V souvislosti s vydáním nového alba "DANK" jsi uvedl: "Dřív jsem svoje nejniternější věci schovával za odkazy nebo fráze, ale tato deska je jiná, přímější." Co tě k tomuto posunu přimělo?

Dřív jsem si myslel, že jsem dost čitelný, ale setkával jsem se s tím, že fanoušci i kolegové často neuměli moje texty rozklíčovat, nechápali, co chci říct. Skladbám to pak ubíralo na oblibě. Rozhodl jsem se, že na nové desce budu věci nazývat pravými jmény a budu přímočařejší. Místy se mi to povedlo, ale někde jsem svůj lyrický styl úplně neobešel. Přesto věřím, že témata i jejich vyjádření jsou nyní jasnější.

Bylo náročné naučit se po několika sólových deskách psát jinak?

Motivovalo mě to. Zjistil jsem, že mě takové výzvy baví víc než jet po atmosféře a až pak hledat téma. Teď jsem měl o tématech jasno od začátku. Nakonec se mi deska psala až nečekaně lehce. Kolikrát jsem ani nevěřil, jak jednoduše jsem některé svoje zpovědi dokázal vychrlit. Možná to byl přetlak inspirace a v důsledku mé současné životní situace to ze mě vypadlo samo.

Na minulé řadovce "Nirvana" jsi tak trochu testoval svoje mantinely, místy ses přibližoval ke klasickému rapu. Došel jsi nakonec k závěru, že to není cesta, kterou bys chtěl jít?

Při vzniku "Nirvany" jsem procházel obdobím, kdy jsem chtěl ukázat, že zvládnu udělat i striktnější věci, že můžu přijít s bangerem, který bude bourat kluby. Snažil jsem se trochu dětinsky něco někomu dokazovat. Chtěl jsem být blíž lidem ze scény. Věřím, že jsem to na desce ustál. Ale nic se nezměnilo. Toho, koho jsem zajímal, jsem zajímal úplně stejně dál. A ti, kterým jsem byl jedno, mě nadále přehlíželi. Proto jsem se rozhodl, že svoje songy budu psát s nejčistším svědomím, bez ohledu na žánr, dobu, scénu. Chci dělat hudbu tak, jak nejlépe umím. Tím jsem se řídil na aktuální desce a chci tomu být věrný i do budoucnosti.

Tento závěr byl možná nejdůležitějším zjištěním "Nirvany", že?

Je to tak. Odmalička sleduji českou rapovou scénu, snažím se být v obraze, objevovat nové interprety. Pohltilo mě to natolik, že je to vlastně celý můj život. Ale někdy to člověka zbytečně uzavírá do škatulky, ve které si myslí, že musí být. Jenže nemusí. Ale na "Nirvanu" jsem v každém případě hrdý, dosáhl jsem na ní toho, co jsem si předsevzal. Je na ní banger "Bali", který funguje všude - od zaplivané putiky přes kluby až po velké festivaly. Stejně tak se na ni dostalo několik pro mě výjimečných spoluprací.

Na novince "DANK" ses vrátil k produkční spolupráci s Kennym Roughem. Pokud nepočítáme BPM, jde o vaši třetí společnou nahrávku. Ukázal čas, že spolu vám to zkrátka funguje nejlépe?

Kenny dělá velmi specifické věci, má svůj rukopis. Po dvou společných deskách bylo příjemné si vyzkoušet něco jiného, protože mě v Česku baví spousta producentů a beatmakerů. Ale už při tvorbě "Nirvany" jsem zjistil, že s ním se mi spolupracuje nejlépe. Jak hudebně, tak lidsky. Kenny je můj hudební i životní kolega, parťák. Chtěl jsem v našem souznění pokračovat, udělat další desku s ním byla jasná volba.

Je vaše přátelství pro vzájemné hudební porozumění tím klíčovým prvkem?

Určitě ano. Pozoruji kolem sebe kapely, které spolu neudělají ani jednu desku, a už se rozpadají. Vidí před sebou velkou budoucnost a za půl roku jsou na nože. Jsem strašně rád, že si s Kennym tak rozumíme, dokážeme dělat kompromisy, vyjít si vstříc. Fungujeme spolu deset let bez nějakého většího konfliktu. To je v dnešním světě velkých eg a křivých charakterů dost jedinečná záležitost.

V textech na albu "DANK" říkáš věci jako "Nechci žít jen pro fame", "Lidi pohltila čísla" nebo "Svět je cynik". Souhlasíš s tím, že jde do jisté míry o dost idealistickou desku?

