Tu zmiňovanou reportáž si můžete přečíst tady. A Alex Clare se podle ní zařídil do puntíku. Nejen, že elektronické prvky ze své muziky pro tuto chvíli odstranil, ale navíc část svého reportoáru kompletně přetočil do vesměs akustické desky "Three Days At Greenmount" tak, aby mohl nechat kompjůtry doma a vystupoval jen za doprovodu bicích a elektrické i basové kytary. V téže sestavě vystoupil i v Praze, bezmála po dvou letech se tak se svým tourbusem vrátil na stejnou ulici, jen o jedny vchodové dveře vedle, neboť klub Roxy vystřídal prostor NoD.

A rovnou si k němu pojďme říct, že to nebyla úplně šťastná volba, protože bylo vyprodáno a tím pádem i horko a nedýchatelno. Na(ne)štěstí ale zpěvák hrál jen pouhých sedmdesát minut, takže už ho v deset večer fanoušci potkávali u cédéček a spokojeně se s ním fotili.

A jaký byl vlastně koncert? Pěkný byl, jen co je pravda. Čtyřčlenná kapela o třech plnovousech hrála bez zaváhání a elektronické elementy jí nechyběly. Kde by jindy hrozila ukolébavková atmosféra, si bývalý přítel Amy Winehouse dal záležet na své pěvecké lince tak, aby se tak nestalo. Patřičný důraz a vykřesané emoce tak nechyběly v "Hummingbird", "Surviving Ain't Living", "Three Hearts", "Open My Eyes" ani v diváky odzpívané "Goodnight, Irene" z repertoáru jeho hrdiny Lead Bellyho.

V první zmíněné ho sice hlas na okamžik zradil, vynahradil to ale v sólo části, kdy sám, jen s akustickou kytarou s rozervaností Glena Hansarda odzpíval "Damn Your Eyes", jenž byla jedním z přání fanoušků. Ani největší hit "Too Close" se samozřejmě neztratil, tentokrát fanoušci splnili přání hlavní hvězdě večera a mobily nechali v kapsách. Byl to prostě takový milý, malý koncert, na němž domáckou atmosféru umocňoval nejen koberec s noční lampičkou na pódiu, ale i vzájemné naladění se na stejnou vlnu.