Možná se ptáte, proč jsem zvolila právě tento nadpis, název písničky, u které bezmála třicet let plakaly dojetím maminky a babičky, když zazněla na konci pohádky "Tři oříšky pro Popelku". Má to vlastně dva důvody - především jsem chtěla naznačit, že nejpopulárnější a nejznámnější český zpěvák se po své dlouhé a úspěšné kariéře, která zdánlivě nemá konce, stále nemůže rozhodnout, kterému hudebnímu žánru se chce věnovat. Má to být klasika, pop s prvky moderní hudby, má to být vlastní tvorba, nebo raději osvědčené hity kvalitních interpretů? Druhým důvodem může být třeba vzpomínka na dobu, kdy byl Karel Gott absolutním Bohem v české pop music a nikdo by si nedovolil ho kritizovat. Konec své pěvecké kariéry ohlásil Karel Gott už v roce 1990, jako by se přesně řídil podle motta "v nejlepším se má přestat". Jenomže ono to nějak zastavit nešlo, stále vyhrával nejrůznější ankety, množství Zlatých slavíků a jiných cen.Také dostával nabídky na turné a za uplynulých deset let jich stihl opravdu požehnaně.

V roce 1999 nám jako čerstvý šedesátník zazpíval, že chce být navždy mlád - jako jediný totiž získal souhlas k interpretaci nejslavnějšího hitu skupiny Alphaville "Forever Young" (v současné době už není jediný, melodii písniě "Forever Young" použil například taneční projekt Interactive). S tímto optimismem vydal na začátku roku 2002 desku "Pokaždé". Album bylo hodnoceno jako stále stejné, nic nového nepřinášející. Ani moderní prvky příliš nezaujaly a Karel Gott zřejmě pomyslel na to, že v téhle době prostě nebude obdivován jako Robbie Williams, tak proč se snažit zmodernizovat.

Po těchto řádcích, ve kterých jsem vás zavedla trochu do historie hudebního profilu Karla Gotta, se konečně dostávám ke svým původním myšlenkám, které se již týkají alba "Swing Kolekce". Sama bych desku nazvala spíše "nostalgická kolekce". Karel Gott se s tímto albem vrací do dávné minulosti, kdy si výše zmínění Alphaville ještě hráli s lopatkou na písku. Je to o jeho mládí, o době, kdy ho zasáhla velká hudební éra jazzu a swingu, době, kdy byl pro něho jako náctiletého kluka vzorem legendární Frank Sinatra. Právě z jeho tvorby čerpá Gott nejvíce. Na albu je sedm Sinatrových písniček, dále se tu objevují jména jako Stevie Wonder, Cole Porter a zastoupení zde mají některé písně z muzikálů a filmů.

K instrumentální části nemám žádné výhrady. Je to klasika, swingové hity od významných interpretů, provedené kvalitním Big Bandem Felixe Slováčka. Ale námitku mám k samotnému zpěvu Karla Gotta, neboť mám pocit, že jeho barva hlasu do tohoto žánru nezapadá. Písničky na albu nemohou v žádném případě překonat originál a skutečné příznivce swingu pravděpodobně příliš nezaujmou. Přestože byl Karel Gott v určité době přezdíván Sinatrou Východu, toto album je jaksi kýčovité a připadá mi spíše jako imitace swingu.

Na závěr zbývá obvyklá otázka, komu by se vlastně mohlo album zalíbit. Obdivovatelům Karla Gotta, kterým swing nevadí, nikoli však milovníkům swingu, ti by nejspíše neradi slyšeli své oblíbené songy v takovéto podobě. Mé hodnocení "Swing kolekce" není vysoké, snad se někteří z vás mohou divit, jak si dovoluji hodnotit tak nízko Českého slavíka. Je to prosté, právě od tak významného interpreta se očekávájí trochu kvalitnější produkty. Kde jsou ty časy, kdy si Kája notoval "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?"