Al Di Meola umí hrát v rozličných sestavách. Už jsme jej v České republice mohli vidět se širší kapelou i jen v doprovodu druhého kytaristy a bubeníka. I do Olomouce přijel v triu, tentokrát s klavíristou Kemuelem Roigem a hráčem na akordeon Faustem Beccalossim. Logické řešení, vzhledem k návratu ke kořenům - rodovým a hudebním -, který je leitmotivem Meolova aktuálního alba "Opus". Prezentovaná hudba, zejména charakteristickým spojením kytary a akordeonu, jež se často proměňoval i ve svébytný perkusivní nástroj, tak dostávala jistý nepřeslechnutelný italský šmrnc.

Dvouhodinový koncert rozdělený do dvou bloků přerušených přestávkou sice nesl ve svém titulu název aktuálního alba, "Opus" však nebyl jeho hlavní náplní. Zazněly i oblíbené covery The Beatles (přelévající se a odbíhající "Norwegian Wood" a křehká "She‘s Leaving Home"), kusy ze starších alb a aplaudovaná tečka "Mediterranean Sundance".

Názvy skladeb a jednotlivých kusů vlastně nejsou podstatné. Di Meola sice připomínal okolnosti vzniku některých z nich, výsledný dojem však byl spíše celistvý, propojený nekomplikovaným zvukem akustických nástrojů. Nejsnazší bylo nechat se tímto proudem unášet, zasnít se. Leč, možná to bylo přece jen trochu dlouhé. A jakkoliv je Di Meola hudebním mistrem, jistému stereotypu se nešlo v Olomouci ubránit. Naštěstí výrazných momentů, z kterých tryskaly gejzíry energie a emocí, bylo tolik, že není těžké na chvíle bloudění v rychlých tónech zapomenout.

Al Di Meola je hvězda světového formátu. A je dobře, že takto velká jména jezdí i do menších měst, do menších, komorních sálů. Vystoupením, jako bylo to středeční, zrovna ty intimnější prostory více sluší.