shop.musicserver.cz
Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Billie Eilish na svém debutu "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?" odhaluje temnou stránku dospívání

Vydáno: 01.04.2019 00:00 v sekci Recenze - Simona Knotková | foto: facebook interpreta

"Když všichni usneme, kam jdeme?" ptá se sedmnáctiletá americká senzace Billie Eilish na své první desce "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?". Jako odpověď nabízí pokroucený svět plný nočních můr, snů o lásce i úzkostlivého bdění. A prokazuje, že nálepku ultratalentovaného teenagera si nevysloužila náhodou.

8/10

Billie Eilish - When We All Fall Asleep, Where Do We Go?

Vydáno: 29.3.2019
Celkový čas: 42:48

Skladby: !!!!!!!, Bad Guy, Xanny, You Should See Me In A Crown, All The Good Girls Go To Hell, Wish You Were Gay, When The Party's Over, 8, My Strange Addiction, Bury A Friend, Ilomilo, Listen Before I Go, I Love You, Goodbye

Vydavatel: Darkroom

"Pokud tady budou interpreti jako Billie Eilish, rock 'n' roll nezemře," prohlásil Dave Grohl během konference Pollstar Live. Během diskuze s výkonným ředitelem Live Nation Michaelem Rapinem se zpěvačku z Los Angeles dokonce nebál přirovnat k Nirvaně. Kdo jiný než bývalý bubeník ikonické formace by si to ostatně mohl dovolit? I přesto proti sobě svým výrokem poštval množství posluchačů nejenom grungeové legendy. Grohlova slova byla přitom lehce vytržena z kontextu. Každý, kdo má uši, asi slyší, že stylově je Billie Eilish na hony vzdálená rockové scéně. Muzikant se snažil vyjádřit prosté - také Eilish dokáže strhnout masy a k mladé generaci promlouvá podobným způsobem, jakým to v roce 1991 svedla právě Nirvana. A stejně jako v případě skupiny Kurta Cobaina to není ani tak hudba samotná, co k ní přiválo miliony příznivců.

Nirvana přišla v době, kdy byli mladí lidé zase jednou moc znechucení světem, ve kterém žili, a potřebovali mluvčí, kteří by to za ně vyjádřili. Eilish oproti tomu přichází na výsluní v čase, kdy jsou lidé už přesycení dokonalostí a odtažitostí současného mainstreamového popu. Na jedné straně tu máte zpěvačky typu Ariany Grande nebo Taylor Swift, hvězdičky, které si úzkostlivě hlídají každý krok své kariéry, ve studiu se neobejdou bez armády producentů a na sociálních sítích prezentují surreálný svět, se kterým se obyčejný člověk nemůže nikdy ztotožnit. Stejně jako se songy o nakupování diamantových prstýnků nebo randění se známými muži. Posluchači si je sice stáhnou do svých knihoven a zaplatí za ně nějaký peníz, ale nedochází zde k bližšímu vztahu mezi fanouškem a interpretem. Netřeba poté ani zmiňovat, jak oblíbené je na této straně barikády prodávat své tělo namísto kvalitních výtvorů ze studia.

A pak tu máte Billie Eilish. Holku odvedle v občas příšerně zkombinovaném oversized oblečení, která v rozhovorech mluví tak, jak jí to zrovna padne na jazyk, sugestivně se se svými followery dělí o trapné historky ze svého života (tu z lékařské ordinace jste slyšeli?), namísto krmení pohádkou o sebelásce klidně přizná, že se nesnáší, a místo lascivního selfie projetého deseti filtry se na Instagramu pochlubí některým ze svých pokažených ksichtů. Bez korektoru. A (nejenom) mladí šílí, protože je na scéně konečně někdo jako oni.

