Už 10. prosince odehrajete společný koncert v pražské Akropoli. Jak tento nápad vznikl?

Debbi: Ono se to dokonce přímo nabízelo. My jsme tady taková malá vydavatelská rodinka a s Davidem jsme se pozastavili nad tím, že si sice dobře rozumíme, máme stejný okruh přátel, pořád se někde potkáváme, ale že jsme si ještě spolu nikdy nezahráli.

David: Vlastně to bude takový pokus. Třeba už to nikdy v životě neuděláme, protože kvůli nám vybuchne Akropole. (smích)

Davide, na svých koncertech vaši společnou píseň "Loučit" nehraješ. Změní společné vystoupení tuto skutečnost?

David: S kapelou jsme ji hrávali, ale některé písně zkrátka dlouhodobé živé prezentování nepřežijí. Je to velmi osobní a ne úplně veselá skladba, možná proto vypadla. Asi tedy jako společnou píseň vybereme nějakou jinou, máme lepší adepty.

Máte na tuto spolupráci nějakou speciální vzpomínku?

Debbi: My jsme společně nenahrávali. Martin Ledvina se tu ale potkává se spoustou zpěváků, pustí jim nějaké demo, to se jim zalíbí, a vzniknou tak třeba backvokály. A přesně tak se to stalo i s touhle skladbou. Neměla jsem jediný důvod odmítnout.

David: Já jsem už od začátku v "Loučit" chtěl nějaký gospel nebo něco, co by té písni dodalo speciální feeling. A po čase mi Martin poslal, co nahrála Debbi, a bylo to přesně ono. Kdybych přemýšlel nad tím, jak by to měla Debbi zazpívat, takhle bych to nevymyslel. Ty vokály v sobě mají opravdu něco výjimečného, něco, co od Debbi vlastně ještě ani neznám…

Naopak jedna z písní, kterou jsi letos nevynechal snad ani jednou, je celkem kontroverzní skladba s pracovním názvem "Onanon". Nebojíš se, že by mohla někoho pohoršit?

David: Myslím, že jde o písničku popisující vztah dvou lidí, a to nijak naturalisticky. Ani nijak nevaruji děti, aby jim rodiče zakrývali uši. Beru ji spíše jako takovou srandičku. Ale jsi první, kdo mi řekl, že by mohla být škodlivá. Okamžitě vyřazuji z repertoáru. (smích)

Debbi: To ne! Mně se moc líbí.

David: Ty ji znáš?

Debbi: Já jsem byla na tvých koncertech jako posluchač už dvakrát, Davide. Ty si toho vůbec nevážíš. (smích)

I tvoje ostatní texty jsou velmi osobní. Bylo, nebo snad ještě stále je těžké je naživo prezentovat?

David: Není. Našel jsem si určitou polohu, ve které si držím nějaký odstup. Vnímám to trochu jako zápisky z dob minulých a už ty stavy kolikrát ani neprožívám znovu. Před nedávnem jsem ale objevil novou schopnost, a sice že dokážu na ty příběhy nahlédnout znovu a jinak. Dám slovům prostě trochu jiný význam.

Je něco, co tomu druhému závidíte?

David: Já to mám jednoduché. Závidím Debbi živočišnost. Že je schopná věci zazpívat na první dobrou. Dokonce i na desce. Ona sama tuhle legendu nepodporuje, ale já ji nahrávat viděl a je to pravda. Já sám se se zpěvem velmi dlouho piplám a hledám správnou polohu.

Debbi: Já Davidovi závidím dva faktory. Že má v sobě duši kreativního písničkáře, který si tu skladbu sám prožije a složí. A potom fanynky. David je chlap, a i když sice z vizuálního hlediska pro někoho na první dobrou nevyzařuje image Justina Biebera v pokročilém věku, moc dobře vím, že má velmi specifický sex-appeal, který se spoustě ženám velmi líbí. Davidovy fanynky k němu cítí určitou lásku. Tu si ke mně nikdo nepěstuje…

Vnímáš to tak?

David: Nevím, ale když to říká Debbi… Cítím, že počet mých fanoušků se postupně rozrůstá, že do mých textů pronikají docela hluboko, a mám z toho velikou radost. Spousta lidí mi píše na sociální sítě, že by rádi věděli, co myslím tím a tím veršem. Když toho není moc, je to skvělé a baví mě to. Někdy se to sejde tak, že řeším své texty třeba desetkrát během dvou dnů. Většinou ti lidé přicházejí se svým vlastním příběhem, a ten vzhledem k povaze mých textů nebývá šťastný. Mně to opravdu nevadí, vlastně jsem si sám naběhl a tušil jsem, že se to bude dít. Jen je toho občas trochu moc najednou.

Debbi, součástí tvých vystoupení bývají covery. Dojde na ně i tentokrát? Řekl bych, že z vlastního materiálu už můžeš vybírat velmi snadno.

Debbi: Ke konci stále hrajeme píseň "Fuck You", to už je vlastně taková naše tradice. Ona jde totiž vždycky někomu nebo něčemu věnovat, což je vlastně trochu smutné. Kdyby tomu tak nebylo, třeba ji nezpíváme. Snažíme se ale ten můj repertoár využívat co nejvíce, takže je coverů podstatně méně než dříve. Ještě alespoň jeden určitě zazní, to se ale nechte překvapit.

