Když si v příspěvcích v této makrorecenzi pročtete vztahy zúčastněných redaktorů k Justinu Timberlakeovi, téměř všichni se netají skutečným obdivem k němu, žádného vždycky jsem ho nesnášel mezi nimi nenajdete. Na musicserveru prostě máme JTho opravdu velmi rádi. O to více zamrzí, že zatímco "Man Of The Woods" získal v hlavní recenzi osm bodů z deseti, a pasovali jsme ho proto na Album týdne, sedmi ostatním členům naší redakce se deska líbila výrazně méně. A to od vůbec po maximálně trochu. Justina máme pořád stejně rádi, ale do budoucna doufáme, že jeho další album získá v makrorecenzi lepší hodnocení než to dnešní - na kdysi geniálního umělce výjimečně nízkých 44 %.

---

Jakub Malar - Justin ztracený v lese (2/10)
Vztah ke zpěvákovi: Sleduji ho od jeho začátků a do určité doby mě jeho vývoj absolutně fascinoval.

Když měl Justin Timberlake před vydáním projektu "The 20/20 Experience", jeho pozice tehdejšího krále popu se zdála být neotřesitelná. Jenomže ejhle, obě části sice nebyly umělecky vyloženě špatné, ale bylo vidět, že jak Justin, tak jeho tým vlastně tápou, čemuž rozhodně nepomohla dlouhá stopáž skladeb, jež byla u většiny skladeb neúnosná. Jenže teď je tady páté album "Man of the Woods" a s ním přichází i absolutní propad - už netápe, ale přímo se ztrácí. Hudební složka, v níž se mísí několikrát obehrané beaty s něčím, co vzdáleně připomíná country music (v její nejhorší formě), je sama o sobě velice slabá a i po opakovaném poslechu nenajdete výraznější moment (výjimkou budiž skladba "Flannel", kterou bych už teď rád označil nálepkou průser roku - tak trochu něco mezi Brontosaury a hodně špatným vánočním songem). Korunu tomu ale ovšem nasazují texty, v nichž se Justin vyloženě vyřádil a většinou se v nich řeší sexuální uspokojování, dojde na barvy genitálií ("I love your pink, you like my purple") a nemůžou samozřejmě chybět texty o nově nalezeném rodinném štěstí. Především se ale dozvíme, jaký je Justin kanec v posteli. V mém konečném hodnocení dávám jeden bod za zdařilou promo kampaň, která mě přiměla k poslechu alba, a jeden bod za skladbu "Montana", která sice není nijak převratná, ale v rámci alba patří k tomu nejlepšímu.

---

Petr Doupal - Kapitola ne hodná, ale nutná zapomenutí (3/10)
Vztah k interpretovi: Vyložená adorace. Nejoblíbenější postava šoubyznysu.

"No, tak mi první singl nesedl," řekl jsem si. Tak nakonec mi ale nesedlo celé album. Na jedné straně máme urban skladby jako "Filthy" a chytlavější "Supplies", které by na "FutureSexu" patřily k průměru, především kvůli absenci nějaké melodie, na druhé straně tu jsou ony wow, on dělá country, ale na podkladu 808 skladby. Ok, "Say Something" je neskutečná pecka, ale jinak je zbytek "Man Of The Woods" asi stejný průšvih jako "Revival" Eminema - superstar vydá desku, kde většinu skladeb chcete po pár sekundách přeskočit. Obě tato alba jsou při své délce neskutečně ubíjející. Marně hledáte hit nebo cokoliv, co by vám aspoň trochu uvízlo v hlavě a neusínali byste z toho. Když jsme u té nudy, ještě tu teda je třetí typ skladby, ty letní jako "Midnight Summer Jam", o nich ale vůbec nemá smysl mluvit, protože jsou zcela o ničem. Když pak JT, za jehož koncerty a desky jste utratili tisíce, udělá habaďůru v podobě praktického omezení prodeje vstupenek na koncerty jen pro členy jeho klubu za 500 Kč, máte velký problém v afektu neudělit 0/10. Vinyl jsem si už bohužel předobjednal, nicméně pochybuju, že by někdy deska viděla jehlu mého gramofonu.

