Ne že by to tedy byla nějaká soutěž a bylo co obhajovat. Luboš Andršt je persona, muzikantská i pedagogická, a jako kytarista je důležitý pro domácí rockovou, bluesovou i jazzovou hudbu obecně. Působil ve Framusu Five (k nimž se zase po letech vrátil a nyní je s nimi už neoddělitelně spjat), v Kratochvílových Jazz Q, mihl se i v Collegium Musicum Mariana Vargy. Na svém kontě má i řadu sólových projektů. A právě těm byl věnován středeční večer v pražském Lucerna Music Baru. Koncert byl rozdělen do čtyř přibližně půlhodinových bloků, přičemž první tři patřily Andrštovým vlastním projektům, poslední byl spíše "oslavným" jamem Andršta a jeho přátel.

Bluesovou tvář Luboše Andršta ukázal Luboš Andršt Blues Band. Žánrově ryzí trojice skladeb ukončená legendárním kusem "Crossroads" byla ideálním startem večera. Obratem od bluesových jistot, jak v rovině samotného výběru skladeb, tak v rovině kompoziční (na blues je krásné právě to, že je očekávatelné) byla druhá jazzová část ve znamení Luboš Andršt Group. A tady poprvé došlo na vlastní tvorbu, kde se dalo zaslechnout i ono blues, ale zde fúzující s latinou a složitějšími rytmickými strukturami. Radost poslouchat... a očividně i stejná radost hrát.

Po přestávce, která se z ohlášených dvaceti minut naštěstí smrskla jen na deset, přišla řada na Energit neboli bigbítovou tvář Luboše Andršta. A jako by kytarista s partou zkušených muzikantů (Jiří "Zelí" Zelenka za bicími, Vladimír "Guma" Kulhánek s basou a zpívající Jan Holeček s hammondkami) ožil, jako by se s nimi ze všech tří part cítil nejlépe. A očividně to byl i blok Energitu, který přilákal nejvíce lidí, protože v Lucerna Music Baru to viditelně zhoustlo.

Po skončení bigbítového bloku to ale zhoustlo na pódiu: přibyl druhý bubeník a hlavně host Michal Pavlíček. Společně si střihli rockové jistoty z doby, kdy kytara vládla, "White Room" od Cream (čili Erica Claptona) a "Hey Joe" (Jimiho Hendrixe) čili zřejmých kytarových lásek nejen pánů na pódiu, ale i těch pod ním. Na poslední song večera se ke všem přidal ještě Michal Prokop, který se jinak pevně držel role moderátora. Ale bylo velmi příjemné, ne-li dojemné sledovat právě jeho, opřeného o schodiště do zákulisí, kterak pozoroval hru svého velmi dobrého kamaráda. A že tam byl vidět docela často.

No, hezká, byť opožděná (narozeniny měl Andršt v červenci) oslava to byla!