Marilyn Manson, vlastním jménem Brian Warner, se narodil 5. ledna 1969. Již od školy miloval hudbu, zejména hard rockovou a metalovou scénu. Jako student křesťanské školy se však buď musel vzepřít systému, anebo si nechat na takové záliby zajít chuť. Nejrůznější průšvihy mu nakonec splnily přání o přestupu na jinou školu, kterou již dotáhl do konce. Celé tohle období skvěle popsal v autobiografii "Long Hard Road Out Of Hell". Ještě než se vrhl do tvorby hudby, psal na univerzitě pro několik magazínů. Od hororových příběhů pro Night Terrors Magazine se dostal až na pozici redaktora časopisu 25th Parallel, kam přispíval hudebními články. Právě v té době se při jednom interview potkal i s Trentem Reznorem, jenž mu pomohl v budování kariéry. Tehdy začala hudební cesta plná skandálů, provokací, ale také velké slávy.

Zárodky kapely spadají k letům 1988 a 1989, kdy Warner, už pod pseudonymem Marilyn Manson, začal vystupovat v zapadlých klubech se svou poezií. Jeho cílem však bylo tvořit muziku, postupně k sobě tedy přibral další floridské postavy, s větším či menším hudebním talentem, aby vytvořili uskupení Marilyn Manson And The Spooky Kids. První vystoupení navštěvovaly pouze hrstky odvážných fanoušků. Mezi členy se postupně usadili Daisy Berkowitz (Scott Putesky), Gidget Gain (Brad Stewart), Madonna Wayne Gacy (Stephen Gregory Bier Jr.) a Sara Lee Lucas (Fred Streithorst). Všichni pojmenovaní přesně podle konceptu dobro a zlo. Kapela se i přes všechnu performační zvrácenost rychle stala populární. Naprostý zlom nastal v roce 1993, kdy si je po zkrácení jména na Marilyn Manson vyhlédl právě Reznor pro svůj nový label Nothing Records...

---

Hned první velkou desku doprovázelo při jejím vzniku množství problémů, především ze stran jednotlivých členů kapely. Nahrávání se měnilo spíše v alkoholové a drogové večírky a došlo i ke změnám v sestavě - na pozici basáka se nakonec dostal Jeordie White alias Twiggy Ramirez. Deska o pokrytectví Ameriky byla zásadní především v tom, že umožnila skupině jet dlouhé turné po boku Nine Inch Nails a následně i roční samostatnou klubovou šňůru. Album je prošpikované spoustou odkazů, dialogů či úryvků vypůjčených odjinud. Působí vlastně jako bestofka prvních let fungování této bandy.

Po startu s recitací Willyho Wonky se spustí první z důležitých písní "Cake And Sodomy". Typicky špinavá, textově oplzlá skladba první poloviny devadesátých let v Mansonově tvorbě, následně podpořená prvním velkým hitem "Lunchbox", který se sem tam v repertoáru objeví i dnes, společně tvoří hlavní základy debutu. Kolekce obsahuje i skladbu "My Monkey" s odkazem na píseň Charlese Mansona. "The Portrait Of An American Family" je naprosto bláznivá nahrávka. Chvílemi zábava, chvílemi horor. Materiál nešetří naprosto šílenými kombinaci a nástroji, a tak záleží jen na posluchači, zda to během poslechu přijme jako kreativitu, nebo jako chaos.

---

Ještě než se formace vrhla do druhého alba, přišel po neshodách mezi nahrávací společností a Mansonem samotným kompromis. EP "Smells Like Children" plné remixů, audio experimentů a převzatých věcí. Byla to opět naprosto šílená nesourodá nahrávka, nicméně minimálně jedna důležitá věc se k ní pojí. Předělávka hitu Eurythmics "Sweet Dreams (Are Made Of This)" je dodnes jedním z největších hitů. Manson si následně prosadil svou a namísto dalšího objíždění klubů se s ostatními opět odebral do studia, aby společně stvořili následovníka debutu. A tam se zrodil Antikrist.

Počin nazvaný "Antichrist Superstar" udělal ze členů Marilyn Manson přes noc rockové hvězdy. Koncepční deska, zakončující budoucí trilogii, vzbudila vlnu jak nadšení, tak nevole, především ze stran církve. Album pod produkcí Trenta Reznora výrazně získalo na agresivitě, chvílemi je až klaustrofobicky znepokojivé a ponuré, mnohem více než předchozí tvorba. Tematicky je rozdělené na tři části: Cycle I: The Heirophant, Cycle II: Inauguration of the Worm a Cycle III: Disintegrator Rising. Hity "The Beautiful People", "Irresponsible Hate Anthem", "Tourniquet" nebo právě titulní skladba jsou dodnes vyhledávány a také pravidelně zařazovány do koncertních setlistů. Deska se ihned po vydání dostala na třetí místo v americkém albovém žebříčku a nakonec se stala platinovou.

---

Když se Mansonova parta vrátila po dalších dvou letech, vše bylo naprosto jinak. "Mechanical Animals" je další zásadní kousek, nicméně s naprosto jiným zvukem oproti dřívějšku. Přesně proti všem očekáváním je vše laděno do sedmdesátkového glam rocku. Hlavním tématem jsou sláva a s ní spojené drogy. Manson si zde vytvořil alterega Omēga a Alpha, po vzoru Ziggyho Stardusta. Podle jejich pohledů jsou také rozdělené jednotlivé skladby na dvě části po sedmi, což ještě více podtrhuje vydání na LP, kde je jedna polovina na modrém a druhá na bílém vinylu.

"Mechanical Animals" nabídlo hity "Rock Is Dead", "The Dope Show" nebo "Coma White" a stalo se pro kapelu prvním číslem jedna v americké hitparádě. Navíc se mu konečně podařilo otevřít i brány Evropy, kde se dostalo do desítky. Se slávou však přišel i rychlý pád. Když byl Manson na svém dosavadním vrcholu, uprostřed turné, došlo na střední škole v Columbine ke střelbě, a jelikož oba mladí pachatelé uváděli hudebníka mezi svými vzory, stal se on obětním beránkem a jeho našlápnutá kariéra v tu chvíli dostala zásadní trhliny.

---

Manson se po skandálu odebral na chvíli do ústraní, přesto vyšel povedený živák "The Last Tour On Earth" a dokument z turné "God Is In The TV". Následně se celá kapela vypravila na soustředění do klidu pouště u Death Valley. Na materiálu spolupracovala kompletní sestava a poprvé se projevil také kytarista John 5, který v roce 1998 nahradil Berkowitze. "Holy Wood" je poslední vydanou, ale příběhově úplně první částí celého triptychu. Jde o vůbec nejtemnější a zároveň nejpromyšlenější nahrávku, kterou dodnes formace vydala.

Album překvapí hned několika přístupnějšími a klidnějšími skladbami ("Lamb Of God", "In The Shadow Of The Valley Of Death"). Hudebně je jistým bodem mezi "Antichrist Superstar" a "Mechanical Animals". Manson je zde na svém tvůrčím vrcholu. Nechybí zde obvyklá témata: náboženství, válka, média, ale dotýká se i smrtí Johna Lennona nebo J. F. Kennedyho a soustřeďuje se také na roli Ježíše v moderní Americe. Výsledek nicméně nedosáhl takového komerčního úspěchu jako předchůdce. Možná i kvůli dnes již nereálným devatenácti trackům. Nabízí však hity jako "The Nobodies", "The Love Song" nebo "Disposable Teens". "Holy Wood" značí konec první, vůbec nejúspěšnější etapy, kterou Marilyn Manson zažili.

---

Úplnou tečkou za předchozí érou bylo DVD "Guns, God And Government" se záznamem koncertu v LA. Kapelu hned v začátcích příprav dalšího materiálu opustil Twiggy Ramirez kvůli názorovým odlišnostem a jeho náhradou se stal Tim Sköld. Byl to zcela nový začátek, s novou vizí a novým zvukem. "The Golden Age Of Grotesque" je velmi rozporuplným albem a ve své době výrazně rozdělovalo fanouškovské tábory. Deska je to tvrdá a úderná. Zmínit je třeba také samotný Mansonův vokál, který zde dostává nový rozměr. Nechybí ani hitovost, nicméně místy je příliš nucená. Problémem většiny skladeb je až notorické opakování a tahle taktika se táhne celou jinak solidní nahrávkou.

Na jednu stranu lze slyšet jedny z největších hitů celé diskografie ("mObscene", "This Is The New Shit"). Právě druhá z nich je populární i dnes, stejně jako je stále aktuální její téma, ve kterém se Manson obouvá do jednoduchosti komerčního popu a nabízí návod, jak takový (s)hit vytvořit. Naopak jsou tu i kousky, které neměly projít sítem už jen kvůli plytké textové stránce ("Doll-Dagga Buzz-Buzz Ziggety-Zag", "Ka-Boom Ka-Boom", "Use Your Fist And Not Your Mouth"). Desku stejně jako předchůdce sráží přeplněnost. Přesto s ní Marilyn Manson slavili druhé číslo jedna v americké hitparádě Billboard.

---

Mezi pátým a šestým albem nastala čtyřletá pauza, během které Marilyn Manson vydali výběr hitů "Lest We Forget". Na oslavné turné však už nejel John 5, se kterým se hlavní postava rozhádala, a ze skupiny se tak během pár měsíců stal téměř sólový projekt. Během té doby se samozvaný God Of Fuck stihl také oženit a rozvést s Ditou Von Teese. Následující šestou studiovku pak tvořil převážně jen s Timem Sköldem a zvukově to s ním opět otočilo o 180 stupňů.

"Eat Me, Drink Me" postrádá veškeré industriální řezání, pryč jsou i klávesy a basa je ve výrazném útlumu. Naopak atmosféru tvoří gotická temnota, dlouhé kytarové (místy až bluesové) riffy a často také popem ovlivněné refrény ("Heart-Shaped Glasses", "Putting Holes In Happiness").

Nejvíce zaujmou věci, do kterých Manson náležitě vryl svou bolest ("Just A Car Crash Away", "Eat Me, Drink Me"). Tentokrát se textově zvedl, nepřekvapí samozřejmé rýpání do Ježíše, tematicky odkazuje k Lewisi Carrolovi, zmiňuje také kanibala Armina Meiwese. I přes silnou kritiku si kolekce nevedla tak zle a dostala se na osmé místo jak v USA, tak v Británii.

---

Ještě během turné k "Eat Me, Drink Me" došlo k dalším personálním změnám. Koncertní sestavu opustil Tim Sköld a k Mansonovi se vrátil skorobratr Twiggy Ramirez. Jelikož se ani trochu nepodílel na posledním počinu, od jeho návratu do sestavy se naživo hrála pouze "If I Was Your Vampire" a naposledy tomu bylo v roce 2009. Sedmá řadovka nese název "The High End Of Low" a stejně jak se píše v názvu, tohle opravdu byl pro značku Marilyn Manson dopad hodně nízko. Hlavní tvůrce si procházel další krizí. A tentokrát ho rozchod s herečkou Evan Rachel Wood zasáhl výrazněji.

Nahrávka se neutápí jen v jeho slzách, ale opět i ve své délce (patnáct skladeb a přes sedmdesát minut). Album jistým způsobem navazuje na "EMDM" (povedené balady "Into The Fire", "Four Rusted Horses"). Již zmínky, že půjde o nástupce "Antichrist Superstar", na desku však seslaly kletbu. "Pretty As a Swastika" se sice snaží oprášit léta zašlou syrovost, nicméně ta je v nedohlednu, nedotažený je i singl "Arma-goddamn-motherfuckin-geddon" a skladby, ve kterých se dvojice snažila experimentovat a posunout se hudebně dopředu, znamenají rychlý pád do zapomnění ("We're From America", "WOW"). "The High End Of Low" si nevedlo dobře ani komerčně a už vůbec tomu nepomohlo turné, dost možná nejhorší v historii formace, což mohou potvrdit i pamětníci brněnského vystoupení. Manson byl často během koncertů mimo, nestíhal ani fyzicky a plusem nebyl ani Twiggy Ramirez hrající po svém návratu na kytaru.

---

Ani s osmou studiovkou se Manson a Ramirez nepoučili a při rozhovorech předcházejících vydání se dopustili stejné chyby. Tentokrát novinku označili jako mix mezi "Antichrist Superstar" a "Mechanical Animals". Pravda, tentokrát byli následné skutečnosti blíže. První deska nespadající pod Nothing Records vyšla po tříleté pauze, která pomohla Mansonovi vyčistit při psaní hlavu. Pryč byly také veškeré vztahové krize odrážející se na předchozích nahrávkách. Na "Born Villain" opět vládne jasný koncept. A ačkoliv kvalitou a propracovaností zdaleka nedosahuje na tři hlavní charaktery prvních počinů (The Disintegrator, Omega, Adam Kadmon), je to vítaný návrat k osvědčenému psaní.

I tentokrát albu vévodí kytary, výrazně zkreslené riffy doplňují hrozivě dunící basové linky Ramireze, který se také dostal zpět do lepší formy. Po dlouhé době se našel i hit, který dokáže konkurovat věcem z přelomu tisíciletí. "No Reflection" i "Hey, Cruel World" navíc skvěle zafungovaly i při koncertech. Pro Marilyna Mansona byl tohle důležitý comeback. Dokázal si, že stále dokáže zaujmout i hudbou, což se stalo poprvé po téměř deseti letech. Bonusem je další povedený cover, u kterého si zahostoval herec a kytarista Johnny Depp. Píseň "You're So Vain" od Carly Simon předělali téměř k nepoznání, nicméně s velmi pozitivním efektem.

---

Práce na dalším materiálu započaly již během roku 2013. Manson se tehdy po několika štěcích v seriálech "Californication" a "Sons Of Anarchy" seznámil s Tylerem Batesem, který se stal poháněcím motorem nadcházející éry. Spolu vytvořili zcela nečekanou vizi, která však jen podpořila vzestup započatý již u "Born Villain". "The Pale Emperor" je nahrávka, která vrátila Mansona do hry. Její název odkazuje k přezdívce Konstantina I., textově zas Manson hodně využívá asociace s řeckou mytologií.

Hudebně zde najdeme plno vlivů, nicméně nejvíce je tu cítit inspirace bluesovou hudbou. Manson s Batesem navíc dokázali po dlouhých letech spojit údernost s hitovostí ("Deep Six", "Third Day Of A Seven Day Binge" a "The Mephistopheles Of Los Angeles"). Skladby se navíc ujaly i jako ústřední poutáky k seriálům či filmům ("Cupid Carries a Gun" - "Salem", "Killing Strangers" - "John Wick"). Reputaci si Manson navíc vylepšil i díky povedenému turné, během kterého se spojil se Smashing Pumpkins či Robem Zombiem.

---

Kdo čekal že se Manson pokusí ze spolupráce s Batesem vytěžit ještě více, byl na omylu. Již během roku 2015 muzikant projevil touhu zapojit do nahrávacího procesu opět Twiggyho Ramireze. Koncem roku 2016 vyšla upoutávka na album se skladbou "Say10". Nespokojenost s výsledkem však posunula vydání až na říjen 2017. Nakonec Bates na albu působil alespoň jako producent a spolupráce opět zafungovala velmi dobře.

Oproti předchůdci došlo k rapidnímu přitvrzení. Písně "Revelation #12" nebo "We Know Where You Fuckin Live" jsou návratem do syrových devadesátek. K tomu se připojila i kontroverze v podobě videoklipů, ve kterých publikum nejprve dráždí armáda sestřiček se zbraněmi, následně pak orgie s Johnnym Deppem. Přes to všechno se zde projevily i vlivy posledního bledého císaře ("KILL4ME", "Blood Honey"). "Heaven Upside Down" je tak solidní směsicí všeho, do čeho se prozatím Marilyn Manson pustil.