To je i klíč k pochopení, proč se Eilish tak daří, přestože nepřichází s ničím novým; divnopop dělalo už množství hudebnic před ní. Velký kus práce zkrátka odvádějí její svérázná osobnost a charisma, a nejspíš bychom se příliš nepletli, kdybychom řekli, že ty stejné písně by s jiným interpretem už neměly takový dopad, zejména co se týče základny příznivců rekrutovaných z řad náctiletých. Eilish zrovna nejede podle šablon, kterým tato věková skupina holduje nejvíc - tedy nekomplikovaným popovým a hip-hopovým songům hutně protáčeným v rádiích. Možná kromě "Bellyache" byste v jejím repertoáru před prvním studiovým albem marně hledali vyloženou hitovku. Témata o smrti nebo depresi jsou také protikladem ke klasické dějové lince "dnes večer to tu pořádně rozjedeme". Přesto ji teenageři zbožňují.

Se žádnou zápletkou nepřichází ani dlouze očekávaný debut "When We All Fall Asleep, Where Do We Go?". Eilish plynule pokračuje po trajektoriích, které společně s producentem a bratrem v jedné osobě Finneasem O'Connellem načrtla na četných singlech a EP počinech v minulosti. Pod pláštěm dlouhohrající nahrávky se ukrývá dobře známá dávka temných balad, elektronických experimentů i překvapivě příjemných popových melodiích. Skladby jsou tak trochu jako skládačka, smršť zvuků a zdánlivě nesourodých beatů, která by v rukou jiných už mohla balancovat na hraně kýče. Sourozenecká dvojice je ale zvládá ukočírovat a servíruje propracovaný alternativní pop.

Jeho těžištěm jsou zmiňované balady, které dávají nejvíce vyniknout zpěvaččině křehkému a procítěnému projevu. Paradoxně právě v tomto odvětví se také skrývá nejslabší článek tracklistu - "Xanny". I když se má podle dřívějších prohlášení jednat o její asi nejoblíbenější věc z alba, jazzem políbený song funguje přesně jako většina zástupců lounge music - nevadí vám, když hraje někde v pozadí restaurace, ale sami od sebe byste si ho nejspíš nepustili. Mnohem lépe je na tom "When The Party's Over", druhý vypuštěný singl, popisující pocit prázdnoty, když párty skončí. Pomalá sada celou desku i zakončuje - "Listen Before I Go", nekompromisně odkazující na téma sebevraždy, emocemi napěchovaná "I Love You" a "Goodbye", která vybranými úryvky chytře rekapituluje všechny písně. A jak už můžete odtušit, dohromady dávají celkem zdrcující vzkaz.

Truchlivé temnotě zdárně sekunduje temnota násilná v podobě "You Should See Me In A Crown" a "Bury A Friend". První zmiňovaný track je řezavou proklamací vlastní síly a Billie se v něm neoficiálně korunuje princeznou potemnělého kraje. "Bury A Friend" si vypomáhá jen minimalistickým podkladem ošlehaným špinavým industriálním ovzduším. "I wanna end me," prozrazuje Billie nebohému posluchači. Jen tak, jakoby mezi řečí. Se stejnou nenuceností, jakou se vás prodavačka u kasy ptá: "Billa kartu máte?"... Dobře, to asi nebyl nejrozumněji zvolený příměr. Ale zpátky k ponurostem. Vládne jim o něco méně nápadnější "Ilomilo", opakující se noční můra, ze které se nemůžete probudit. Protože to není sen, ale váš život. A váš kamarád opravdu zemřel. (Odkaz na spřáteleného XXXTentacion, který byl ve dvaceti zastřelen?) Zvonečky v pozadí možná evokují ukolébavku, ale z podhoubí songu prostupuje zkáza.

Eilish se v tématech beznaděje a deprese máchá se sebedestruktivním potěšením. Právě fascinace odvrácenou stranou lidské mysli je hlavním trnem v očích některých kritiků. Občas to totiž může působit dojmem, že mít se permanentně blbě je vlastně cool, což zrovna není ten nejlepší vzor pro dospívající. Pravda je ovšem taková, že i náctiletí mají deprese. A co jim víc pomůže? Poslech kupříkladu již zmiňované Ariany a její "Thank U, Next", vyzdvihující sebelásku a vděk i za ty horší věci života, nebo přiznání, že ani jejich idol není 24/7 sluníčkový a hlavou se mu honí černé myšlenky? Motivační citáty ještě nikoho nespasily, vědomí, že v tom nejste sami, funguje už o něco lépe. Muzikantce budiž také dáno k dobru, že na rozdíl od dalších, zejména hip-hopových kolegů nepropaguje drogy a ve "Xanny" se upřímně diví trendu jejich zneužívání. "Nepotřebuju je brát, abych se cítila líp," je skoro revoluční prohlášení na poli pop music.

