Když téměř před půlrokem během společného turné s Portless Imodium oznámili, že se chystají na nějakou dobu odmlčet, byl to pro mnohé šok. Nebyli by to ale oni, aby se nerozloučili stylově. Pro fanoušky, ale hlavně i pro sebe si po čtyřech letech připravili akustické turné. Nehrají přitom v klubech, divadlech a podobných sálech, ale na netradičních "Jiných místech", která dal dohromady zpěvák Thom Fröde.

Za sebou už mají koncerty v šumperské Městské knihovně TGM, olomoucké Pevnosti poznání, strakonickém Rytířském sálu, brněnské Káznici, v lanškrounské bývalé Mlékárně či ve vrchlabském Divadelním klubu. V Praze hráli v pondělí v planetáriu. O koncert se speciální projekcí byl takový zájem, že muzikanti přidali ještě odpolední termín. Na tom se byl dokonce podívat frontmanův dvouměsíční syn.

Na tomto magickém místě už před sedmi lety hráli Blue Effect s Radimem Hladíkem, před necelými dvěma lety pak Nebe. Vzdušný sál s velkou kopulí sliboval mnohé. Se startem vystoupení Frödeho party se na impozantní kopuli spustila projekce. Člověk měl možnost se při poslechu svých oblíbených songů zabořit do sedaček a nechat se unášet. Projekce kromě nejrůznějších pohledů na noční oblohu plnou planet, souhvězdí a jiných obrazců tvořily i obrázky krás přírody.

Jak na potvoru se stalo to, čeho se Fröde při našem posledním setkání nejvíce bál: "Jen se modlím, abych nebyl nemocný. Občas mám smůlu, že když máme turné, jsem nachlazený, jak jsem nervózní, a jde to přes palici." Co čert nechtěl, léčí se momentálně ze zánětu hlasivek. Přiznal, že paní doktorka mu naordinovala hlasový klid a dala dvojitou dávku léků. Poslechnout ji ale nemohl. Zpíval naplno a rozhodně se nešetřil. Zvládl to na výbornou, a kdyby to na sebe neprozradil, zřejmě by si nikdo ani ničeho nevšiml.

Koncert byl průřezem diskografie těchto rockerů. Začali hitem z roku 2004 a jejich "Smutnohrou". Fröde vzpomínal, kdy jaké album vyšlo, kolik jim v té době bylo let, jaké písně se vztahují k dané desce. Připomněl také, že v roce 2009 přišel do kapely Daniel Franc, který do její tvorby přinesl kytarová sóla. Bylo fajn slyšet v akustických verzích především novější věci z desky "Element". Ozvláštněním byla kombinace hitů "Hlavou" a "Dostavníky", která se změnila v jeden celek.

Při výjimečné události nemůžou chybět ani hosté. Skupinu po celou dobu doprovázel na klávesy Ondřej Potužník, který vtipně vyplňoval pauzy mezi jednotlivými songy známými melodiemi, a sváděl tak Frödeho ke zpěvu. Ten se chytl na titulní úryvek Bryana Adamse - "(Everything I Do) I Do It For You". Queen a jejich "The Show Must Go On" zůstala kvůli jeho hlasovým indispozicím bez povšimnutí (okomentoval to slovy, že i když se jmenuje velmi podobně, raději nebude riskovat). Naopak nebyl shovívavý, když Franc otravoval melodií jeho oblíbené "Rosy na kolejích" od Wabiho Daňka. Povolení od zpěváka k přednesu byť jen kousku písně nedostal.

Nechyběla ani houslistka Jana Věnečková, která formaci doprovodila v písních "Žiletko, má lásko", "Dýchej", "Kluci nepláčou" a "Břehy". Kapela si přizvala i perkusionistu Tokhiho. Ten se k ní přidal od "Tajných lásek" a vydržel na pódiu až do konce. Právě na "Tajný lásky" si vzal Potužník do rukou ukulele a song rázem dostal reggae nádech, což byla asi nejvýraznější změna oproti originálu. Při "Valerii" se vydal Fröde mezi sedící fanoušky, kde si vysloužil podprsenku hozenou přesně na hlavu kytary.

Imodium se v Praze rozloučili se svými nejvěrnějšími příznivci důstojným, přátelským a hlavně neopakovatelným koncertem. S přídavkem "Spirit" se skupině dostalo ovací vestoje a v publiku bylo v tu chvíli možné zahlédnout i nějakou tu slzu. Byl to povedený koncert plný díků a vzpomínek, na který snad, doufejme, muzikanti brzo navážou.