Co děláš, když zrovna nehraješ ve Zvířeti?

Aid Kid: Hraju třeba v nějaký další kapele nebo sám nebo tvořím hudbu pro různý jiný účely, poslední dobou hlavně pro divadlo.

Terezie: Tak porůznu, učím na ZUŠ, hraju třeba s Vladivojnou, jezdím po světě s Vivaldiannem, prostě zrovna žiju to, co se mi přihodí do života.

Marie P.: Děkuji pěkně za tuhle otázku, alespoň mám chvíli k drobnému osobnímu zastavení. Co dělám, když zrovna nezpívám ve Zvířeti? Sedím buď ve vlaku, autě či dodávce na koncert s dalšími hudebními uskupeními (Jablkoň, Půljablkoň, I vši). Připravuju taky svoje vlastní skladby, případně pak sedím ve škole (začala jsem studovat jazz na VOŠ Konzervatoře Jaroslava Ježka) a snažím se dávat pozor. (úsměv)

Tomáš: Věnuju se studiové práci, koncertům s jinými projekty a hlavně rodině.

Marie K.: Prožívám nejkrásnější chvíle našeho rodinného života se 14měsíční dcerou anebo hraju s duem Kieslowski.

Jaký post v orchestru zastáváš?

Aid Kid: Ve studiu se starám o produkci a aranže, na pódiu hraju na kytaru, klávesy a sampler.

Terezie: V orchestru zastávám místo, který je potřeba v daný moment naplnit. Ať už je to za cellem, zpěvem, nebo jen tak s tamburínou.

Marie P.: Ve Zvířeti zastávám post občas doprovodného, občas sólového vokálu.

Tomáš: Hraju na bicí nástroje.

Marie K.: Hraju na piano a zpívám, kde je potřeba.

Kdy jsi poprvé slyšel/a sousloví Zvíře jménem Podzim?

Aid Kid: To si moc nepamatuju, nejspíš v Budoiru U Sta ran na Francouzký, kde jsme seděli s Kubou Königem a s Marií Kieslowski a poprvé vymejšleli, co teda provedem.

Terezie: Nepamatuju si konkrétně, kdy jsem slyšela poprvé toto slovní spojení, ale pamatuji si první pocit, když se Zvíře potkalo. Do té doby to bylo pouze slovo, bez nějakého hlubšího podtextu, a najednou začalo z malé myšlenky v Jakubově hlavě doslova před očima růst mnohohlavé Zvíře.

Marie P.: Mám pocit, že úplně poprvé jsem slyšela jen slovo Zvíře. S tím podzimem jsem to pochopila až o několik dní později. (úsměv)

Tomáš: Poprvé mi o projektu vyprávěl Jakub při našem koncertě Kittchena v českém centru v Berlíně. Přitom mi zabrnkal a zazpíval i titulní píseň "Zvíře" a já věděl, že to bude velká věc, u které bych chtěl být.

Marie K.: Kdy, to už si nevzpomenu, ale nápad na takovou kapelu se mnou Jakub určitě sdílel dřív, než měl hotovej název.

Co to v tobě evokovalo tehdy a co dnes?

Aid Kid: To je hodně abstraktní, nejde mi to popsat.

Terezie: Tehdy to bylo nové, voňavé a pro mě takové, řekla bych, strachově oťukávající. Často v sobě při setkání s novými lidmi řeším, jak se chovám a jestli nejsem pro své okolí otravná, mám pocit, že nejsem lidem sympatická. Není to nic příjemného, takto se mučit a mít strach, co si o tobě kdo pomyslí. Dnes vnímám, jak to mezi námi funguje, a jsem vděčná, že mě vzali takovou, jaká jsem.

Marie P.: Musím s upřímností říct, že si na to moc nepamatuju. Dnes to ve mně evokuje celou řadu náležitostí; například že Zvíře jménem Podzim je uskupení přesvědčených lidí pro společnou věc a dělá maximum pro to, aby fungovala. Vlastně mě to společné odhodlání nepřestává fascinovat. Co se obsahu týče, tak Zvíře je pro mě Jakub a jeho něžná melancholie...

Marie K.: A funguje na mě pořád stejně, dlouze, ale promyšleně.

Jak ses dostal/a na palubu tohoto projektu?

Aid Kid: Stejně jako všichni ostatní - vybral si mě Jakub.

Terezie: Jak tak usilovně přemýšlím, vlastně si neuvědomuju, kdy to bylo už oficiální, jakože odteď jsem členem. Celé to mělo takový pozvolný náběh, od momentu, kdy se Kuba jakoby mimoděk zmínil, že se něco chystá, až po chvíli, kdy jsem najednou byla ve studiu. Takže jsem se tam dostala hladce, prostě to najednou bylo.

Marie P.: To si pamatuju přesně. Na koncertě pátých narozenin uskupení Kieslowski, kde jsem hostovala, mě Jakub pozval na nahrávání v podstatě mimoděk, do té doby jsme se tolik neznali.

Tomáš: Jakub mne oslovil, jestli se tohoto projektu chci zúčastnit, a já jsem velmi rád souhlasil. Bylo to v již zmiňovaném Berlíně.

Marie K.: Jsme s Jakubem kamarádi, tak asi proto. Kdyby chtěl kolem sebe postavit kapelu instrumentalistů, přehrávkama bych sotva prolezla, spíš se navzájem hudebně bavíme.

