Ne, ještě ty pochodně nezvedejte, žádná katastrofa se nekonala. Vlastně byla většina lidí asi spíše spokojená. Jen ti rozmazlení rýpalové mezi námi, kteří mohli srovnávat, si pár mušek na vystoupeních obou formací všimli, a tak je i napsali. Ale jinak to bylo docela fajn.
Live: Hudební ceny Evropy 2 - The Rasmus, Chinaski
místo: Forum Karlín, Praha
datum: 21. března 2019
setlist The Rasmus: First Day Of My Life, Guilty, Livin' In The World Without You, Sail Away, Wonderman, Holy Grail, In The Shadows, Justify
Fotogalerie
© Lucie Levá Jak dopadli nominovaní a kdo si odnesl jaké ceny,
už od nás víte. Rádi bychom ale ještě doplnili dojmy ze samotného večera. Bubenickou show v úvodu jsme sice těsně nestihli, Nastyho celkem vtipný stand-up výstup, který vycházel z toho, co běžně předvádí v rámci skupiny Komici s.r.o., ale už ano. Hned po něm začali hrát na pódiu s krásně vlnitou projekcí
Chinaski.
Ti už nějakou tu chvíli vystupují v nové sestavě a bylo sympatické, že přinejmenším v první půlce svého hodinového setu stavěli hodně na nových věcech. Vlastně všechny je běžně hrála i Evropa 2, došlo tedy i na nějaké to poplácávání po zádech a slova Michala Malátného o tom, že je to
"jedno z mála rádií, která se tady dají poslouchat". Říznější a kytarovější zvuk, kterým
noví Chinaski disponují, svižnějším písním slušel, u těch pomalejších by ale nebylo na škodu přizpůsobit tomu jak pěvecký projev, jemuž by se hodilo zjemnění, tak zapojení kláves, jež vadily asi nejvíce. V písních, kde dříve nebyly a v podstatě suplovaly chybějící dechy, působily jako rušivý element, u syrových "Punčocháčů" to zase vypadalo, že se
Jan Steinsdörfer nudí, když nemá co hrát, a tak šel radši mlátit do činelů.
© Lucie Levá Ve druhé půlce došlo i na starší hity jako "Tabáček", "Zadarmo" nebo "1970". A také na "Vrchlabí", jednu z nejkrásnějších písniček, kterou skupina ve svém repertoáru má. Vzhledem ke zmíněným škatulatům by možná stálo za to nahlédnout Michalovi Malátnému do hlavy a vidět, jak se asi dnes cítí, když zpívá její refrén. Svižně odsýpající koncert pak zakončila obligátní "1. signální".
Těžko říct, zda ti, kteří vidí skupinu jen sporadicky, podobné drobnosti zaznamenali, pro dlouholeté příznivce, kteří by počet zhlédnutých vystoupení skupiny už na dvou rukou nespočítali, to ale asi bude chtít ještě pár koncertů, než si na novou příchuť formace zase zvyknou. Tak uvidíme.
© Lucie Levá Při přestavě pódia se na scéně objevil
Leoš Mareš s Patrikem Hezuckým, který se nejspíš v návaznosti na "Leaving Neverland" převlékl za
Michaela Jacksona. Na scénu pak přivítali výkonnou ředitelku skupiny Lagardere Active ČR Martinu Říhovou. Spolu s ní pak zinscenovali variaci na maturitní ples a postupně přivolávali na pódium jednoho moderátora za druhým. Od těch známějších, jakými jsou Libor Bouček, Pavel Cejnar, Jakub Kohák, Nasty, Zora Hejdová nebo už čtrnáct let působící Ondra Vodný, až po ty mladé a nadějné, jakými jsou třeba víkendová rána zpříjemňující Bob Švarc, dále Kateřina Říhová, Veronika Arichteva, Zuzana Kozáková, Jakub Štěpán nebo i z jiných projektů známé Nikol Štíbrová s Martinou Pártlovou. Ti všichni a řada dalších tak dostali šerpu, u mikrofonu někdy s úspěchem, jindy spíše bez něj pozdravili publikum a Mareš s Hezuckým se je krátkými medailonky s vtipnými fotkami snažili divákům představit. Jejich humor docela fungoval a nakonec nechali létat jiskry z dortu k devětadvacátým narozeninám rádia a společně se všemi si připili, čímž byla oficiální část večera ukončena.
Pak už byl čas na hlavní hvězdu, kvůli níž většina lidí (kterých tedy mohlo být i více, jak trefně poznamenal Patrik Hezucký) do Fora Karlín přišla.
The Rasmus loni v říjnu
hráli v Brně a bez větších okolků musíme bohužel napsat, že to tehdy bylo mnohem lepší. Dává to smysl, tehdy na ně přišli opravdu jen ti, kteří je aktivně poslouchají, sami hudebníci měli na hraní daleko více času a navíc se nepotýkali s problémy, které v Praze zkazily hned první skladbu "First Day Of My Life". Nebylo snadné rozklíčovat, zda za to mohl technický problém, mikrofon nebo Lauriho hlas, ve slokách jej ale nebylo téměř vůbec slyšet. Tento nešvar se pak projevoval i v dalších skladbách, v té první byl ale nejznatelnější.
© Lucie Levá Jinak to ale pánům hrálo dobře, frontman vzpomněl mimo jiné i na první návštěvu Prahy v roce 1997, kdy prvně ochutnal Becherovku, a pochvaloval si, že tentokrát zde strávili čtyři dny volna, během nichž si zašli i na koncert Mikea Shinody. Také připomněl, že na podzim se s kapelou vrátí do Velkého sálu Lucerny.
Vedle ikonických hitů "Guilty", "Sail Away" nebo "Justify" došlo i na dvě novější věci "Wonderman" a "Holy Grail". Ty tehdy v Brně ještě tolik nerezonovaly, pražské publikum si je ale houfně natáčelo, neboť je díky tomuto kšeftu s Evropou 2 a jejími cenami samotné rádio v posledních týdnech v rámci kampaně na tuto akci vydatně hrálo.
© Lucie Levá Uteklo to ale všechno strašně rychle. Finští rockeři strávili na pódiu něco málo přes čtyřicet minut a už se museli klanět publiku, protože konec byl plánovaný na jedenáctou. Že tak nedošlo na "F-F-F-Falling", "Paradise", "In My Life" a spoustu dalších skvělých singlů ale není ani tak chyba jich, jako spíše zpoždění způsobeného zdlouhavým předáváním šerp. Tak snad se to do příště podaří organizátorům lépe zkorigovat, chystané třicáté narozeniny si totiž říkají o velkou, dokonale připravenou oslavu. Držíme palce.