Na Bandzone jsem se dočetla, že jste naprosto nevykalkulovaná retro kapela. To si o vás lidé ze začátku mysleli, když vás viděli a slyšeli?

Matěj: To byla asi formulace, kterou jednou použil náš manažer Martin Kolář.

Bernard: Je to dobrých devět let dozadu. Slovní spojení vzniklo nejspíš po našem skvělém koncertu v Českých Budějovicích v klubu Martys. Tam to řekl poprvé a od té doby to používal na plakátech. Po vydání EP "Golden Preview" jsme vymysleli něco jiného: "Gorilí mládě v ZOO olizující sklo."

Matěj: Honza má hodně expresivní nápady.

Bernard: Bylo to míněno tak, jako kdyby sis pustila do shuffle The Beatles a Arctic Monkeys. Je fakt, že nevykalkulovaná retro kapela zní spíš vykalkulovaně, než nevykalkulovaně. Začínali jsme na klasických rockových věcech typu Hendrix, Zappa, Cream, Led Zeppelin či právě Beatles.

Na to, jak jste byli mladí, tak jste měli neobvyklý hudební vkus vzhledem k vašim vrstevníkům…

Bernard: Vyrůstali jsme v něm díky našim otcům. Podobná hudba se držela budějovické scény, kde se pohybovala strašná spousta kapel, co se vracely k šedesátým a sedmdesátým letům, a my jsme k tomu nějakým způsobem taky přičuchli. Postupně jsme objevili jiné skupiny a začali jsme do hudby zabředávat víc a víc, až jsme se dostali úplně jinam, než kde jsme začínali.

Zaujal mě obal nového CD "No Way Back". Co si pod tou grafikou mám představit?

Bernard: Každý, kdo se na něj podívá, vidí něco jiného a to je přesně ono. Nikdo na první pohled nevidí to, že se jedná o naše siluety, zrcadlové siluety. Jak ses sama přesvědčila, vše na první pohled vypadá jinak, než jak tomu ve skutečnosti je. Vymysleli jsme to společně s fotografkou Terezou Kunderovou, která nám fotila promo fotky a tohle je jedna z nich. Akorát je trošku upravená, převracená. To za námi je reálný pozadí, které najdeš v prostoru mezi patry v památníku na Vítkově.

Matěj: Obal odráží i obsah alba. Je vtipné, že začíná přetočeně tím, čím pak končí, respektive album začíná poslední písničkou, která je přetočená pozpátku.

Bernard: Když si poslechneš celou desku a dáš si repeat, tak se dostaneš do smyčky. V podstatě tím, čím končí, tím začíná, a nemá tak vlastně konec.

Proč?

Bernard: Přišlo nám to jako dobrý nápad.

Vydání alba nabralo trošku zpoždění. Co se stalo?

Bernard: Od vydání našeho debutu jsme vydali ještě EP, během toho jsme hodně koncertovali. Práce na desce trvala víceméně poslední dva roky, kdy jsme to chtěli mít dřív hotové, ale spousta okolností nám v tom pak zabránila.

Kdy jste ho původně zamýšleli vydat?

Bernard: Původně jsme ho plánovali na rok 2014 či 2015, ale protože nám dvakrát mezitím vykradli zkušebnu, tak jsme se zastavili a chvíli se z toho vzpamatovávali. Když jsme v roce 2016 chtěli natáčet, vlezlo nám do toho to, že Amák nám na tři čtvrtě roku odešel do léčebny, kde se úspěšně vyléčil.

Matěj: Jeho život se změnil k podstatně lepšímu.

Neodradila vás ta vloupačka od dalšího pokračování?

Bernard: Myšlenky tam byly, ale pak nás napadlo, že bychom přes HitHit uspořádali sbírku. Díky ní nám fanoušci pomohli se s tím lépe vypořádat.

Zjistilo se, kdo to tehdy udělal?

Bernard: Kamery byly sice všude kolem, ale ne v nejbližším okolí. A když nás vykradli podruhé, tak jsme se z toho prokletého místa raději odstěhovali a změnili zkušebnu.

Poučili jste se?

Matěj: Nástroje si beru většinou s sebou.

Bernard: A já si je raději pojistil.

František: Já si nechávám rozložené bubny, na ty pak nikdo nesáhne.

Desku, potažmo první klip "Landscape", jste začínali natáčet s Tomášem Neuwirthem. Proč se ve spolupráci dále nepokračovalo a zůstalo jen u jednoho singlu, který nakonec není ani na desce?

Bernard: Spolupráce s Tomášem nás lákala vzhledem k projektům, co předtím dělal, ale nesedli jsme si ve finálním zvuku, zkrátka jsme si úplně neporozuměli. Zavčas jsme si řekli, že do další spolupráce nepůjdeme.

Proč jste se vrátili k Amákovi, který vám pomáhal s debutem?

Matěj: Amák byl pro nás jistota tím, že vždy když za ním přijdeme, víme, že to bude přesně podle našich představ.

Co bylo stěžejní při přípravách desky?

Matěj: Aby nezněla stejně jak předchozí. Myslím si, že tam je hodně zvukomalebných ploch, kde je vidět, že jsme si se zvukem pohráli. Není to obyčejná nahrávka, která člověku proletí hlavou a nenutí ho přemýšlet, ale podle mě tam jsou momenty, které zůstanou v lidech delší dobu. Na té studiovce je zajímavé, že část jsme nahrávali u Amáka ve studiu a zbývající část jsme nahrávali v českobudějovickém Českém rozhlase, jehož studio nám nabídl programový vedoucí Petr Meškán. Tam za námi Amák přijel a dotáčeli jsme tam čtyři věci.