Jsem ročník narození 1987, jako malý jsem pořád běhal venku a kopal do míče, bez telefonu, měl jsem hodnoty postavené jinak než dnešní dospívající. Možnosti, které dnes svět nabízí, přinášejí mnoho dobrého, ale vytvářejí i spoustu iluzí. Člověk si myslí, že něco znamená, jen proto, že má na internetu nějaká čísla. Když jde ale do tuhého, zjistí, že to neznamená vůbec nic. Sám funguji na sociálních sítích, ale snažím se brát to s nadhledem, upozornit na to, že v životě jsou i důležitější věci. A když rapuji: "Svět je cynik," mám na mysli to, jak se dnes řada lidí schovává za nějakou pózu, za falešnou tvrdost. Obzvlášť na scéně, na které se pohybuji, a v mojí generaci. Lidé se stydí za to, že chovají nějaké city, že by mohli občas projevit i slabost. Až příliš se hraje na to, že dnešní generace je silná, přitom jde o jednu velkou masku. Nesnažím se to na desce idealizovat, ale spíš na tyto věci upozornit.

V titulní skladbě zmiňuješ: "Pro mě byl vždycky základ děkovat a dávat..." Vysvětloval jsi to tím, že nikdy nechceš ztratit pokoru. Byl Paulie Garand v průběhu své kariéry někdy ke ztrátě pokory blízko?

Naštěstí se kolem mě vždy pohybovali lidé, kteří ke mně byli upřímní, neměl jsem tedy moc prostoru k tomu, abych si hrál na něco, čím nejsem. K pokoře jsem byl vychovaný a snad se ze mě nestal blbec. Vím, že "děkovat a dávat" může znít jako klišé, někteří takové slogany používají proto, aby si u posluchačů vytvořili hezký obrázek. Pro mě to ale není hodnota, která by se objevila ze dne na den. Provází mě už řadu let.

V "Adié" ale rapuješ i o tom, že někdy je dobré projít si krizí. Prošel sis jí? Trápily tě někdy pochybnosti?

Když jsme vydali desku "Molo" a dostali se víc do povědomí lidí, začali jsme najednou vyprodávat kluby, zájem o nás rostl. V hlavě jsem zvažoval možnosti. Přemýšlel jsem, zda dělat svoje songy dobře, ale trochu se přizpůsobit tomu, co fanoušci chtějí, udělat rádiové hity, anebo zůstat takový, jakého mě hudba a moje vzory vychovaly. Nakonec jsem dal stejně přednost tomu, abych si udržel ksicht před možným úspěchem, naplněním vyšších cílů. Krizi se asi nejde vyhnout. Pořád píšu, co žiju, ale byly chvíle, kdy jsem nevěděl, zda ještě najdu cestu, která by fanoušky zvedla ze židlí. Vydal jsem už poměrně dost desek a je těžké přicházet s něčím novým. Občas mi to někteří vyčítají, říkají, že se opakuji. Ale nejde se zavděčit všem.

Krize hrozí i na koncertech. Jak křižuješ mapu republiky, někdy se dostaneš i na místa, kam se lidi chodí na akci opít a tvoje hudba je vůbec nezajímá. Takové věci člověka unavují, přemýšlí, zda vůbec chce hudbu dál dělat. Je třeba zmínit i životní a existenční krize. Abys něco hodnotného napsal, nemůžeš mít úplně růžový život. Někdy si říkám, že snad přitahuji různé vztahové trable, možná také občas nad věcmi až příliš přemýšlím, což mě sráží dolů.

V songu "DANK" vzdáváš hold svým vzorům, mimo jiné Macu Millerovi, který loni zemřel. Nikdy ses netajil tím, že je pro tebe opravdu velkou inspirací. Uvažoval jsi nad tím, že bys mu věnoval samostatnou skladbu?

S Majkem Spiritem jsme zamýšleli udělat macmillerovku, ale zatím na to nedošlo. Rád bych mu složil poctu, ale musí to přijít, nechci to ze sebe tlačit na sílu. Paradoxem je, že text songu, který zmiňuješ, jsem měl napsaný už loni v březnu, tedy půl roku před Macovou smrtí. V době, kdy jsme k němu točili klip, umřel.

V "Harantstrasse" zdůrazňuješ, jak moc pro tebe znamenalo, když se za tebou doma zastavil Kato. Kdy k této příhodě došlo?

