Na hlavní scéně diváky bavili skotačiví Mig 21, Divokej Bill se svým osvětleným pódiem a v úplném závěru i Rybičky 48, vyhlášení svou pyrotechnickou show. Do našeho výběru se ale tyto festivalové klasiky nevešly. Tahle šestice nás zaujala o něco víc.

Lenny

Lenny zahájila svůj set zostra - aktuálním singlem "Enemy". Zpěvačka, která oproti loňskému roku rozšířila svou kapelu o jednoho člena a momentálně má tak po boku tři muzikanty, nezůstala své pověsti nic dlužna a energie z ní sršela všemi směry. V živějších písničkách jako "Fun" nebo "All My Love" jí bylo pódium plné, v baladách typu "Stranger (In This World)" nebo dramatické "Bones" dokazovala, že je stále v pravém slova smyslu písničkářka.

Úsměvy a dobrá nálada v publiku dávaly tušit, že by si aktuálně nejrychleji rostoucí česká zpěvačka možná zasloužila i pozdější čas. V něm by mohla svou show obohatit i o své zajímavé projekce, jejichž absence třeba nové písni "Maneater" z chystané druhé desky oproti indoorovým koncertům ubírala na atmosféře. Možná už příště dostane od organizátorů větší důvěru. Nakonec, její práce s dynamikou, patrná hlavně v závěrečné "Hell.o"., která začala pouze akusticky a až v druhé půli se rozvinula v našlapanou hitovku, byla v rámci celého Majálesu jednou z nejlepších.

Marek Ztracený

Rodák ze Železné Rudy je hrdým Západočechem, takže není divu, že si v lochotínském amfiteátru připadal jako doma. A na to, že hrál již před třetí hodinou odpoledne a na druhé Park stage, jeho účast náležitě ocenili i návštěvníci. Zpívali, tančili, mávali rukama a aplaudovali skoro jako by si Marek pro sebe uloupil hlavní čas. Může za to především jeho skvělá komunikace s publikem, která neprobíhá skrz vyprávění historek, ale přímo vtažením do písniček. Jak lépe naučit fanoušky novinku "To se mi líbí" z chystané desky "Vlastní svět", než vštěpovat jim její slova napsaná na vývěsní tabuli?

Ztracený je na pódiu přirozený, ví, jak diváky pobavit i kdy zahrát na citlivou notu ve starých písních jako "Ztrácíš" nebo "Něco končí". Díky tomu, že se mu v poslední době nahromadily další hity, je už nemusí zpívat na konci setlistu, ale klidně v jeho první polovině. Aktuálně totiž lidé stejně nejvíc reagují na nostalgickou připomínku devadesátých let jménem "Léto 95".

Ben Cristovao

První polovina Benova setu, který se v Plzni narodil a pochvaloval si zdejší atmosféru, se nesla spíš v pozvolném tempu. Chvíli proto trvalo, než si porotce právě probíhající SuperStar posluchače omotal kolem prstu. V intimních písních jako "Tělo" nebo "Poslední" se navíc ukázalo, že po pěvecké stránce stále úplně jistý není, dohání to ale výbornou kapelou v zádech a také svým showmanstvím.

I pokud někdo nadzvedával obočí nad lechtivostí jeho textů, dav poskakujících lidí při hitech jako "Sweet Chilli" nebo "Bomby" mu jasně ukázal, že tenhle chlapík to s diváky prostě umí. A snad nejvíc zarezonovala temně taneční skladba "Kolotoč", která v Benově repertoáru patří k těm nejosobitějším a nejnápaditějším.

Tomáš Klus

Jistota téměř všech festivalů má jméno Tomáš Klus. Co na tom, že jeho koncert se oproti loňským open air vystoupením téměř nelišil. Bosé tanečky, průchod mezi diváky, okamžité slovní improvizace i narážky na současné společenské neduhy jsou již jeho poznávacím znamením. Přesto je každý jeho koncert s Cílovou skupinou zcela unikátní. Klus totiž na pódiu kromě sdělnosti svých písní čerpá i ze své herecké profese - jeho dovednosti bleskurychle reagovat na podněty z publika skládáním příhodných veršů a chrlit vtípek za vtípkem budiž výmluvným svědectvím.

Tentokrát si poradil i s dárkem od fanynky v podobě rozměrného dámského spodního prádla, které si oblékl a postavil na něm jednu ze svých hudebně-divadelních scének. Snad jen škoda že nezahrál žádnou ochutnávku z připravované desky "Spolu", kterou plánuje vydat ještě letos.

Marpo

Rappera, jenž za pár dní vystoupí ve vyprodané O2 areně, vyhlíželi nedočkavě především jeho nejvěrnější fanoušci, kteří svou příslušnost k Troublegangu dávali najevo čelenkami či jinými kusy merche. Díky kapelnímu pojetí koncertu už Marpovo vystoupení dávno překonalo hranice hip hopu. A také v Plzni se potvrdilo, že se do festivalového programu hodí. Ota Petřina na pódiu div nevypustil duši, co se nasazení týče, málokdo mu může konkurovat.

Do jeho setu zapadly skladby z nové desky "Dead Man Walking", na které jsou patrné i vlivy country, a energie Troublegangu je spíš rockového charakteru, takže se skutečně jedná o zajímavou multižánrovou směs, která osloví i nezaujaté posluchače. Trochu ale zamrzelo, že z hlediska dynamiky se celý koncert víceméně nesl v jedné rovině - tedy té skákací a pařící. Moment překvapení by jistě přišel vhod. Třeba si ho ale Marpo schovává až do O2 areny.

Paulie Garand

Po Marpovi ovládl Park stage ještě jeden rapper. Vystoupení Paulieho Garanda už bylo v rámci žánru klasičtějšího střihu, hudební složku obstaral DJ KennyRough, se kterým liberecký hiphoper momentálně připravuje novou desku. Na pódiu mu sekundoval ještě jeho parťák Roseck, který se staral hlavně o to, aby atmosféra nevychladla.

Garand neopomněl songy z loňské desky "Nirvana", včetně virálního hitu "Bali", ale zalovil i ve starším repertoáru, když s ním osobně přítomný Jakub Děkan zapěl refrén "Pavučiny lží". Byť Paulie začínal jako Básník před mikrofonem, postupem času plně přijal rapovou identitu za svou a dnes už je v této podobě uvěřitelný. To, že naživo nedává moc prostoru svému náladotvornému já a jde hlavně po klasické hiphopové energii, je ale přece jen škoda, alespoň by se tak od konkurence odlišil.