Pátečního programu jsme se bohužel nemohli zúčastnit, pro úplnost ale dodejme, že se na dvou scénách vystřídali například Wohnout, Divokej Bill, Mandrage, Visací zámek, Desmod, Pekař nebo Gazdina Roba.

Sobotní den otevřeli už ve dvanáct hodin Arakain ve spojení s Lucií Bílou a nápad dát - jako každý rok - už na tak časnou hodinu někoho, kdo přiláká velké množství lidí, se z komerčního hlediska ukázal opět jako výborný, areál se proto zaplnil velmi rychle. K večeru už v něm však nebylo k hnutí, vyvěsit cedulky "Vyprodáno" zavčasu patří k dobrému vychování. Stejně tak by nebylo špatné, kdyby organizátoři občas zkontrolovali stav toi toiek a vybavili je toaletním papírem nebo také do areálu umístili více než jen dva stánky s nealkem. Dlouhé řady u nich nebraly konce.

Jinak ale všechno podstatné fungovalo, počasí krásné, jídla dostatek a naštěstí nebylo jen smažené, rodiny s dětmi se mohly usadit do dílniček a i v letošní sestavě vystupujících jste mimo osvědčené klasiky mohli najít i mladé a nadějné. Ne, stále se bavíme o mainstreamovém festivalu pro celou rodinu, Kazety, dné nebo Děti mezi reprákama zde proto bohužel nenajdete, jestliže má ale vaše kapela alespoň minimální snahu proniknout do středního proudu, má tady šanci. Jako třeba Street 69, Poletíme? hrající zde vůbec poprvé nebo dnes už zavedení Mirai. Koneckonců, mezi všechny ty kolotoče, perníková srdce, trdelníky a stánky s botama hned vedle hlavní stage by se asi alternativnějším interpretům ani moc nechtělo.

Nicméně ačkoliv pisatelův vkus se celoživotně míjí jak s Arakainem, tak s Lucií Bílou, je třeba uznat, že jak jí, tak Honzovi Toužimskému to zpívá velmi dobře. Se samotným materiálem už je to ale horší a dostat se v něm až k jakési rádoby rockové verzi "Láska je láska", to už je zase bizár, který antipatie vůči nim jen prohloubí. Mnoho sympatií si za svůj výkon nezasloužil ani Doktor P.P. Jeho texty sice jsou místy až třeskutě vtipné, že ale absolutně neumí zpívat je bohužel jasné po první písničce. A ani společný zpěv se souputníky z kapely to nezamaskuje.

Tradiční soutěž v pojídaní švestkových knedlíků komentovaná Patrikem Hezuckým a Michalem Kavalčíkem měla letos překvapivého vítěze. Radim Dvořáček z Ostravy nejen že porazil několikanásobného českého šampiona Kamila Hamerského, který skončil na druhém místě následovaném rovněž veteránem, čtyřiašedesátiletým Jaromírem Rafajem, ale navíc ještě pokořil dosavadní rekord Hamerského a nové české maximum je tak 202 knedlíků. Dle svých slov se mu to podařilo především díky předchozí přípravě, kdy ráno před soutěží vypil asi šest litrů vody během několika málo minut, čímž si roztáhl žaludek a pak už do něj jen házel jeden knedlík za druhým.

A protože knedlíky je dobré něčím zapít, dostala prostor Argema. Její pivní pop-rock ale radši více komentovat nebudeme a přesuneme se k příjemnějším věcem. Třeba Portless, kteří si na festivalu sice už zahráli v minulosti, letos však poprvé s Henry Dm. Nebo Ewě Farne, jenž sice trochu bojovala se zvukem a jeho nízkou hlasitostí, i tak ale dokázala prodat publiku svůj jak už hity napěchovaný repertoár, tak své výtečné pěvěcké schopnosti. Mezi vším tím "Tichem", "Božími mlejny...", "Bumerangem" nebo šťavnatým riffem obdařenou "Obyčejnou věcí" došlo i na polsky zazpívanou coververzi "I'm With You" od Avril Lavigne, která Ewě v jedenácti letech otevřela dveře k Lešku Wronkovi a tím i dnešní kariéře. A byla to vážně moc pěkně odzpívaná předělávka.

V zadní části areálu mezitím probíhaly tři stand-up comedy představení v podání Komiků s.r.o., kteří se na akci pořádanou agenturou Nedomysleno, jenž má pod sebou i festival Mezi ploty, vrací každý rok a samozřejmě i tentokrát měli obrovský úspěch. Zejména první historka Daniela Ference a první i druhé vystoupení Lukáše Pavláska dokázaly pořádně potrápit bránici.

Bavil samozřejmě i Jarek Nohavica. Jen to byl trochu jiný typ zábavy. Svůj koncert, na němž jej doprovázel bubeník a perkusionista Pavel Plánka spolu s dlouholetým akordeonistou a klavíristou Robertem Kuśmierskim odstartoval přearanžovaným "Muzeem", v němž se vydal do Opavy, následně samozřejmě písněmi navštivil i Ostravu, v písni "Fotbal" vzpomněl na Bazaly a když v přídavku nechal zaznít "Košilku", pochlubil se, že ji napsal nedaleko. Ve vesnici jen kousek od Vsetína.

Jak se na mistrného písničkáře sluší, střídal Nohavica písně přisprostle veselé, melancholické, zasněné i hitové a takřka každá z nich byla velkým zážitkem. Jak co se týče doprovodných aranží, tak i co do jeho procítěného přednesu. Jen mluvenému slovu mezi písněmi nebylo příliš rozumět, opět se ukázalo, že je z reprobeden puštěn moc potichu a navíc to kazili i slivovicí posilnění návštěvníci, kteří si stoupli pod pódium asi jen proto, aby si u toho mohli hlasitě vykládat s kamarády.

O sborově zazpívaných hitech "Když mě brali za vojáka", "Zatímco se koupeš", "Dokud se zpívá" nebo "Kometa" nemá smysl hovořit, velký úspěch ale zaznamenala i stále ještě relativně čerstvá "Mě snad jebne" o ostravské dopravní situaci v pátek odpoledne, "Sarajevo", během níž příhodně nízko nad areálem proletělo letadlo jako nechtěná, ale naprosto trefná rekvizita nebo aktuální protestsong "Hanba sláva" v němž se podařilo jak zapojit skandující publikum, tak i předat myšlenku.

V tom byl Nohavica vždycky nedostižný a i když jeho mediální obraz byl rozostřen spoluprací s STB, k níž se na novém - a skvělém - albu "Poruba" také vrací (nechal z ní však zaznít jen "Empire state"), jako komentátor dění ve společnosti, ale i obyčejné domácnosti mu jeho dar slova mohou stále mnozí rádoby následovníci jen závidět. Důkazů nalezneme v jeho diskografii bezpočet, zmiňme proto alespoň dojemnou "Mám jizvu na rtu", která na festivalu také zazněla jako příklad za všechny. Vždyť v té písni je úplně všechno.

Hned po koncertě se za ním vrhli do zákulisí fanoušci s VIP lístky, písničkář ale bohužel následoval slova své před chvílí odehrané písně "Já chci poezii" a ignorujíc své příznivce prošel se svými bodyguardy do připraveného kontejneru. Po obdržení dvou velkých frgálů a debaty jen se dvěma neodbytnými fanoušky nakonec ještě pozdravil právě dorazivšího Jiřího Macháčka a pak už svým Peugeotem Travellerem zamířil ven z areálu.

Jak energičtí Mirai coverující "Song 2" od Blur na menší a lidmi zcela ucpané scéně, tak následující Mig 21 odehráli dobré koncerty, jestliže jsme ale už jednou zmínili politiku, bylo by dobré se k ní ještě na chvíli vrátit. Téměř každý umělec, který se k ní kdy vyjádřil nebo se do ní aktivněji zapojil, si za svůj názor nebo činy vysloužil mimo pochval i spoustu kritiky a letošní Trnkobraní tam takových umělců mělo více. Nebylo to jen o spojení Nohavica a STB, však vzpomeňme i na Lucii Bílou a její otevřenou podporu Václava Klause a dnes i Miloše Zemana. Také Komici s.r.o. měli jednu scénku sestávající naopak z kritiky současného prezidenta a rovněž i našeho trestně stíhaného premiéra. A právě o Andreji Babišovi je v posledních týdnech díky projevu Tomáše Kluse v hudební branži hodně slyšet. Jedním z prvních, kdo jej v jeho snažení podpořili, byli i Mig 21. Dokonce v závěru svého koncertu na Trnkobraní se Jiří Macháček nechal slyšet, že "Na svých prohlášeních bude trvat! Trvat! Trvat!".

Což by asi nebylo nic divného, kdyby to nepronesl z pódia, na němž se mezi logy sponzorů skvělo i Óčko, tedy televize, jejímž vlastníkem je právě Andrej Babiš. Nedůslednost? Neinformovanost? Nebo už dříve domluvený kšeft, který by bylo drahé zrušit? Můžeme si jen domýšlet, obrázek si ale asi dokážete udělat sami.

Závěr festivalu obstarali tradiční účinkující, pětatřicet let na scéně slavící Fleret, které tentokrát s lidovkami doplnila Zuzana Šuláková a také stabilně skvělí Jelen s koncertem oslavujícím narozeniny hostující Kateřiny Marie Tiché, který sice nepřekvapil, ale rozhodně zas a znovu potěšil. Po nich hráli ještě Kosovci, kteří svůj koncert zahájili "Malou dámou" od Kabátů, čímž nejednoho návštěvníka spolehlivě vyprovodili ke stanům.

Jedenapadesáté Vizovické Trnkobraní zkrátka navázalo na svou tradici a tak jako mnohokrát předtím, i letos se zase povedlo. Lepší i horší momenty zcela zastínila jedinečná aura severomoravského barda, který se na tak ryze český festival hodil jako málokdo a především díky němu se na tento ročník bude vzpomínat v dobrém.