Bylo mi tehdy kolem dvaceti. BPM už fungovali a Kata to zajímalo. Už v té době jsme spolu trochu komunikovali. Doma ve studiu, které jsem měl hned vedle pokoje rodičů, jsem zrovna dělal beat, a najednou u nás někdo zazvonil. Přišla za mnou máma, že u dveří stojí lidi, které nezná, ale prý jdou za mnou. U dveří stál Kato se svou přítelkyní. Říkal, že měli cestu do Liberce, a tak se zastavili. Máma vzala jeho holku na kafe a já s ním šel do studia. Hned si můj beat vybral a pak ho dal na desku "Dezorient Express".

V songu "Návraty" je patrná jistá touha po zakořenění, ovšem i radost z toho, že můžeš objíždět kluby a koncertovat. Cítíš někdy v životě trochu vnitřní rozpor?

Před pár lety jsem si vůbec nemyslel, že mi v hlavě začne vyvstávat myšlenka na rodinu. Ale i když jsem do jisté míry bohém, chtěl bych někde zapustit kořeny. Vzniká tím vnitřní boj, přemýšlím, jak ty věci skloubit, když jsem každý víkend pryč. S koncerty souvisí i noční život. Jde o to, kdo by to vedle mě ustál. Anebo o to, kdy se koncertního života vzdám. Zatím nemám pocit, že bych byl ve svém hudebním vývoji hotový. Pořád chci zkoumat, kam mě to dál povede. A hlavně hudbu natolik miluju, že ji asi dělat nepřestanu nikdy - i kdybych ji měl tvořit ve volném čase na chatě v horách jenom pro radost a pouštět ji pak svým kamarádům.

Jak náročné bylo se do současné pozice, kdy se ti nabídky na koncerty jen hrnou, vypracovat?

Vedla k tomu dlouhá cesta. Když jsem začínal, nepovažoval jsem se za interpreta, který bude moci stát před tisícovým davem. Tenkrát se na hip hop chodilo do menších klubů, byl určen pouze pro specifickou subkulturu. Postupně se ale dostal do mainstreamu. Když jsem měl poprvé vlastní koncert v Jablonci nad Nisou se svým albem "Mozoly", byl jsem úplně marný. Neměl jsem v sobě přirozenou auru člověka, který přijde na stage a lidi dostane. To jsem se musel naučit. Dnes jsem rád, že jsem tuto výzvu přijal. Přes všechnu trému, stud a svou introvertní povahu jsem se dostal k tomu, že na scéně působím jako showman a extrovert. Jsem vděčný za to, že jsem si tu cestu prošel a došel do fáze, kdy je mezi mnou a fanoušky na koncertech skvělá chemie.

Současně s albem "DANK" vznikala i deska labelu Ty Nikdy nazvaná "Akta X", která byla aktuálně nominována na žánrovou Cenu Anděl. Jak těžké bylo přípravu obou materiálů skloubit?

Pro mě byla pořád hlavní prioritou práce na společné desce s Kennym. Co se týče alba labelu, šlo spíš o odpočinkovou záležitost. Jezdili jsme na chaty do hor, kde jsme si všichni sedli do křesel, vytáhli sešity, pustili beaty a psali. Mohl jsem si tam dovolit psát trochu jinak než ve svém sólovém repertoáru. A skloubit to šlo až nečekaně dobře. Obě nahrávky totiž měly trochu jiný nádech.

Nyní vyrážíš na "DANK tour". Co o jeho podobě můžeš prozradit?

Show bude samozřejmě plná skladeb z nové desky, ale těším se i na ty z předcházejících alb. Součástí koncertů budou projekce, na několika místech dokonce postavíme speciální stage. Kdo naše vystoupení zná, určitě ví, že do toho dáme znovu všechno. Je pro mě důležité, aby tam nebyla žádná hluchá místa, aby to jelo od začátku až do konce. Celé turné s námi pojede Matys, v Praze, Liberci a Brně se navíc objeví několik speciálních hostů z desky "DANK". Jmenovitě Ben Cristovao, Ego, Jakub Děkan a Marcell.

V posledních letech se u nás roztrhl pytel s jednorázovými velkými koncerty, řada interpretů míří do sálů, které běžně nenavštěvují. Chystáš něco takového?

Zrovna před chvílí jsem v kanceláři Ty Nikdy s Ideou, který se mi stará o booking, řešil, že bych letos nebo příští rok rád uspořádal koncert ve Foru Karlín nebo v SaSaZu. Pořád se ale necítím být tak velký interpret, jako jsou Ben Cristovao nebo Rytmus. Vnímám to tedy jako výzvu. Sám jsem zvědav, zda to bude fiasko, nebo kapacitu naplníme. V Lucerna Music Baru ale míváme pravidelně vyprodáno, takže by to vyjít mohlo.