Ty věčné a opodstatněné povzdechy nad zatuchlostí místní hudební scény! Slavíci by se dali předtočit na deset let dopředu a o drtivé většině rádiové produkce a televizních estrádách škoda mluvit. Mezi českými zpěvačkami jsou nejpopulárnější ty, co se nejčastěji objevují na obálkách bulvárů, ale těžko vzpomenout na nějakou jejich slušnou píseň, nemluvě o celém albu. Proti Ilonám, Ivetám a Leonám je Anna K., Lenka Dusilová, Radůza a pár dalších, co se naštěstí občas vynoří (viz letošní debut November Second) pořád pohříchu málo. Teď je zde další nové jméno, co má dokázat, že to není až tak špatné - Michaela Poláková. Debutová deska nese název "Slečna mrcha".

Na prvotině pětadvacetileté zpěvačky je pozoruhodná nejen překvapivá vyzrálost bez evidentních začatečnických příznaků, ale zejména to, že Poláková je výhradní autorkou všech skladeb po hudební i textové stránce, zahrála si klavírní party, aranžovala a samozřejmě zpívá. Má za sebou hudební studium a v sobě nepochybný talent. Je bez diskuse, že zvuk alba by byl úplně jiný, kdyby producentem nebyl Michal Pavlíček (který též se svým synátorem a Michaelou nahrál všechnu hudbu), ale je to především sólová deska Polákové, které Pavlíček velmi pomohl.

Kdybych měl "Slečnu mrchu" popsat někomu, kdo nemá o nějaké Michaele Polákové ani potuchy a potřebuje polopatistický popis, zvolil bych zjednodušené přirovnání - "popovější Stromboli" (i když v titulní písni lze třeba slyšet Alici Springs a kdo chce, může v lyričtějších polohách přirovnat Polákovou k Michnové). Zvuk desky je moderní a plný, spousta Pavlíčkových kytar, ale i mašinky. Texty jsou docela osobní a velmi "ženské", přiměřeně věku interpretky. Občas se pěkně pustí do chlapů ("Slečna mrcha", "Velkej kluk"), někdy docela přitvrdí ("Zdi"), aby vzápětí ukázala svou přívětivější zasněnou tvář ("Mořským dnem", "Spící moře krás" a další). Michaela se ukázala jako schopná skladatelka a textařka, i když se mi v kontextu alba ne všechny věci líbily (např. "Kousek ledu").

Obvyklou frází používaných v podobných případech jako "Slečna mrcha" je sousloví "vyzrálý debut" a další oblíbené klišé, že definitivně se interpret ukáže až druhou deskou. Ano, i tak se to dá říci, ale každopádně je prvotina Michaely Polákové velmi příjemným překvapením. Má autorský a pěvecký potenciál, který se může dál rozvíjet (uvídíme, jestli stále s Pavlíčkem nebo bez něj), ale však víte, že u nás se to dá jen těžko předvídat. Případný koncert bych si rozhodně nenechal ujít. Přeji hodně štěstí v českém šoubyznysu!