Znáte festival Fingers Up, který se už pár let koná na úchvatném místě v Mohelnici nedaleko Olomouce? Tak přesně tam, kde při jeho nejambicióznějším ročníku v roce 2015 zahráli například Kensington, MØ nebo The Wombats, ještě během svého prvního turné po Evropě a bez jakéhokoliv vydavatelství nebo desky zamířili jako na jednu ze svých tehdejších třiapadesáti zastávek právě i Fickle Friends.

A jejich lehoučký synth-pop zpívaný vysokým, slaďoučkým hlasem zpěvačky Nastassjy Shiner mě tehdy nadchl tolik, že jsem se hned po návratu domů začal pídit po jejich studiových nahrávkách. Tou dobou však existovalo pouze EP "Velvet". Ty čtyři písničky na něm byly ale tak fantastické, že přestože se podobnému formátu vydávání hudby jinak poměrně bráním a staromilsky si vždy počkám až na finální desku, poslouchám je doteď.

V mezičase ještě vyšlo další EP "Glue", až se kapele podařilo podepsat smlouvu s Polydor Records a s pomocí producenta Mikea Crosseyho (debuty Arctic Monkeys, Wolf Alice nebo obě desky The 1975) natočili v Los Angeles svou prvotinu.

Zmínka o The 1975 není náhodná - právě k nim by se totiž celá kolekce dala zvukově přirovnat. Možná ale ještě lepší představu nabídne přirovnání k CHVRCHES, Empire Of The Sun nebo The Naked & Famous. Právě fanoušci těchto a podobných kapel ocenění Fickle Friends nejvíce.

Jejich tvorba je lehoučká jako letní vánek a k prosluněnému dni s drinkem u vody se hodí jako máloco. Žádná velká věda to není, občas je to trochu diskotéka, jindy zase funk, indie pop nebo elektronika. K tomu spousta juchání a chytlavých kytarových riffů, které dominantním synťákům dotvářejí neméně zajímavý protipól. A texty? Na těch přece u takovéto muziky vůbec nezáleží. Jak sami zpívají v jednom ze svých nejhitovějších kousků - "Say No More". Fakt si to poslechněte. Podobnou lázeň euforie občas potřebuje každý z nás.