně přizná, že se nesnáší, a místo lascivního selfie projetého deseti filtry se na Instagramu pochlubí některým ze svých pokažených ksichtů. Bez korektoru. A (nejenom) mladí šílí, protože je na scéně konečně někdo jako oni.

To je i klíč k pochopení, proč se Eilish tak daří, přestože nepřichází s ničím novým; divnopop dělalo už množství hudebnic před ní. Velký kus práce zkrátka odvádějí její svérázná osobnost a charisma, a nejspíš bychom se příliš nepletli, kdybychom řekli, že ty stejné písně by s jiným interpretem už neměly takový dopad, zejména co se týče základny příznivců rekrutovaných z řad náctiletých. Eilish zrovna nejede podle šablon, kterým tato věková skupina holduje nejvíc - tedy nekomplikovaným popovým a hip-hopovým songům hutně protáčeným v rádiích. Možná kromě "Bellyache" byste v jejím repertoáru před prvním studiovým albem marně hledali vyloženou hitovku. Témata o smrti nebo depresi jsou také protikladem ke klasické dějové lince "dnes večer to tu pořádně rozjedeme". Přesto ji teenageři zbožňují.

Se žádnou zápletkou nepřichází ani dlouze očekávaný debut "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?". Eilish plynule pokračuje po trajektoriích, které společně s producentem a bratrem v jedné osobě Finneasem O'Connellem načrtla na četných singlech a EP počinech v minulosti. Pod pláštěm dlouhohrající nahrávky se ukrývá dobře známá dávka temných balad, elektronických experimentů i překvapivě příjemných popových melodiích. Skladby jsou tak trochu jako skládačka, smršť zvuků a zdánlivě nesourodých beatů, která by v rukou jiných už mohla balancovat na hraně kýče. Sourozenecká dvojice je ale zvládá ukočírovat a servíruje propracovaný alternativní pop.

Jeho těžištěm jsou zmiňované balady, které dávají nejvíce vyniknout zpěvaččině křehkému a procítěnému projevu. Paradoxně právě v tomto odvětví se také skrývá nejslabší článek tracklistu - "Xanny". I když se má podle dřívějších prohlášení jednat o její asi nejoblíbenější věc z alba, jazzem políbený song funguje přesně jako většina zástupců lounge music - nevadí vám, když hraje někde v pozadí restaurace, ale sami od sebe byste si ho nejspíš nepustili. Mnohem lépe je na tom "When The Party's Over", druhý vypuštěný singl, popisující pocit prázdnoty, když párty skončí. Pomalá sada celou desku i zakončuje - "Listen Before I Go", nekompromisně odkazující na téma sebevraždy, emocemi napěchovaná "I Love You" a "Goodbye", která vybranými úryvky chytře rekapituluje všechny písně. A jak už můžete odtušit, dohromady dávají celkem zdrcující vzkaz.

Truchlivé temnotě zdárně sekunduje temnota násilná v podobě "You Should See Me In A Crown" a "Bury A Friend". První zmiňovaný track je řezavou proklamací vlastní síly a Billie se v něm neoficiálně korunuje princeznou potemnělého kraje. "Bury A Friend" si vypomáhá jen minimalistickým podkladem ošlehaným špinavým industriálním ovzduším. "I wanna end me," prozrazuje Billie nebohému posluchači. Jen tak, jakoby mezi řečí. Se stejnou nenuceností, jakou se vás prodavačka u kasy ptá: "Billa kartu máte?"... Dobře, to asi nebyl nejrozumněji zvolený příměr. Ale zpátky k ponurostem. Vládne jim o něco méně nápadnější "Ilomilo", opakující se noční můra, ze které se nemůžete probudit. Protože to není sen, ale váš život. A váš kamarád opravdu zemřel. (Odkaz na spřáteleného XXXTentacion, který byl ve dvaceti zastřelen?) Zvonečky v pozadí možná evokují ukolébavku, ale z podhoubí songu prostupuje zkáza.

