Manic Street Preachers mají na kontě již třináct alb, nicméně přesně před dvaceti lety si nastavili laťku vysoko. Dne 14. září 1998 totiž vydali pravděpodobně svou nejzásadnější desku "This Is My Truth Tell Me Yours", od které se pak jen odráželi. Pojďme si tento klenot připomenout prostřednictvím Zaprášeností.
Manic Street Preachers - This Is My Truth Tell Me Yours
Datum vydání: 14.9.1998
Producenti: Mike Hedges, Dave Eringa
Skladby: The Everlasting, If You Tolerate This Your Children Will Be Next, You Stole The Sun From My Heart, Ready For Drowning, Tsunami, My Little Empire, I'm Not Working, You're Tender And You're Tired, Born A Girl, Be Natural, Black Dog On My Shoulder, Nobody Loved You, S.Y.M.M.
© facebook interpreta Manic Street Preachers se v druhé polovině 90. let ocitli v nepříjemné situaci. Kapela byla vystavena ztrátě druhého kytaristy Richeyho Jamese Edwardse. Ten 1. února 1995 bez jakéhokoliv ohlášení zmizel ze svého hotelového pokoje. Nedlouho nato bylo jeho prázdné auto nalezeno poblíž mostu Severn, místa známého pro sebevražedné konání. Jeho tělo však nikdy nebylo nalezeno, a proto tato část historie velšské formace zůstává i nadále záhadou, přestože před deseti lety byl Richey úředně prohlášen za mrtvého.
Tato událost musela členy skupiny chtě nechtě zamávat a projevila se mimo jiné na jejich tvorbě. Muzikanti přišli nejen o kamaráda, ale také o textaře, který jim nastavil určitý směr. Přechod z předešlého období k "This Is My Truth Tell Me Yours" byl výrazný. Manics změnili svou tvář, prezentovali se klidněji a jejich nahrávky získaly značný melancholický podtón.
Páté album uvedla dnes již známá skladba
"If You Tolerate This Your Children Will Be Next" a dala znamení o tom, kam se bude osiřelé velšské trio nyní ubírat. Jak se obvykle ve světe hudby stává, i zde měla první ukázka pozoruhodnou historii, neboť ušla cestu od klasické b-side až k hitparádové jedničce. Tematicky čerpala z George Orwella a inspirace vzešla z období španělské občanské války, které se ve třicátých letech účastnili velšští dobrovolníci. Baskytarista Nicky Wirem prostřednictvím tklivé skladby trefně prorokoval na dlouhou dobu dopředu:
"The future teaches you to be alone, the present to be afraid and cold."
Stejnou váhu jako první singl získal i následovník "The Everlasting". Zřídka se v době vydání našel jedinec, kterého se skladba ani nedotkla, a tak je "The Everlasting" doposud považována a ceněna jako jeden z klenotů v diskografii Manic Street Preachers. Pozadu však nezůstaly ani další singly, rychlá spoušť
"You Stole The Sun From My Heart" a
japonská "Tsunami" a v konečném výsledku nepokulhávají ani kousky nesinglové jako "Ready For Drowning", "My Little Empire" či "You're Tender And You're Tired". Pouze však singlové písně se zpravidla objevují v koncertním setlistu kapely. Při poslední návštěvě pražské Lucerny se tak rovněž stalo.
Album "This Is My Truth Tell Me Yours" má mocnou pozici v diskografii velšské formace. Manics na něm dosáhli svého uměleckého i komerčního vrcholu a čerpají z něj dodnes. Vytvořili a sjednotili zde charakteristický zvuk, podle kterého je hudební nadšenci obvykle poznají. Desce se náladou přiblížil pět let starý počin "Rewind The Film", ale přece jenom, když se ohlédneme dvacet let dozadu, uvědomíme si, že tento počin z roku 1998 zřejmě již nepřekonají.
-
nesouhlas (Anonym, 14.09.2018 10:38) Reagovat
Dovolím si nesouhlasit. Komerčně nejúspěšnější asi jo, ale hudebně?...např. Tsunami je jak kdyby ji nahráli Take That...celá deska je dost přeslazená. Daleko lepší a zásadnější je ještě o 4 roky starší The Holy Bible, to je vrchol. A lepší a silnější alba, než zde uváděné album This Is My Truth Tell Me Yours, jsou i Gold Against The Soul, Everything Must Go ( ta je taky komerční, ale není tak přeslazená), Journal For Plague Lovers nebo výborná Futurology, z těch novějších. Ale je pravda, že kapela má jakoby dvě tváře: punkovou a popovou...já radši tu první.
-
Re: nesouhlas (Autorka, 14.09.2018 18:03) Reagovat
Holy Bible mi osobně nesedla, přijde mi tím pádem naopak přeceňovaná. Z tvrdších desek docela nespravedlivě zapadla skvělá Gold Against The Soul (nedávno zrovna 25 let od vydání), na kterou si mnoho lidí nevzpomene.
-
Souhlas s článkem. (David, 14.09.2018 11:08) Reagovat
K albu z roku 98 se vracím každý rok a vždy s úžasem. K žádnému jinému.
-
Nejlepší deska jakou znam. Můžu jí poslouchat... (Fanoušek Manics, 14.09.2018 11:20) Reagovat
Nejlepší deska jakou znam. Můžu jí poslouchat neustále dokola.
-
Klasika (Barrand, 14.09.2018 13:55) Reagovat
Ta deska je naprosto dokonalá, jedna silná skladba za druhou, prostě klasika. Měkčí zvuk skupině sluší. V neděli jsem měl možnost vidět a hlavně slyšet je naživo na BBC - Radio 2 Live in Hyde Park. Měli obrovský úspěch. Jediné co mi trochu vadilo právě zvuk, který byl naopak až moc hutný a ostrý, což i z písniček z tohoto alba dělalo chvílemi trochu jednolitý tvar.