Znal/a jsi se s ostatními už předem, nebo byli pro tebe noví?

Aid Kid: Většinu jsem vlastně neznal vůbec, zbytek trochu, delší dobu jsem znal jen Tomáše Havlena a Terezii. Opravdoví přátelé se z nás všech stali až během práce na desce a od té doby spolu pracujem i na dalších věcech.

Terezie: Dost lidí pro mě bylo nových, ač už jsem se s některými samozřejmě znala a i spolupracovala. Nejsem ale moc společenský tvor, nechodím téměř ven, takže některé členy, které jsem sice znala předtím, mám teď šanci poznat díky tomu více do hloubky.

Marie P.: Jak už jsem předeslala v předchozí odpovědi, s Jakubem jsem se přímo neznala, ale s dalšími ano. Například s Marií Kieslowski, Lindou Arbanovou, Adamem Pakostou.

Tomáš: Se všema se víceméně znám delší dobu, potkávali jsme se při různých příležitostech.

Marie K.: Znala jsem osobně všechny kromě Veru Linhartové s Ondrou Matajem, takže nebylo třeba dlouze prolamovat ledy.

Jak se ti spolupracuje s tolika individualitami?

Aid Kid: Trochu sem se toho bál, ale je to fakt hodně zábavný. Každej člen je tvůrčí silou a nám se docela daří tu sílu směřovat stejným směrem.

Terezie: Skvěle. Tam nejde říct nic jiného. Je to velmi barevné.

Marie P.: Myslím, že dobře. Existuje silná vůle vyjít si vzájemně vstříc.

Tomáš: Ukočírovat tolik eg, včetně mého, je někdy fuška, ale stojí to za to. (úsměv)

Marie K.: Na začátku jsme se potkávali rovnou ve studiu, každej chtěl přispět něčím ze sebe, pro producenty Aid Kida a Tomáše H. muselo být nesmírně těžké udržet takovou smečku na uzdě a zvuku Zvířete. Ale když jsme se v něčem rozcházeli, bylo rozhodující, jak to cítí Jakub.

Každý máte fakt hodně aktivit. V čem je Zvíře výjimečné?

Aid Kid: Zvíře je pro mě trochu hřiště a trochu škola - s tolika lidma přišla spousta možností, se kterejma mě baví si různě hrát, a zároveň se za chodu učím pracovat se všema těma nástrojema. Hodně mi to otevřelo obzory.

Terezie: Typický český buran by asi prohlásil, že jsme parta sluníčkářů a havlovských pravdoláskařů, ale já bych řekla, že jsme prostě lidi, co mají rádi život a hudbu a společnost dalších takových tvorů, se kterými si můžeme vytvářet společné vzdušné zámky plné umění.

Marie P.: Pro mě je Zvíře výjimečné právě v neorganizované organizovanosti a vztahu ke společnému konání. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, že téměř všichni až na výjimky se živí nějakou tou závažnou a opravdovou prací. Vedle toho svůj osobní čas věnují tomu, aby všechno fungovalo. Sešla se tu opravdu zajímavá skupina lidí, je to krásné.

Tomáš: Zvíře je pro mne přirozeným pokračovaním na životní ose Jakuba Königa. Jakub je výjimečný textař a je vždy velmi inspirativní se podílet na jeho projektech.

Marie K.: Výjimečné jsou pro mě ty písničky, které fungují, i když je Jakub hraje jen sám na kytaru, ale být na pódiu s takovým orchestrem je neskutečný zážitek a zkušenost.

Co tě na něm nejvíc baví a co naopak prudí?

Aid Kid: Nejlepší jsou ty koncerty, to je vždycky obrovskej zážitek. A všechnu tu prudu kolem za nás řeší naše skvělá manažerka Markéta a nejlepší bookerka Lucie.

Terezie: Nejvíc mě baví a zároveň i nejvíc prudí, že je nás hodně. Na jednu stranu geniální věc, v rámci organizačních záležitostí je to ale peklo. Kromě jasných věcí, jako je náročné cestování či ubytování, je to i faktor dostupnosti. Je nás prostě tolik, že se nemůže povést, abychom byli všichni všude.

Marie P.: Nejvíc mě baví, když se nám daří najít společnou řeč. Přece jen každý pocházíme trochu odjinud... Přemýšlím, kdy se nám nedaří, asi se to naštěstí tak často neděje... Je třeba dělat při zkoušení a na cestách přestávky.

Tomáš: Plusy a minusy má asi každá věc, kterou člověk v životě dělá, bez toho by to padalo na jednu stranu. (úsměv)

Marie K.: Otravná je pouze organizace zkoušek, koncertů, cestování, je nás fakt hodně! (smích)

Jakou písničku z alba máte kdo nejradši?

Aid Kid: "Kolín".

Terezie: Jedině "Černou".

Marie P.: Ze začátku to bylo "Žádný město", které se postupně rozšířilo o zbytek dalších písní. Nedovedu asi přesně uvést, která je momentálně nejoblíbenější, ale dost možná "Neděle". Nepřestávám se nad ní dojímat.

Tomáš: Ta, která čeká na to, až ji někdo složí. Vše je za horizontem událostí.

Marie K.: Oba "Dobré večery" a "Mikrodramata", píseň, která se na desku nevešla.