Vince Clark a Andy Bell by už pomalu mohli začít psát své memoáry. Ve vodách popu se pohybují dostatečně dlouhý čas a jsou ostřílenými hráči, kteří zažili vzestupy a pády své kariéry. Poslední řadové album "Loveboat" (2000) se nesetkalo s moc velkým zájmem. Proto vydavatelská firma zkusila jinou taktiku. Vydává album v měsíci, kdy nevychází tolik novinek, což minimálně u pilotního singlu "Solsbury Hill" zafungovalo, ten se bez problémů dostal do britského Top 10.

Vince a Andy za svou kariéru sáhli několikrát po půjčených skladbách. Nejvíce se proslavily ty, které vyšly nejenom na épéčku "Abba-Esque EP" (1992). Už i dříve před tímto počinem na koncertech hráli od Abby hitík "Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight)". Tenkrát se jim podařilo nevídané, zažili velký úspěch a opětovně spustili zájem o tuto legendu. Už dávněji se Andy Bellovi motal hlavou nápad o natočení "velkého" alba, kde by představil své oblíbené i méně známé hity let minulých (podrobný komentář k jednotlivých skladbám můžete najít v našem exkluzivním průvodci deskou tady). Po vydání "Loveboat" se chvilku hovořilo o jeho sólovce, ale vše vyprchalo a venku je nové album Erasure.

Hudebně se Erasure vydali zpět ke kořenům své tvorby a nachystali směs melodií a zvuků, které k Erasure patřily a ještě nějakou dobu patřit budou. Vince Clark vždy tvrdil, že rádiový hit musí mít maximálně čtyři minuty a i tentokráte se tohoto pravidla vesměs drží. Spustil své mašinky a začal kouzlit. Pilotní singl "Solsbury Hill" (Peter Gabriel) je popovým hitem jako ze škatulky, melodická linka ala osmdesátky v současné produkci. Neméně vydařeným kouskem je oficiálně vyhlášený druhý singl z desky a můj horký favorit "Make Me Smile (Come Up And See Me)" (vyjde v dubnu) v originále od Steve Harley And Cockney. Nejkratší kousky "Everyday" (Buddy Holly) a "When Well I See You Again" (The Three Degrees) jdou ve šlépějích předchozích písní, jsou to veselé popěvky, ve kterých se objevují oblíbené zvukové hrátky hračičky Vince Clarka. Mezi perly alba řadím dva pomalejší kousky. První uzavírá počáteční polovinu "Other People's Songs", jmenuje se "Walking In The Rain" a pochází z dílny The Ronettes, soulem provětraná píseň ukazuje Andyho Bella v příjemném světle. Hlasově ještě více do výšek šplhá ve skladbě "True Love Ways" (Buddy Holly). Ten druhý je mým vrcholem celé novinky, je to taková zamilovaná ukolébavka na dobrou noc, za doprovodu kláves a několika mála zkrášlujících ingrediencí, ano mluvím o "Goodnight", kterou napsal Cliff Eberhardt.

Kromě povedených přepracování tu máme i pár těch, které výsledek spíše kazí. Elvisova "Can't Help Falling In Love" se moc nepovedla, ani hlasově to Andymu moc nesedí, myslím, že povedenější verzi mají UB 40. Ale nejvíce jsem byl zklamán z překopávky klasiky Buggles "Video Killed The Radio Star". Ve verzi Erasure se úplně vytratila radost z elektronikou vytvořeného popu a kam se vytratila ta vydařená basová linka? Experiment s vokálem, který vytvořil počítač, se moc nevyvedl a Andyho dopěvky to nezachraňují. K této skladbě se váže i fakt, že Andy Bell tuto píseň moc rád neměl a nesplňovala jeho původní plán s výběrem skladeb, ale při natáčení alba prý změnil názor.

Erasure a jejich "Other People's Songs" je popovým albem, které nikoho neurazí. Povedený pop, který má své hitové ambice a příjemně zní nejenom z rozhlasových vln vašich přijímačů. Vince Clark a Andy Bell nám trochu zestárli, ale to nemění nic na faktu, že stále zvládají servírovat melodie příjemné vašemu uchu, jen škoda, že tentokráte se jen a jen půjčovalo od někoho jiného. Songy těchto lidí prověřil čas a nové verze od Erasure jím tímto dávají šanci, aby se opět dostaly do popředí posluchačského zájmu.