Formaci Lucifer založili zpěvačka Johanna Sadonis a kytarista Gaz Jennings, který ale záhy po vydání debutu slušně rozjetou skupinu opustil. Na jeho místo nastoupil Nick Andersson, který figuroval v partičkách Entombed a The Hellacopters. S jeho příchodem Lucifer přitvrdili a oproti doomovějšímu a psychedeličtějšímu debutu nabrali směr k přímočarému retro rocku až hard rocku. A posun to je rozhodně k lepšímu. Skladby na "Lucifer II" mají jasnější kontury, hutnější groove a jsou vůbec posluchačsky atraktivnější.

O pěveckých kvalitách Johanny Sadonis netřeba spekulovat. Její hluboce posazený hlas a styl zpěvu je silně ovlivněný sedmdesátkami a jen díky modernímu zvuku poznáte, že jde o současnou kapelu. Ačkoliv má album pouze devět skladeb, jeho stopáž přesahuje dobrých čtyřicet minut. A je to příjemná třičtvrtěhodinka, která uteče jako pověstná voda. Zejména první polovina nabídne silný materiál, který až ke konci začne lehce zabíhat do stereotypu. Za nejzapamatovatelnější momenty lze považovat úvodní ledzepellinovskou "California Son" a sabbathovskou "Dreamer". Velmi povedený je také cover od The Rolling Stones "Dancing With Mr. D", ale pozornost si zaslouží celé, příjemně nostalgické album.