Jelikož jsem z čistě pracovních důvodů přichvátal do žižkovské Akropole až po půl deváté, bohužel jsem nestihl začátek večera. Ten den sice křtili November 2nd desku, ale mnoho návštěvníků bylo dozajista zvědavých na výkon hostujícího Cirkusu Praha, skupiny kytaristy Bradley Strattona, která o sobě už dlouhé čtyři roky nedala nijak vědět. Dle reakcí včas dorazivších přátel se Cirkus ukázal v tom nejlepším světle, jako by jim pauza přidala na síle, a tak byl jejich čtyřicetiminutový set prý nadmíru příjemným zážitkem. Postaveným ani ne tak na bombastických světlech, jako spíše na upřímné radosti z muzicírování na i pod pódiem.

November 2nd přijeli do Prahy, aby zde pokřtili desku "Midnight Desert", která vyšla na přelomu léta a podzimu loňského roku. Jak jsem tehdy psal v recenzi, skupina baví posluchače inteligentním pop-rockem, jenž jí vynesl první místo v soutěži Jim Beam Music 1998. Jestliže tehdy odbornou porotu okouzlili, tentokrát se jim vedlo jen o málo hůř. Koncert začal netradičním křtem za účasti Anny K. a Libora Lisého z vydavatelství EMI / Escape. Avšak nepolívalo se šampaňským, ani moravskou slivovicí, nýbrž pískem. November 2nd, poslušni jménu desky (půlnoční poušť), zkropili stříbrný kotouček jemnými zrnky z nejmenované půlnoční pouště (alespoň to tvrdila Saša Langošová). Už v ten moment jsem si ale začínal uvědomovat první a v zásadě jediný problém celého večera - čas!

Vlastní muzika se spustila po deváté hodině, což jednoduchou matematikou dá padesát minut čistého koncertu, v Paláci Akropolis se musí končit do deseti. To mi přijde urážlivě málo na křest povedené desky. Navíc za účasti dobrých čtyř možná pěti set lidí. November 2nd se tento handicap pokusili vykompenzovat po svém a na úplném konci - po jednom přídavku, jenž zapěla sama Saša pouze s kytarou - rozdali lidem dva tácy domácích koláčů. Co se muziky týče, odvedli sami sobě spíše medvědí službu, neboť koncert zvládli na výbornou. To však znamenalo, že lidé sál opouštěli jen neradi a na jejich tvářích se zračilo zklamání. Kapela ale dělala, co mohla, bavila i tančila. Došlo na takřka celou desku, největšího ohlasu se dostalo hitovkám "Tomcat Blues", "Cut Up" či "Morning Comes". Ale těžko některou z písní vyzdvihovat, November 2nd jsou natolik zkušenou formací, že zásadní kiks či nedokonalé přenesení studiového materiálu na jeviště v podstatě nehrozí. Velkou roli hrají i individuality dvou hlavních aktérů, kytaristy Romana Helcla, který na svůj nástroj dokáže čarovat, a pochopitelně zpěvačky a kytaristky Saši Langošové, jejíž křehká vizáž budí pouze rozpaky, odkud se bere tak silný hlas.

Křest desky "Midnight Desert" byl okořeněn několika překvapivými momenty v podobě účasti Cirkusu Praha, Anny K. či moravských koláčů a většinu zúčastněných rozpálil, stejně jako zklamal. Výsledná délka koncertu totiž ani náhodou nepotěšila. Naopak. Příště se snad November 2nd polepší, zkrátí slova a začnou hrát dřív, aby pak nemuseli publikum uplácet sladkostmi. Nevím jak jiní, ale já bych raději oželel pravý frgál a šel domů o pár minut později.

November 2nd, Palác Akropolis, Praha, 30.1.2003