Není koneckonců nutné Billie Eilish rovnou házet do jedné škatulky, vždyť její prvotina má i mnoho barevných momentů. Tyčí se nad nimi hyperaktivní "Bad Guy", v němž zpěvačka odhaluje svou dosud neslyšenou provokativní polohu. "All The Good Girls Go To Hell" využívá biblického motivu o nebi a peklu. Billie se v něm převtěluje v Boha a všem hodným holkám to plánuje pořádně zatopit ("My turn to ignore ya / Don't say I didn't warn ya"). "My Strange Addiction" si hravým způsobem interpretuje taneční scénu z amerického "Kanclu". Hravost "Wish You Were Gay" je oproti tomu méně zjevná a je dost těžké se rozhodnout, zda přání "kéž bys byl gay" na adresu lhostejného chlapce je lehce legrační, nebo jenom hodně smutné.

Doufejme, že nadcházející léta budou vypadat podle první možnosti a Eilish si je hlavně užije. Podle některých rozhovorů to totiž vypadá, že si s náhle nabytou slávou neví moc rady a všudypřítomná pozornost ji spíše ničí. Podpořit ji můžete 20. srpna ve Foru Karlín. Tedy vlastně už nemůžete, pokud jste si nestihli zavčas opatřit lístek - jen několik minut po spuštění předprodeje hlásili pořadatelé vyprodáno. Duh.

NÁZORY
  • Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (Tom, 01.04.2019 07:18) Reagovat

    Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podívejte se na její "armádu" producentů...a prodávání svýho těla k ní taky moc nesedí, měl jste si vybrat jiný příklad. To, že s jejíma písničkama nejde souznít...taky kravina. Jinak docela fajn recenze.

    • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (knotková, 01.04.2019 09:58) Reagovat

      ano, tak zrovna Taylor je v tomhle světlá výjimka. Bylo to spíš myšleno obecně, jako takové prvky, které spojují tuhle část popové scény, a Taylor byla uvedena jako jeden její zástupce. Taky jsem přemýšlela, jestli jako příklad zrovna napsat ji, ale zase mě nenapadá nikdo jiný, kdo si tak úzkostlivě hlídá svůj mediální obraz.

    • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (KlaudieS, 06.04.2019 18:51) Reagovat

      Já myslím, že Swift jako kontrast k Billie působí dokonale, Swift je přeafektovaná až hrůza, syndrom "Jsem bohyně", který bohužel napadne většinu popových megahvězd je zjevný. Kdysi jsem ji poslouchala, ale po příšernosti jménem Look what you made me do ji už nemůžu vidět ani namalovanou. Billie působí jako někdo, koho potkávám v baráku.

      • Re: Ta část s Taylor mě trochu překvapila. Podíve... (Anonym, 07.04.2019 14:19) Reagovat

        KlaudieS... u vás jsem to opravdu čekal, že se ozvete..psát hejty vám totiž na Taylor opravdu jdou :D Tak vám přeju štěstí, ať tu Billie v baráku potkáte..


