JVM: Brutal Assault byl pro mě vždycky prodchnutý notnou dávkou tajemna. Mluví se o jedinečné atmosféře a podobně. Co je na tom pravdy?

TR: Začnu hned tím prvním. Tím je tajemno. Už samotná pevnost, v jejíchž útrobách se hudební festival odehrává, je protknuta kilometry chodeb, některé z nich spojují jednotlivá místa, kde se akce koná. Některé slouží jako galerie, bary či vinný sklep. V jedné z chodeb byl loni umístěn pomyslný Lemmyho hrob. Ponurou atmosféru pak dotváří nazgûlové či středověcí lovci duší, kteří s pochodněmi dohlížejí na areál, a dokreslují tak onu správně temnou atmosféru.

A jestli ta je jedinečná? Samozřejmě. Návštěvník tu potká stejně naladěné jedince. Užije si skvělou muziku a celou akci se vším všudy. Není zde problém narazit na lidi středního a vyššího věku, kteří jsou v běžném životě manažery či úředníky, ale pro tuto jedinečnou chvíli se rozhodli na několik dní vystoupit ze svých rolí a převtělit se na temné postavy z textů svých oblíbenců. Tím však neříkám, že je to událost jen pro fanoušky středního věku. Nikoli. Chci tím říci, že to není jen záležitost pro mladou generaci. Člověk zde spatřuje jistý druh subkultury, která má k sobě hrozně moc blízko, a tím vytváří onu pospolitou atmosféru plnou úsměvů a porozumění.

JVM: U takových maratonů mě vždycky trochu strašila otázka: A přežiju to vůbec? Nejsem přece jen žádný sportsman...

TR: Nepřežiješ. Dožiješ, přerodíš se. Vrátíš se jiný než předtím. Myslím to zcela vážně. Když jsem před rokem odjížděl na BA, manželka měla obavy: "Do jaké to divočiny se chystáš? Co ty lidi?" A tak dál. Vrátil jsem se s očima navrch hlavy. Vyprávěl jsem a ona nevěřila, jak pohodová taková akce vůbec může být. Ano, je to dlouhé, ale... Rozhodně to není v duchu jeden kravál vystřídá ještě větší, jak jsem byl také varován. To v žádném případě. Překvapila mě stylová rozmanitost, která celý festival činí stravitelnějším a barevnějším. Co se únavy týče, naprosto na mě zafungovala síť chill-out zón, kde si člověk může odpočinout. Dát si něco k pití a zároveň na velkoplošných obrazovkách moci sledovat dění toho, co se děje na jednom z hlavních pódií.

Nemáš-li chuť na hudbu, stačí projít jedním z kasematů, ocitneš se na rozlehlé louce a rázem jsi v jiném světě. Moře stánků s hudbou, doplňky, ale i dobročinný spolek Dlouhovláska, který stříhal rockery a metalisty pro potřebu dobré věci. Stačí to na chvilku pročistění hlavy. Anebo si můžeš zajít do horror kina či na komentovanou prohlídku útrob pevnosti.

Další pecka je strava. Jestliže jsem jel obouchán mnoha festivaly, že budu na klobáse, haluškách a smažených nudlích, tak tady je to jiná káva. Viděl jsem zde stejkovnu, vegetariánskou a veganskou kuchyni, šneky, českou klasiku, kebab, čínu a další kulinářské dobroty. Pokud by se měl návštěvník zastavit u každého stánku, nejen že by odešel z akce jako řádný tlouštík, ale z festivalu by neviděl vůbec nic. Tolik jich tu je. Což vnímám jako obrovské pozitivum, stejně jako dostatek stanů s pivem, kde se netvoří fronta - i díky bezproblémovému cashless systému formou náramku.

JVM: Co říkáš na letošní program? Mně tam možná schází nějaký vyložený tahoun, ale to je, zdá se, koncept, kterým se pořadatelé Brutalu chtějí vydat… A myslíš, že je ten přístup správný?

TR: Letošní program je stejně jako v minulých letech nabitý kvalitními jmény. Máš pravdu, asi hlavní headliner zatím schází, ale přece jen - je ještě měsíc do konání akce, a nějaké nové jméno se tak může objevit. Věřím, že tomu tak bude. Na druhou stranu mi tento trend vyhovuje. Každý den přináší něco nového a nemusíš čekat jen, až se setmí a vystoupí hlavní hvězda. Vždy někdo překvapí a to mě na Brutalu baví. Už jen systém čtyř (letos pěti) pódií nabízí rozmanitou podívanou, od extrémních forem metalu přes thrash, death, black, core až po prog a další odnože toho vskutku zajímavého žánru.

JVM: Máš nějakého jasného favorita?

TR:Těžká otázka. Těšil jsem se na Testament, ale víme, jak to dopadlo. Ale jsem tak trochu staromilec, a tak nepohrdnu nějakými thrashovými kapelami či Sepulturou. Mám dost blízko k black metalu, a tak Behemoth a Marduk budou pro mě jasná volba. Nenechám si ujít Gojiru, Paradise Lost či mexickou Brujeriu. Za škatulku progresivního rocku/metalu jsou pro mne Pain of Salvation the nuber one a dobrý bude jistě Plini, který by mohl zaplnit díru po skvělém vystoupení Opeth či Devin Townsend Project. Death metalová škatulka je též jasná: Cannibal Corpse či Pestilence. Do víru podivností a zvláštností se nechám vtáhout uhrančivou Myrkur či Claudio Simmoneti's Goblin. Wardruna bude též jistě stát za to. Frontman Misfits Danzig určitě taky zapadne do přítmí josefovské pevnosti.

A když jsme u toho, koho máš mezi nejočekávanějšími jmény ty?

JVM: Na některých jménech se určitě shodneme. Třeba Myrkur, ta holka mi nedávno způsobila mrazení v zádech po celou dobu jejího vystoupení. Napjatě vyhlížím dvě atmosférické bandy, Harakiri for the Sky a Coffins. Co jsem si pouštěl, tak byly zásahy na první dobrou. Velmi se těším na domácí Silent Stream Of Godless Elegy, kteří by mohli festival svým mixem moravského folku a metalu příjemně odlehčit. Nevynechám ani Hypnos, to je jistota, či Lvmen - pevnost se skutečně otřese v základech, uvidíme, jak moc jsou cihly z doby habsburské monarchie pevné. A pak samozřejmě největší úlet festivalu, Steve'n'Seagulls. Aneb trocha country neuškodí. A jistě Behemoth, podle všeho přijedou s ukázkami z nového alba, zvědavost je o větší. A ještě bych doplnil jeden velmi čerstvý objev - Persefone z Andorry. Jejich hudba určitě potěší všechny progresivněji orientované jedince, tebe, mám dojem, nevyjímaje.

JVM: A je naopak něco, u čeho spolehlivě víš, že si půjdeš někam dáchnout? Někam daleko? Mně už jednou naživo stačilo První hoře a Hentai Corporation...

TR: No, vzhledem k tomu, že celý festival budu fotit a něco i napíšu, tak se spíš budu snažit vidět a zachytit co nejvíce. Včetně úterního warm-upového večírku, kdy vystoupí Suicidal Tendencies. Ale popravdě, vynechám Perturbator a The Black Dahlia Murder, kteří mě letos příliš jako předkapela Cannibalů nenadchla.

Jestli někdy utíkám a daleko, tak je to nad ránem do svého auta. Ale to si dávám ještě hodinku relaxu pochůzkou po Josefově s kelímkem něčeho dobrého a pěnivého. Vládne zde naprosto neuvěřitelně přátelská atmosféra. Všechny obchody jsou otevřeny. Lidé si zde sdílí své právě nabyté zážitky. Udělám si kolečko kolem místního krásného kostela. Vyčistím si tak hlavu, vypráším uši od decibelů a pak jdu v poklidu, pln dojmů spát. No, a ráno? Přece vše nanovo. Rituální procházka kolem stánků s občerstvením, kolem stanového městečka vzhůru do areálu, kde projdu pod logem BA se známou orlicí ve znaku. První zastávka je u stanu s merchandisingem celého festivalu a pak hurá k první stagei.

JVM: Bylo vloni něco, co ti organizačně vadilo a co doufáš, že se letos vylepší?

TR: Úplně nejsem oprávněn cokoli kritizovat. Z mého pohledu vše fungovalo, jak mělo. Byl jsem se vším spokojen, a to nadmíru. Nic mi nechybělo a nic mi nevadilo. Snad jen občasné fronty na WC a místy problematická čistota toitoiek. V noci se bohužel jedna ze zdí proměnila v monstrózní pisoár, což zejména druhý den pocítil každý, kdo kolem procházel.

Počasí člověk neovlivní, takže zhruba půlhodinový výpadek všeho nelze počítat do výčtu podnětů ke zlepšení. Snad mě napadá lepší zajištění elektronických čteček, které po dešti přestaly fungovat. A možná o něco více stánků s naším prémiovým pivem, ale to je už hodně hnidopoišské.

JVM: Co bych rozhodně neměl vynechat z mimohudebních lákadel?

TR: Kdybys měl dlouhé vlasy, tak...

JVM: Dovedeš si představit, jak bych vypadal?

TR:No právě, kdybys... - pak bych rozhodně doporučil zmiňované stany Dlouhovlaska.cz, kde by ses mohl ostříhat pro dobrou věc. Ze získaných vlasů se tam tvoří paruky pro onkologicky léčené děti. Vidět jejich rozjařené tváře po nasazení paruky je hodně emotivně silné.

Určitě bych doporučil prohlídku kasematů nebo posezení ve vinném sklepě. Kino jsem též zmiňoval. Dobrá je i výstava nihilistických sochařských děl. Lze i vysledovat nějaké autogramiády, ale málokdy zde chytneš slavnější kapelu. Bohužel.

Jak jsi říkal, nejsi žádný sporstman, ale takový mosh pit či mosh battle mají něco do sebe. Nebo co se tak nechat nést na rukách davu směrem k pódiu? Co ty na to?

JVM: No, tak tím si nejsem úplně jistý...

TR: V každým případě se těším na srpen. Budu tam.

JVM: Já rovněž.