Smysl nejrůznějších výběrů byl postupem času devalvován k velmi nízkým hodnotám. Audiofilové netoužili a nechtějí mít ve svých sbírkách pořád ty samé nahrávky, jen v obráceném pořadí nebo přeházeně. Dají se mezi nimi najít i výjimky. Příkladem budiž právě recenzovaný dvojdisk "Nej folkové balady".

Při pohledu na pouhý titul nahrávky vás napadne, že to bude prostě soubor těch nejprofláklejších pomalých skladeb hudebního stylu, který sice není u nás rozšířen ve velkých masách, ale má stále velmi silné podhoubí a věrné fanoušky. Interpreti? No jasně, Jaromír Nohavica, Žalman, Čechomor, Spirituál kvintet, Brontosauři jsou jasní. Ale najednou ouha. Je tu i Jablkoň, Koňaboj, Záviš, Blanka Táborská, Traxleři či Duo Cis. Jména, která širší hudební veřejnosti už tolik neřeknou.

Co tam může být tak od Žalmana? Řeknete si určitě "Kdyby tady byla taková panenka" nebo "Nezacházej slunce". Omyl. "Severní vítr" v novější verzi z roku 2011 i "Vojáčka z Moorlough Shore" stojí za to si poslechnout. A tak to je i s jinými jmenovanými profláklými jmény. Ne, všechny písně nejsou geniálně napsány či otextovány. Občasné slabší chvilky se najdou. U čtyřicetipoložkového a téměř dvě a půl hodiny trvajícího díla by však bylo divné, kdyby k tomu nedošlo.

Co je důležitější, dvojalbum nezačne nudit. Aktuálnější verzi "Zabili, zabili" z "Balady pro banditu" totiž vystřídá živé podání skladby "Husičky, husičky" Čechomoru s hostující Lenkou Dusilovou, následuje dylanovka "Čím dál tíž se dejchá" od Druhé trávy, v lidovkách upravených Vlastou Redlem se rozezní cimbál a i hlas dávno zapomenutého kamioňáka Jiřího Zonygy sedí lidovce "Můj koníčku ryzovraný" náramně.

Pro ty mladší tu nechybí stále známější Jelen, starší si naopak rádi poslechnou Luboše Pospíšila, Jitku Molavcovou nebo legendární "Hejna včel" v podání Brontosaurů. A nemůže být lepší tečky než zpívajícího právníka Ivo Jahelky a jeho humorného příběhu o tom, jak traktorista přejel souložící chodce. Tento výběr působí jako dortík, který je na povrchu zdoben mandličkami a rozinkami.

Slabších míst opravdu mnoho není, barevnost je i v rámci škatulky folkových balad dost veliká, stylově a dramaturgicky sem však jedna rozinka příliš nepasuje. Katka Knechtová nikdy folkařkou nebyla, megahit "Muoj Bože" folk není a snad pouze textově lze nalézt určitě styčné body s ostatní produkcí. To je však dost málo na to, aby skladba do tohoto výběru pasovala. Dramaturgický úlet Milana Svobody ještě v těch negativních bodech doprovází mizerný booklet, který ani bookletem není, protože je to pouze dvojlist s naprostým minimem informací o jednotlivých písničkách.

V celkovém kontextu se však jedná o nepodstatné věci. Milovníci folku se nemusí bát po této dvojkompilaci sáhnout, určitě bude jejich uchu lahodit.