  • Pani redaktorka, nehnevajte sa, ale keď už fakt ... (Anonym, 02.04.2019 11:49) Reagovat

    Pani redaktorka, nehnevajte sa, ale keď už fakt ideme porovnávať Billie s Arianou, čo sú úplne opačné protipóly aj hudobne aj výzorovo, tak ja osobne si teda radšej pustím get well soon od Ariany ako bury a friend od Billie. Už len keď si to porovnáme textovo: Ariana: babe, you gotta take care of your body
    Billie: i wanna end me
    Tak neviem, ale ja keby som mal depresie, ktoré našťastie nemám, určite by mi viac pomohla pozitívne znejúca a život-oslavujúca get well soon ako bury a friend, pri ktorej mám pocit, že ma pri najbližšej prechádzke zrazí auto. Ale tak každému asi pomáha niečo iné, no.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Fletcher, SaSaZu, Praha, 21.4.2024
Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde
Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo
Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně
Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde
Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Mark Knopfler - One Deep River 8/10
Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde
Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze
Grey256 - Tentokrát 8/10
Recenze: Rapper Grey256 na desce "Tentokrát" všem mladým pop-rockerům ukázal, jak se to dělá. A přitom to má jako vedlejšák Grey256 patří mezi spousty mladých rapperů, o nichž na musicserveru kromě pravidelného komentáře hitparád nepíšeme. V redakci totiž nemáme žádného teenagera, který by jim rozuměl. Jednadvacetiletý interpret se nyní rozhodl... čtěte zde
Vydáno: 21.04.2024 08:00 v sekci Recenze
Artemas - I Like The Way You Kiss Me 7/10
Video: Artemas doplnil nejstreamovanější hit v Česku "I Like The Way You Kiss Me" dekadentním klipem Kariéra čtyřiadvacetiletého kypersko-britského hudebníka Artemase nabírá na obrátkách. Už loni si v žebříčcích slušně vedl se singlem "If U Think I'm Pretty", ovšem teprve v březnu vydaný kousek "I Like The Way You Kiss Me" ho... čtěte zde
Vydáno: 20.04.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nová deska Taylor Swift trvá dvě hodiny a obsahuje jedenatřicet songů (19.04.2024 10:31)
- Nezajímavá Taylor Swift, vysloužilá Lana... Courtney Love si vzala na paškál kolegyně (16.04.2024 18:22)
- Taylor Swift se dostala na seznam dolarových miliardářů magazínu Forbes (16.04.2024 13:41)
- Billie Eilish ohlásila novou desku. Až do vydání z ní prý neuslyšíme ani notu (09.04.2024 14:49)
- "Útok na lidskou kreativitu musí skončit," píší Billie Eilish, Pearl Jam i Robert Smith a bouří se proti AI (05.04.2024 10:48)
- Vinyly ve více verzích? Billie Eilish kritizuje své hamižné kolegy (03.04.2024 19:41)
- Rapem ovládanou top desítku českého albového žebříčku osvěžili Ariana Grande a Judas Priest (21.03.2024 19:30)
- Recenze: Ariana Grande se na albu “Eternal Sunshine” otevřeně vyrovnává s rozvodem a následným smířením (18.03.2024 00:00)
- Koncert Taylor Swift na Disney+ trvá tři a půl hodiny a přináší pětačtyřicet písní (16.03.2024 09:32)
- Nové desky 10/2024 - od Ariany Grande přes Judas Priest po Norah Jones (13.03.2024 21:10)

ALBUM TÝDNE 17/2024

Mark Knopfler
One Deep River

Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se nezměnilo. Díkybohu.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)
So 11.05.
Rammstein (DE) (Letiště Letňany, Praha)
Ne 12.05.
Ari Abdul (US) (Rock Café, Praha)
St 15.05.
30 Seconds To Mars (UK) (Sportovní hala FORTUNA, Praha)
St 15.05.
Willie & The Bandits (UK) (Zasekávák, Praha)
Čt 16.05.
The Matt Schofield Trio (UK) (Palác Akropolis, Praha)
Čt 16.05.
Danny Brown (US) (Roxy, Praha)
Čt 16.05.
Akon (US) (Forum Karlín, Praha)
So 18.05.
King Gizzard & The Lizard Wizard (AU) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

The Prodigy Justin Bieber Prince Vladimír Mišík Taylor Swift AC/DC Adele Queen Kabát U2 Sia Rush Bono Mirai Beyoncé Lady Gaga Linkin Park Liam Gallagher Imagine Dragons Themroc
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu