Jak probíhal první den Plechovka festu, se dočtete zde.

Druhý den zahájil už po jedenácté dopoledne rapper Lipo. Na takto brzký čas si v komunikaci s diváky nevedl vůbec zle a k hlavnímu pódiu přilákal snad všechny, kteří zrovna v tuto ne úplně koncertní hodinu v areálu byli. Ve skladbách jako "Ležím v tvé blízkosti" nebo "Do města přišla zima", které prošly i rádiovým éterem, mu byla oporou zpěvačka Yanna, jež zastoupila všechny ženské vokály. Na Lipovi jeho fanoušci oceňují zejména sdělné a upřímně vyznívající texty, které jsou prosté hiphopového pozlátka materialismu a deklarace síly. Největší úspěch měly tradičně závěrečné hity "Štěstí" a "Kruhy", které srší optimismem a znal je snad každý v publiku.

Vystoupení ale mělo i dva limity. Prvním byla absence živých nástrojů, které se přitom pro jeho skladby staly charakteristickými. Hrát výbornou country-rapovou "Ve vzpomínkách" nebo zmíněné "Štěstí" bez živé kytary není nejšťastnější. Rapující básník však slíbil, že na tomto aspektu již pracuje a brzy představí svou kapelu. Druhým škraloupem je fakt, že to nejlepší ze svého repertoáru Lipo nehraje. Omezil se jen na singly, o zařazení skladeb jako "Skleněný království" nebo "Zbývá jen snít" z nové desky "Lyrika" skutečně zbývá jen snít. Nemluvě o fanoušky zbožňovaných kouscích "Hlubiny" nebo "Vím, že jsi tam někde" z minulé řadovky "O duši". Zamrzí to o to víc, že z padesáti minut setu nepochopitelně nějakých sedm v úvodu ukrojila osamocená prezentace DJe, kterou diváci vnímali spíš jako nutné zlo.

Na koncertu následující hardrockové formace CODA byla nejzajímavější vizáž zpěváka Honzy Haška, který oděn v tričku Iron Maiden až nápadně připomínal postavičku Obelixe z animované pohádky.

Poté už hlavní pódium ovládli O5 a Radeček. Kdo je ještě naživo neviděl, musel být příjemně překvapen. Jejich nahrávky totiž v kontextu české popové scény nevyznívají příliš výjimečně, jisté kouzlo jim ale dodává líbezný zvuk houslí.

Komunikace zpěváka Tomáše Poláka s přihlížejícími je skvělá. Žádné otravné naučené fráze, žádné nucené vybízení k vytleskávání nebo mávání rukama nad hlavou. O5 a Radeček nechávají posluchače bavit se podle chuti. Jejich repertoár si navíc udržuje kontinuitu, neobsahuje žádný úlet, který by obsahově či hudebně popíral dříve zahrané. Písničku "Zůstaň" si s nimi na pódiu místo Kláry Vytiskové zazpívaly dvě fanynky, dobře vyzněla i coververze kytaristy Radka Sekyry "Rolling In The Deep" od Adele. Nejvíc v publiku rezonovaly hitovky "Praha" a "Vloupám se".

Kotel pod menším pódiem rozpálili naplno UDG. Jejich písně těží na festivalech zejména z toho, že ač často čerpají z popu, převládá v nich podmanivá rocková energie. Za největší hit setu označme asi "Kurtizánu", za divácky nejvděčnější moment pak one man (nebo woman?) show bubeníka Jugiho v dámských šatech a přizvání fanynky na jeviště. V závěru ještě formace podotkla, že příště by si ráda zahrála na velkém pódiu, k čemuž by ji aplaus napříč publikem opravňoval. Nakonec, pódiová prezentace zahrnující pestrobarevné konfety zrovna tak.

Na hlavní scéně však nečekaně dostala přednost liberecká formace Těla, kterou možná velká část dnešních mladých posluchačů ani nezná. Kapela se pochlubila, že funguje už 25 let, z její prezentace ale rozhodně neční žádná zkostnatělost nebo rutina. Naopak, smršť chytrých rockových skladeb s vlivy alternativy i etnické hudby, které někdy vyznívaly vážněji a jindy zase vkusně pracovaly s nadhledem, byla určitě největším překvapením dne. Oceňme zejména osobitost frontmana Luboše Beránka, sdělné texty i bohaté zastoupení dechových nástrojů, díky kterým na naší scéně jednoznačně vyčnívají. Kéž by se takové skupiny těšily větší pozornosti fanoušků.

Hned po skončení koncertu Těla došlo k dalšímu dramaturgickému šoku. Bezprostředně po vystoupení, bez jindy zhruba dvacet minut trvající přestávky, totiž na protějším pódiu odstartoval svou show slovenský rapper Separ. K sobě přitáhl hlavně mladé publikum a předvedl, jak to vypadá, když se rap dělá jen pro rap, bez potřeby něco říci. Textové dno ukázal obraty jako "Neni pi*a, takže mu hneď neskočí na banán", vítězství formy nad obsahem zase manifestoval opakovanými pokřiky "Ruky hore" a výzvami k tanci. Byl to zkrátka příklad vystoupení pojatého jako spotřební zboží, jehož jediným účelem je prvoplánově zabavit bez jakékoliv snahy o umělecký přesah. Separovo prohlášení, že "není zvyklý hrát před tak málo lidmi", navíc zanechalo dojem arogance.

Večerní program byl vyhrazen znovu hlavně českému bigbítu a tvrdému rocku. Koncerty Gate Crasher, Alkehol nebo pozdě v noci Krucipüsk proložili pořadatelé alespoň široké veřejnosti nejbližšími Mandrage, kteří přijeli se zdařilou letošní deskou "Po půlnoci" i s vizuálně neotřelou scénou. Večerní blok však výrazně poškodila nahlášená bomba, kvůli které museli být přítomní na zhruba půl hodiny evakuováni. Poté festival pokračoval, část diváků však odešla.

Letošní ročník Plechovka festu označovali pořadatelé jako nultý, dá se tedy čekat, že příští rok akce o něco povyroste. Jak prozradily upoutávky promítané v přestávkách na LED obrazovce mezi oběma pódii, uskuteční se od 31. května do 1. června 2019 a skladba vystupujících bude znovu pestrá - od Walda Gangu až po Slzu.