Eilish se v tématech beznaděje a deprese máchá se sebedestruktivním potěšením. Právě fascinace odvrácenou stranou lidské mysli je hlavním trnem v očích některých kritiků. Občas to totiž může působit dojmem, že mít se permanentně blbě je vlastně cool, což zrovna není ten nejlepší vzor pro dospívající. Pravda je ovšem taková, že i náctiletí mají deprese. A co jim víc pomůže? Poslech kupříkladu již zmiňované Ariany a její "Thank U, Next", vyzdvihující sebelásku a vděk i za ty horší věci života, nebo přiznání, že ani jejich idol není 24/7 sluníčkový a hlavou se mu honí černé myšlenky? Motivační citáty ještě nikoho nespasily, vědomí, že v tom nejste sami, funguje už o něco lépe. Muzikantce budiž také dáno k dobru, že na rozdíl od dalších, zejména hip-hopových kolegů nepropaguje drogy a ve "Xanny" se upřímně diví trendu jejich zneužívání. "Nepotřebuju je brát, abych se cítila líp," je skoro revoluční prohlášení na poli pop music.

Není koneckonců nutné Billie Eilish rovnou házet do jedné škatulky, vždyť její prvotina má i mnoho barevných momentů. Tyčí se nad nimi hyperaktivní "Bad Guy", v němž zpěvačka odhaluje svou dosud neslyšenou provokativní polohu. "All The Good Girls Go To Hell" využívá biblického motivu o nebi a peklu. Billie se v něm převtěluje v Boha a všem hodným holkám to plánuje pořádně zatopit ("My turn to ignore ya / Don't say I didn't warn ya"). "My Strange Addiction" si hravým způsobem interpretuje taneční scénu z amerického "Kanclu". Hravost "Wish You Were Gay" je oproti tomu méně zjevná a je dost těžké se rozhodnout, zda přání "kéž bys byl gay" na adresu lhostejného chlapce je lehce legrační, nebo jenom hodně smutné.

Doufejme, že nadcházející léta budou vypadat podle první možnosti a Eilish si je hlavně užije. Podle některých rozhovorů to totiž vypadá, že si s náhle nabytou slávou neví moc rady a všudypřítomná pozornost ji spíše ničí. Podpořit ji můžete 20. srpna ve Foru Karlín. Tedy vlastně už nemůžete, pokud jste si nestihli zavčas opatřit lístek - jen několik minut po spuštění předprodeje hlásili pořadatelé vyprodáno. Duh.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (Tom, 01.04.2019 07:18) Reagovat

    Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podívejte se na její "armádu" producentů...a prodávání svýho těla k ní taky moc nesedí, měl jste si vybrat jiný příklad. To, že s jejíma písničkama nejde souznít...taky kravina. Jinak docela fajn recenze.

    • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (knotková, 01.04.2019 09:58) Reagovat

      ano, tak zrovna Taylor je v tomhle světlá výjimka. Bylo to spíš myšleno obecně, jako takové prvky, které spojují tuhle část popové scény, a Taylor byla uvedena jako jeden její zástupce. Taky jsem přemýšlela, jestli jako příklad zrovna napsat ji, ale zase mě nenapadá nikdo jiný, kdo si tak úzkostlivě hlídá svůj mediální obraz.

    • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (KlaudieS, 06.04.2019 18:51) Reagovat

      Já myslím, že Swift jako kontrast k Billie působí dokonale, Swift je přeafektovaná až hrůza, syndrom "Jsem bohyně", který bohužel napadne většinu popových megahvězd je zjevný. Kdysi jsem ji poslouchala, ale po příšernosti jménem Look what you made me do ji už nemůžu vidět ani namalovanou. Billie působí jako někdo, koho potkávám v baráku.

      • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (Anonym, 07.04.2019 14:19) Reagovat

        KlaudieS... u vás jsem to opravdu čekal, že se ozvete..psát hejty vám totiž na Taylor opravdu jdou :D Tak vám přeju štěstí, ať tu Billie v baráku potkáte..


  • Pani redaktorka, nehnevajte sa, ale keď už fakt ... (Anonym, 02.04.2019 11:49) Reagovat

