Zatímco republika si připomínala stoleté výročí v různých koutech republiky všemožnými akcemi, v Praze jste mohli být svědky přehlídky české armády nebo ho oslavit hudbou. A kdo zvolil možnost B, potkal se s ostatními fanoušky bigbítu ve Velké Lucerně.

Výroční koncert plný velkých hvězdných trvalek v tom dobrém slova smyslu začal už v odpoledních hodinách. Mezi jednotlivými vystoupeními, která postupně nabírala na intenzitě, provázela slovem Emma Smetana. Nabitý program otevřeli úderem třetí hodiny odpolední kytarový mág Michal Pavlíček s nenapodobitelnou Monikou Načevou. Předvedli průřez svojí společnou tvorbou z desek "Možnosti tu jsou" a "Na svahu". Laškovně si spolu pohráli v písni "Jako kočka" a set ukončili nejznámějším songem z repertoáru Načevy "Udržuj svou ledničku".

Poté pódium patřilo Vladimíru Mišíkovi a jeho ETC. Původně měl se svým Triem vystupovat i Ivan Hlas, ale kvůli hlasovým indispozicím bohužel nevystoupil. Hned zkraje Mišík požádal zvukaře, aby ubral blikající světla, že není žádný Michal David. Píseň "Ztracený podzim" věnoval všem důchodcům. Nezapomněl zahrát nesmrtelný hit "Variace na renesanční téma", "Šmajdák a ploužáky", "Umlkly stroje", naopak nezazněla notorická "Stříhali dohola malého chlapečka". Při "Pátečním cajunu" si všechno osazenstvo (až na hlavního protagonistu) naráz několikrát vesele poskočilo. Na závěr přidal Mišík "Slunečný hrob", píseň, kterou dlouho nehrál z osobních důvodů (spojených s úmrtím Radima Hladíka), což bylo zlatým a dojemným završením jeho setu.

Veselou notou navázala reinkarnovaná Vltava, která před osmi lety obnovila svoji činnost. Surrealistické texty a osobitý projev frontmana Roberta Nebřenského, stylově na pomezí hudební parodie, jsou jedněmi z poznávacích znamení nestárnoucí kapely v omlazené sestavě. Vltava nikdy nepatřila k mainstreamovému bigbítu, ale šla si svojí nezávislou cestou. Proto byla její účast odlehčeným zpestřením programu. Nadhled těchto muzikantů korunovaly "Marx Engels Beatles" ze stejnojmenné dvacetileté nahrávky a úvodní znělka z "Majora Zemana". Kvalitní koncert to byl.

Z jiného soudku je zakládající člen Lucie David Koller. Jednoznačně patří k interpretům, na které se díky jeho charismatu stojí sakra dlouhá řada, o čemž vypovídají jeho dlouhodobě beznadějně vyprodané koncerty. O Kollerovi je známo, že se nebojí zapojit do politiky a nechodí si pro silná slova a výtky nikam daleko. Proto "Nic není nastálo" věnoval Jiřímu Ovčáčkovi, kterého poslal do oněch míst, "Na mě zapomeň" premiéru Babišovi a "Gipsy Love" prezidentu Zemanovi a jeho výrokům o nepracovitosti romských spoluobčanů. Do svého repertoáru zařadil hity domovské kapely Lucie jako "Oheň", kterým svůj set za bicími otevíral, "Šrouby do hlavy", "Vona říká jó", "Chci zas v tobě spát", jehož první polovinu odzpívali sami fanoušci, nebo v přídavcích "Černí andělé".

Hřeb programu obstaral hvězdný Pražský výběr, skupina složená ze samých hudebních es, svérázných osobností (po vizuální stránce i karikatur, viz Klaudius Kryšpín v legínových kraťasech a ponožkách v sandálech nebo démonický Jiří Hrubeš s řetězem kolem krku). Koncert téhle party překvapil tím, že za muzikanty od začátku běžely texty písní, a vy jste si tak jako při karaoke mohli jejich nestárnoucí songy zazpívat s nimi. Na chvíli se na pódiu objevila Iva Pazderková, která Pražský výběr doplnila v písních "Komu se nelení, tomu se ženění", "Sbal si to svý ráno" (kdy Kocábovi vyčítala všechny jeho neduhy), "Hrabě X" a samozřejmě při "Pražákům těm je tu hej". Při "Na václavském Václaváku" Vilém Čok skvěle rozvášnil fanoušky popěvkem hej. Nechyběl ani maskot Ropotamo a prohánění živé loutky smrtky při "Zubaté". Set okořenil ještě DJ Roxtar.

Nečekaným překvapením byl příchod slovenského prezidenta Andreje Kisky, který se přes den účastnil oficiálních oslav výročí. Uprostřed koncertu Výběru přišel na pódium, aby nenuceně promluvil k lidem, že je jenom na nás, abychom se aktivně účastnili chodu společnosti. Závěr večera pak obstaral Tony Ducháček se svou kapelou Garage.