Vplánu jsi kdysi měla natočit dokonce celou desku coververzí. Je to ještě aktuální? A preferuješ radši ctění originálu, nebo jeho úpravy?

Debbi: Tenkrát nám deska coverů přišla jako skvělý nápad, ale nějak to nadšení opadlo. Ono není totiž vůbec snadné si nějakou dobrou coververzi najít. Ne ve smyslu, že by ty skladby stály za to přezpívat, ale přetvořit je tak, aby člověk neurazil tu původní, která třeba byla geniální. Aby jí člověk dal něco nového, ale současně ji nepoškodil. Věřím, že člověk si může najít několik coverů, které takovou sílu mohou mít, ale vydat je jako celou desku je podle mě hledání na dvacet let. Taky si myslím, že dokud si člověk nepíše vlastní písně, má tendenci kopírovat. Já věřím, že i přesto jsem si svůj zvuk našla, i když se postupem času měnil.

Se skupinou Jelen vznikla spolupráce "Mars a Venuše", ve které zpíváš česky. To samé platí pro "Za sto let". Celé album v češtině ale asi neplánuješ, že?

Debbi: Ještě pořád jsem se ve zpěvu v češtině nenašla. Do těchto dvou spoluprací jsem šla, protože se mi velmi líbily a byla pro mě čest se na nich podílet s lidmi, kterých si moc vážím. Stále ale pro mě zpěv znamenal se přemoct. Navíc v těchto skladbách tak moc slyšet nejsem, v refrénu "Marsu a Venuše" spíše houkám. (smích)

David: Pak do toho ale trochu vstoupím a řeknu Debbi, že jí to jde dobře a že se zpěvu v češtině nemusí bát.

Davide, tvé písně jsou naopak pouze v češtině. V čem je podle tebe čeština lepší než angličtina?

David: Především v ní umím myslet. Svou kariéru zpěváka jsem ale začínal zpěvem v angličtině. Zpíval jsem špatně, navíc úplné hlouposti. Při psaní v češtině jsem si ale oddychl, že skutečně vím, co a jak chci sdělit, a jsem schopný vychytat i drobnosti, na kterých mi velmi záleží. Je fakt, že do angličtiny se toho spousta snadno schová, můžete si vybrat z tisíce frází a na nich celou písničku projet. Zpěv v našem jazyce pro mě značí posun k poezii, což je jenom dobře.

Nejnovější skladbu Lenky Filipové "Na cestě" jsi otextoval právě ty. Pokud vím, jde o první případ, kdy jsi napsal text někomu jinému. Budeš v tom pokračovat?

David: Ano. Já jsem si do nynějška myslel, že mi psaní pro někoho jiného nepůjde. A jsem proto Lence neskutečně vděčný, že mi dala tuto příležitost. Uvědomil jsem si, že za určitých podmínek to zvládnu. Ačkoliv jsem ji donedávna neznal osobně, poslouchám její hudbu od malička. Navíc v tomto konkrétním případě hudba již existovala, bylo potřeba ji jen otextovat. Lenka mě zkrátka správně postrčila. Ne že by mi řekla, o čem text má být, ale po rozhovoru s ní jsem byl schopen lépe zachytit tu kýženou náladu.

Po "neboj." asi o změně producenta nepřemýšlíš. V čem ti spolupráce s Martinem vyhovuje?

David: Nepřemýšlím. Už jsme dohodnutí na další desce, na které už dokonce pracujeme. Martin vidí to, co já nevidím. Je schopný mé písně oddepkovat a odebrat z nich určitý balast. S překvapením jsem při nahrávání "neboj." zjistil, že smutný text nemusí za každou cenu mít smutnou, těžkou melodii. Další nahrávka podle mě bude o něco sdělnější.

Debbi, ty jsi po dvou deskách producenta změnila. Jaký je největší rozdíl, který vnímáš mezi s Martinem a Dušanem?

Debbi: Každý producent má svůj podpis, něco, čím je jeho hudba charakteristická. Oba dva měli diametrálně rozdílný způsob práce. Ten rozdíl je tak velký, že ho ani nejsem schopná dobře popsat. Určitě se nenachází jen ve zvuku, kdy Martin dbal spíše na akustičtější podání, zatímco Dušan se soustředí na elektroniku. Mám oba ráda. To je tak jediné, co je spojuje. (úsměv)

Když se ještě na chvíli vrátím k "Marsu a Venuši", byl to pro tebe návrat do starých kolejí?

Debbi: My jsme s Martinem nikdy nepřestali spolupracovat. Shodli jsme se akorát na tom, že jsme došli k nějaké kreativní stopce a že by si má hudba žádala svěžejší zvuk. Už teď vím, že se k Martinovi mnohokrát vrátím. Nahrávání tohoto singlu pro mě znamenalo spíš tak trochu návrat domů než do nějaké nostalgické nálady.

Na závěr by mě zajímaly vaše plány na příští rok.

David: Já doufám, že dokončíme další nahrávku. Máme taky více hraní, včetně koncertů na festivalech.

Debbi: Už pracuji na svém novém singlu. Tentokrát s Marcelem Procházkou a Ondřejem Fiedlerem. Zase bych chtěla zkusit nějaký nový zvuk, beru to trochu jako experiment. Moc ráda zkouším nové věci. Určitě taky bude vhodné pracovat na další desce, protáhnout to na další čtyřletou pauzu by nebylo úplně šikovné.