    Pani redaktorka, nehnevajte sa, ale keď už fakt ideme porovnávať Billie s Arianou, čo sú úplne opačné protipóly aj hudobne aj výzorovo, tak ja osobne si teda radšej pustím get well soon od Ariany ako bury a friend od Billie. Už len keď si to porovnáme textovo: Ariana: babe, you gotta take care of your body
    Billie: i wanna end me
    Tak neviem, ale ja keby som mal depresie, ktoré našťastie nemám, určite by mi viac pomohla pozitívne znejúca a život-oslavujúca get well soon ako bury a friend, pri ktorej mám pocit, že ma pri najbližšej prechádzke zrazí auto. Ale tak každému asi pomáha niečo iné, no.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Charlie Cunningham, NOD, Praha, 17.10.2019
Naživo: Charlie Cunningham předvedl v NODu jemné písničkářství Britský zpěvák Charlie Cunningham už o sobě dal vědět v roce 2017 prvotinou "Lines". Letos na ni navázal ještě nástupcem "Permanent Way". S tím se nejprve v létě předvedl na Colours Of Ostrava, ti stejní pořadatelé ho pak o tři... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 21:51 v sekci Naživo
0
Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen 9/10
Recenze: Světlo v temném lese: Nick Cave se na albu "Ghosteen" obrací k síle příběhů Náhlé oznámení ve zpěvákově newsletteru ukončilo čekání na novou desku Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds. Nahrávka "Ghosteen" je po dlouhé době opět dvojalbem, koncepčně rozděleným na osm kratších celků (děti) a dva delší... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 08:45 v sekci Recenze
9
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ Půlka října bude patřit rocku, hip-hopu a částečně i klasické hudbě. Můžete se těšit na Mňágu a Žďorp, anglické Elbow, navrátivší se Lil' Kim, vídeňského Jonase Kaufmanna, zremixovaného Floexe, slovenské Nocadeň, rappera... čtěte zde
Vydáno: 16.10.2019 06:47 v sekci Novinky | Nové desky
0
Static-X, MeetFactory, Praha, 14.10.2019
Naživo: Static-X s novým frontmanem v Praze vyučovali evil disco Kultovní nu-metalová formace Static-X to měla úmrtím svého charismatického frontmana Wayna Statica spočítané. Zbylým členům se ale letos podařilo najít víc než důstojnou náhradu, a tak vyrazili na vzpomínkové turné. Spolu s nimi... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 19:21 v sekci Naživo
1
Pohled do českých hitparád - 40. týden 2019
Karel Gott dál vládne. V albovém žebříčku má už dvaadvacet desek Minule patnáct, teď dvaadvacet. Počet alb Karla Gotta, která se dostala do první stovky českého žebříčku, se oproti předešlému týdnu ještě zvýšil. V čele zůstává letošní výběr "80/80 největší hity 1964-2019". Ani v... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 15:59 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Ariana Grande v Hamburku nezklamala. Její hlas byl silnější než tíha tragédií na bedrech (30.09.2019 22:05)
- Shawn Mendes a Camila Cabello si s hitem "Seňorita" vyšlápli už i na česká rádia (25.09.2019 15:07)
- Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby (19.09.2019 13:30)
- Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone (18.09.2019 15:20)
- Video: Ariana, Miley a Lana ve společném songu žádají jediné: abychom je nenazývali anděly (14.09.2019 15:34)
- Mikolas Josef s letním hitem "Acapella" poprvé ovládl český rádiový éter (12.09.2019 10:48)
- Video: V klipu "all the good girls go to hell" Billie Eilish zase příjemně děsí (07.09.2019 16:09)
- Naživo: Ariana Grande v Praze: "Ale jooo, bylo to dobrý" aneb Večer plný "ale" (05.09.2019 19:21)
- Foo Fighters plánují na 25. narozeniny velké oslavy a další album (04.09.2019 19:59)
- Alvaro Soler roztančil česká rádia, Billie Eilish v albech porazila i favoritku Taylor Swift (04.09.2019 14:52)

ALBUM TÝDNE 42/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 21.10.
Lucky Chops (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 22.10.
Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup (Forum Karlín, Praha)
St 23.10.
BE27: Tangerine Dream (DE) (Roxy, Praha)
St 23.10.
Ghost-Note (USA) (Metro Music Bar, Brno)
Čt 24.10.
The Rasmus (FIN) (Lucerna - Velký sál, Praha)
Čt 24.10.
Jesca Hoop (USA) (Café V lese, Praha)
Čt 24.10.
BE27: Manon Meurt + Luvver (SK) (Roxy, Praha)
Čt 24.10.
Patax (ESP) (Metro Music Bar, Brno)
Pá 25.10.
Anomalie (CAN) (Café V lese, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Rebekah (UK) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Kryštof Lady Gaga Blood Red Shoes 11 Fingers Records Armand Van Helden Inna Jonas Blue Wanastowi Vjecy Kool And The Gang New Kids On The Block The Cure Jaga Jazzist Hellyeah Ringo Deathstarr Ready Kirken Radio 4 Thomas Dybdahl Madonna Highly Suspect
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver