Spolupráce Mekyho Žbirky a Moravské filharmonie Olomouc pod vedením Adriana Kokoše začala už před osmi lety na "Symphonic albu", které poprvé představilo Žbirkovy největší hity v klasickém hávu. Dá se říct, že ani nebyla nikdy na delší dobu přerušena, ať už díky oslavě jeho kulatin nebo speciálním koncertům.

Žbirkovy melodie patří do zlaté pokladnice česko-slovenské pop music a zná je každý, kdo si v posledních čtyřiceti letech alespoň občas pustil rádio či televizi. Vystoupení začalo desetiminutovým instrumentálním medley muzikantových hitů, které posléze zazněly v programu i celé.

Interpret se svojí typickou žoviálností vyprávěl známé i méně známé historky ze života a anglický styl humoru tu byl cítit na každém kroku uvolněnou náladou mezi většinou návštěvníků. Jen část dávla najevo svou nespokojenost, když si někdo začal Žbirkovy hity broukat v publiku. Ti byli ale v menšině.

Vystoupení začalo nedoceněným klenotem "Jesenná láska", pokračovalo prvním Žbirkovým hitem "Zažni" a dál si lidé mohli zpívat "Len s ňou", "Prvá", "V slepých uličkách" a další. První část koncertu zakončil další z letitých hitů "Denisa", věnovaný první Mekyho dceři.

Patnáctiminutová přestávka byla zhruba o deset minut delší, Žbirkovi to však pomohlo, protože otevírací píseň druhého bloku byla jedna z pěvecky nejtěžších, co si za svoji kariéru složil - "Balada o poľných vtákoch". Větší hlasové vytížení měl už v první části při "Múru našich lások", tam se však dalo leccos zakrýt pod zvuk filharmonie i celé kapely Masakr, která Žbirku na vystoupení také doprovázela.

Dávno je známo, že Žbirka je snad největší beatlesolog v Česku i na Slovensku, takže se nelze divit, že si vychutnal skladbu "Blackbird" pouze v doprovodu akustické kytary Honzy Ponocného a ve druhé polovině vystoupení i "All You Need Is Love" (ta zněla s filharmonií obzvlášť skvostně) i "Hey Jude". Přišel také jediný a milý host koncertu - zpěvačka Martha. Díky ní a hitu "Co bolí, to přebolí" si Meky mohl ověřit kvalitu svého ř a to má opravdu na úrovni.

Nechyběly ani přídavky - klasická "Atlantída" a na závěr "Mám rád", díky kterému mohli návštěvníci opustit koncert, houpajíce se v bocích. Možná i kvůli většímu množství akcí, které se v ten večer konaly v nejbližším okolí, nebylo plno tolik, jak by si tohle vystoupení zasloužilo, přišlo však dost lidí na to, aby vytvořili důstojnou atmosféru a korunovali povedený večer v zámecké zahradě Jaroměřic nad Rokytnou. Meky tak mohl přijít v klidu domů a na otázku manželky Katky: "Jak bylo?" mohl s klidným svědomím odpovědět: "Přidávali jsme. A hned dvakrát!"