Bernard: Bylo to poprvé, co jsme viděli Amáka po návratu z odvykačky. Bylo to krásné setkání, které trvalo nádherné čtyři dny.

Kde se vám nahrávalo líp a proč?

Matěj: Amák má hodně dobré vybavení, ale v rozhlasovém studiu, které bylo postaveno před téměř 50 lety, má naše hudba úplně jiný dozvuk. Nahrávání se lišila ve zvukových možnostech, ale ne v jádru naší práce.

Bernard: Na první poslech to, kde se natáčela která píseň, poznat není, ale na občasných partech je znát šířka studia, kdy je na tom slyšet, že to mělo větší magii.

V čem vnímáte největší hudební posun?

Matěj: Zapojili jsme více imaginaci. Je to zvukově pestřejší. Písničky, co jsme dělali předtím, byly jednoduchý a zvukově prvoplánový, ale teď mám pocit, že děláme mnohem sofistikovanější hudbu.

Zatím na nové album máte samé kladné recenze, to se musí hezky poslouchat...

Bernard: Je to pro nás překvapení. Nečekali jsme kladné recenze na album ani na singl "Meat Song" a klip s hororovou tematikou. Nepředpokládali jsme, že nám lidi skousnou agresi a co se v ní ukrývá.Klip sám o sobě, jak textově, tak hudebně, vychází z agrese a hororu. Ve zkratce je to o chlapíkovi, který se tak dlouho koukal na horory, až se z toho zbláznil. Začal lovit lidi. Ve výsledku je to v podstatě vyznání lásky masového vraha své oběti.

Jako u ostatních písní i tady jsi, Bernarde, autorem textu. Co tě vedlo právě k takovému?

Bernard: Hrozně rád mám horory, jako devadesátkové dítě jsem na tom vyrůstal. Pamatuji si, když jsem koukal na "Noční můru v Elm Street", měl jsem z toho noční můry. Ale horory, které mají smysl a nejsou céčkové, mám rád dodnes. Text se pak také odvíjí od agresivního riffu, který v písni je.

Matěj: Deska je celá taková sluníčková, o stalkingu, vrazích… (smích)

Bernard: Ve zkratce mapuje naši společnost.

Jaký největší experiment jste na nahrávce použili?

Matěj: Propojili jsme akustickou kytaru s leslie boxem, což je zesilovač, který má rotující reproduktory. Použili jsme syntetizátorové zvuky a hodně jsme experimentovali s postprodukčními záležitostmi, třeba, jak jsme už říkali, že první písnička je pozpátku ta poslední.

Bernard: Je tam ale i hodně zvuků, které se tam dostaly náhodně, včetně slovních přesmyček. V písni "Simon Says" je i moment, kdy se nám hrozně líbil konec slideový kytary, Amák se na něm zasekl a nakopíroval ho do další sloky.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

Matěj: Jednou jsme hráli při sportovním triatlonu na náměstí v Prachaticích. Pod pódiem byly masážní stoly pro účastníky závodu. A až za nimi byli lidi, co přišli se na nás podívat. Nebo si vzpomínám, jak jsme před třemi lety při zahajování Majálesu hráli z oken na náměstí v Českých Budějovicích. V ten samý rok jsme hráli akusticky v trolejbuse, to byl taky zážitek. (smích)

Jarda Konáš vás označil jako rock'n'roll pro hipstery. Co si mám pod tím představit?

Matěj: Nám je jedno, jestli na naše koncerty chodí hipsteři nebo punkáči, naše fanoušky nekategorizujeme.

Proč se jmenuje album "No Way Back"? V čem není cesty zpět?

Bernard: Nikdy není cesty zpět, když to vezmeš tak, že ti čas utíká, jdeš furt dopředu a nemůžeš se vrátit. Není potřeba se vracet, protože člověk by měl být hrdý na to, co udělal v životě.

Vaše hudba byla použita v reklamách. Jak se to přihodí začínající kapele?

Bernard: Co se týká té první, tak to si nás našli přes jednu agenturu, která dohazuje písničky do reklam. Tu druhou, pro mobilního operátora, režíroval Vojta Kotek, a jelikož se s Vojtou nějaký čas známe a má naši muziku rád, tak se rozhodl, že ji použije.

Máte i vy rádi Vojtovu kapelu TH!S?

Bernard: Máme. Část z ní se spolupodílela na soutěži skupin Český tučňák, kterou jsme kdysi vyhráli.

Na hudbu do reklam jste zanevřeli, nebo se něco dalšího chystá?

Určitě jsme nezanevřeli a budeme rádi za nabídky.

Co vás v nejbližší době čeká?

Bernard: Máme v plánu tři křty (12. 4. Praha, 13. 4. České Budějovice, 17. 4. Brno), kde přehrajeme celou desku. Přidáme vyřazené písně, které se nevešly na album. Pokřtí nám ho Láďa Zibura, který pravděpodobně přijde pěšky. (smích) Hlavní gró koncertů bude na podzim, kdy pojedeme na klubové turné, mezitím to musíme ještě v sobě nechat uzrát.