A to v Praze byl. Ale nepředbíhejme. Přesně na čas totiž na pódium v Roxy naběhli Horrible Creatures, zástupci místní thrash/death scény. Následoval časový blok plný neinvenčního metalu, který opisoval ze všech možných zdrojů, a to jak hudebně, tak vizuálně. Nebylo třeba koncert sledovat příliš aktivně, a stejně bylo jasné, co se na jevišti děje. Předvídatelné skladby, pózy, gesta. Ale nasazení pánům upřít nejde.

S příchodem Soulfly na účelnou scénu, na níž byly aparáty a bicí zakryty vojenskou maskovací sítí, a vytvářely tak onen pralesní dojem, se naštěstí všechno změnilo. Max Cavalera je osobnost, která svým charismatem dovede jednoduše ovládnout publikum. Obešel se bez velkých gest a tisíckrát viděných figur, a přesto měl publikum příslovečně na háku. Skákalo se od první skladby, několikrát došlo na circle pit i hromadný výskok - při "Jumpdafuckup", jak jinak.

Dojem z vystoupení Soulfly (nebo Cavalera Conspiracy, na tom už zas tak nesejde) stojí a padá s tím, jak je na tom frontman. Praha si vybrala dobrý, ba výborný den. Cavalera se usmíval, do zpěvu dal maximum, bavil se. Nebyl to z nutnosti odehraný koncert. Cavalerova nálada se odrážela i na výkonech jeho spoluhráčů. Jeho syn Zyon za bicími bez zaškobrtnutí zvládal mnohdy nelehké party (přece jen u Soulfly, resp. Sepultury se do bicích tluče o něco sofistikovaněji, než bývá v žánru zvykem) a muziku hnal skvěle kupředu. Zahanbit se nenechal ani kytarista Marc Rizzo, byť jeho sólový výstup byl spíše jen předvedením schopností, než aby měl nějaký vývoj a hlavu a patu.

Jakkoliv je zatím "Archangel" posledním albovým počinem "Soulfly", zůstal úplně opomenut. Na druhou stranu ale zase zazněla novinka "The Summoning", která vyjde na připravovaném albu a na které se Cavalera pouští do vod echt-death metalu. Jinak se řezalo do většiny alb diskografie, došlo i na jistoty typu "Prophecy", "Porrada" či "Eye For An Eye".

Duch Sepultury je v hudbě Soulfly pevně přítomen. V neděli to byl v Roxy dobrý koncert. Se slušnou atmosférou, velmi dobrými hudebními výkony, odehraný s gustem. Jen možná místy upadal do lehkého stereotypu. Na vyloženou nudu ale naštěstí prostoru moc nebylo. Ale za mě - jednou a dost.