Znovuzrození kultovní formace Oceán bylo před lety na domácí hudební scéně velkou událostí. Každá jejich aktuální práce se tak i nyní setkává s velkými očekáváními. Na konci letošního roku čtveřice hudebníků přichází s druhým řadovým albem "Femme Fatale", které by dle názvu mělo oslavovat ženy.
Českobudějovická skupina
Oceán vykřesala z předchozího počinu
"Ve smíru", co se dalo. Návrat skupiny byl přesto přijat rozpačitě, neboť pozici
Petra Muka zastoupila
Jitka Charvátová. Fanoušci se tak víceméně rozdělili na dva tábory - ty, co uznávají staré složení, a ty, kteří budou stát za seskupením v jakékoliv sestavě.
Deska "Ve smíru" je nadčasovou celistvou nahrávkou reflektující to nejlepší, co současná domácí elektronická hudba může nabídnout. Doběhnout toto album se zdá být prakticky nemožné. Skupina se přesto po dvouapůlletém období, které vyplnila koncertováním, odvážila navázat s nahrávkou "Femme Fatale".
Novinku uvedl singl
"Koření", který si společně s druhou
shalomskou ochutnávkou "A vyjdi ven" mohli poslechnout návštěvníci
ostravského křtu desky. Vlažnější přijetí skladeb nebylo a není překvapivé,
osudová žena totiž potřebuje čas, respektive více poslechů. Ty vás k ní ale posléze doslova připoutají. Stejně jako na předchůdci i zde se nachází spousta materiálu k věčnému objevování.
Album tradičně otevírá intro, které pozvolna přejde do skladby "Žádnej strom neroste do nebe". Její začátek možná pamětníkům připomene kultovní "Born Slippy" od britských
Underworld, později se překlene do kousku se skutečným hitovým potenciálem. Oblíbený popěvek
o-o-oh možná bude někoho iritovat pro svoji frekventovanost v populární hudbě, nicméně právě tento element jistě zafunguje při živých vystoupeních.
Zmíněnou druhou písní na albu a rytmicky promyšlenou "Kříž a plán" ovšem zřejmě potenciální rádiové úspěchy končí. Většina nahrávky "Femme Fatale" se nese v potemnělé atmosféře, která nepůjde naproti povrchním posluchačům, ale naopak těm dumajícím, kteří rádi objevují. Tuto stránku alba nejlépe prezentuje stejnojmenná položka "Femme Fatale", "Loď zázraků" a závěrečná "Golem".
Členové skupiny
Oceán vytvořili důstojného nástupce své předchozí desky. Nesnažili se kopírovat její postupy, a tak přišli s deskou odlišnou. Několik aspektů však zůstává při starém. "Femme Fatale" je opět výborně lemována magickým hlasem pěvecké múzy
Jitky Charvátové, verši textového gurua Petra Honse a produkcí osvědčeného Armina Effenbergera. Při zrodu novinky ze sebe hudebníci i podruhé vydali možné maximum. Uvidíme, zda se právě tato řadová deska nakonec stane jejich
osudovou.
Druhý pohled - Dan Hájek (8/10)
"Femme Fatale" je deska jiného druhu. Oceán k ní zjevně přistupoval zcela jinak - předchozí "Ve smíru" vznikala na etapy a piloval se každý detail. A tak se nakonec podařilo natočit podmanivou krásu, na níž Jitka Charvátová prvně mohla ukázat, že je právoplatnou členkou této dnes již kultovní skupiny.
© Pavel Parikrupa / musicserver.cz Druhá deska s touto zpěvačkou v čele je v mnoha ohledech dozrálejší a zadumanější. Skalní příznivci tak asi budou mít šanci začít breptat, že už tu není tolik vydařených a jasných
hitů. Což ve svém finálním důsledku ale nevadí, chce to se jen zaposlouchat a nechat se vést onou
osudovou ženou (což je zjevná paralela k písni The Velvet Underground, která zazněla i na coverové desce projektu Fiction).
Novinka je důmyslně poskládána i hudebně, Petr Kučera je stále tím zručným fachmanem od kláves, který vše vede do podmanivých zákoutí nálad, symbolické je i hostování tří Jan z původního Shalomu ve skladbě "A vyjdi ven". Petr Hons nadále fascinuje svými zadumanými texty, v nichž je mnoho odkazů a symboliky. "Femme Fatale" se přesto nemáchá v hluboké melancholii, byť se celkové vyznění textů posunulo do jiných rovin. Všechny ideje a metafory popisují nejenom osudovosti žen, ale i úvahy na téma žití/nežití.
Album samotné potřebuje svůj čas, není na pár poslechů. Osobně v něm vnímám i určitou alternaci k shalomáckým "Branám vzkazů", které jsem též docenil mnohem později.
8/10 
