Mnoha umělcům se stává, že kvalita jejich tvorby časem opadá. To však není případ Žalmana. Ten předloni vydal výbornou desku "Cestující muž". Právě ta vytvořila zdravou a rovnou páteř první poloviny vystoupení. I když byl Žalman (tak jako spousta Čechů v současnosti) zdravotně indisponován, nebylo to nijak zásadně znát na kvalitě jeho zpěvu.

Vynikali ale i ostatní členové kapely. Míša Hálková si zazpívala například ve starší skladbě "Padly vody" nebo v novince "Ticho Hobitů", Petr Havrda je relativně nejmladším členem kapely (zhruba rok a půl) a jeho jemná technika ve hře na kytaru dodává Žalmanově hudbě na květnatosti a vícevrstevnosti. Je vidět, že i přes velmi rychlé a hbité prsty na hmatníku chce více sloužit písni než exhibovat a tvrdší tóny si nechává do svých bigbítovějších projektů.

Petr Novotný jako dobrý guru kapely a vůbec české folkové scény nezůstal nic dlužný své pověsti nenuceného vtipného glosátora, zpěváka a multiinstrumentalisty. Sám hlavní protagonista si tak mohl dokázat, že seskládal partu, která mu může ve složitějších okamžicích pomoci a dotáhnout koncert do zdárného konce.

Žalman má na svém kontě přes čtyři stovky písní, takže do koncertního repertoáru má z čeho vybírat. Postupem času se tak dostávalo na stále známější a osvědčenější hity včetně hymen "Kdyby tady byla taková panenka" nebo skladby "Divokej horskej tymián", která základní set uzavřela. Úplný závěr obstarala typicky odpojená "Nezacházej slunce".

Žalman má za sebou oslavu sedmdesátin, letos však má další důvod k oslavě - padesát let na scéně. Hraný dokument "Naslouchám tichu země" je těsně před dokončením, již brzy by měly následovat projekce v kinech, některé dokonce doprovázeny hodinovými koncerty. Vyjde i nové 2CD a v plánu je i zpěvník. Víc než dost toho má v plánu člověk, který dokázal udělat pro domácí folkovou scénu tolik jako málokdo jiný. Jeho písně a vystoupení mají i v současnosti silnou melodiku, poselství a filozofii, kterou je potřeba hlavně v dnešní době šířit dál.