---

David Věžník - Šest věcí, které chybí albu "Man Of The Woods" k dokonalosti (4/10)
Vztah ke zpěvákovi: Justina žeru. Umí zpívat, umí tancovat, je to správná homoikona a donedávna dělal i dobrou muziku.

1. Produkce. Ten bod, který naší redakční Jolandě ("Do výsledného žebříčku toho nejlepšího za rok 2018 na musicserveru promluví výrazně, ať už bude znít jakkoliv,") chyběl k udělení plného počtu, je zároveň tím jediným, na čem se shodneme. The Neptunes se stále znovu neúnavně snaží ze svého vyčpělého zvuku udělat přednost a trademark, Timbaland přináší revoluci sonickým bordelem ("Filthy"). Dohromady to nedrží, nefunguje a nezní.
2. Hity. Test: Pusťte si album, a jakmile dohraje, zkuste si zazpívat nějakou pěknou písničku z něj. OK, kromě "Say Something". To, že Justinovi evidentně dochází hitový dech, ale není až takovým překvapením - zkuste obdobný test u druhé části "20/20...".
3. "Can't Stop The Feeling!".
4. Koule. "Dle svých slov si je totiž vědom toho, že když něco prohlásí, lze to interpretovat vícero způsoby. A on se nechce dostat do světla reflektorů v oblastech, jež mu nejsou tak úplně vlastní." :-(
5. Koncept. Když už se rozhodnete, že vaše nová deska bude vonět přírodou, že v traileru budete hopkat po poli, až se z toho kolegové ze Stereogum budou ptát, zda na vás ona známá parodie na Bon Iver měla takový dopad, že natočíte vlastní album Bon Iver, tak si za tím máte jít. A ne nahrát zlo jménem "Filthy" a snažit se být druhým Princem ("Sauce").
6. Soudnost. A když už si teda řeknete, že to nebude country album, ale pseudofuturistický pop, tak vám ten druhý hlas v "Say Something" má zazpívat skutečná Anastacia a ne Chris Stapleton.

---

Tomáš Navrátil - Vidláctví z budoucnosti? (5/10)
Vztah ke zpěvákovi: Explodující příval energie. Jeho pražská show byla mým největším koncertním zážitkem. Od prvního songu celá O2 arena stála a tancovala, to už jsem u nikoho nikdy nezažil.

Božský Džej Tý si v naleštěných lakýrkách a dokonale padnoucím obleku vyšel do lesa na houby. A jak tak sbíral do košíčku jednotlivé houbičky, občas se mu tam přimíchala nějaká prašivka. Z uvařené smaženice začalo být strávníkům po čase trochu nevolno. Chuť ingrediencí nám byla povědomá, ale někdy se člověk zakousl do nahořklého hříbku. Kritika toho, že Justin smíchal dohromady až moc hudebních žánrů, je tentokrát na místě. Úvodní a zpočátku rozpačitě přijatý singl "Filthy" je ve výsledku jednou z nejlepších písniček na desce. Je to moderní, je to sexy a nutí se pořádně zavrtět. Podobně zapůsobí skvělá "Higher Higher", ale v singlu "Say Something" s Chrisem Stapletonem druhé "Mirrors" nenacházím. Také jste si všimli, že albová verze se od té v klipu výrazně liší hlasovými projevy obou zpěváků? A bohužel ta, co doprovází videoklip, ji o řád převyšuje. Justinova oblíbená outra jsou někdy mnohem zajímavější než samotná skladba (např. v "Midnight Summer Jam"). Druhá polovina jede už jen na lehkou setrvačnost. "Man of the Woods" není hudební katastrofou roku 2018, ale nad každou písní visí jedno velké ALE. Justinovi to prostě víc sluší v sametovém obleku než v kostkované košili, která byla vláčena blátem a jehličím.

---

Josef Martínek - Poprvé bez vize (5/10)
Vztah k interpretovi: Ikoničnost, muzikálnost, showmanství, badatelství. Tohle pro mě ztělesňuje. Když si vzpomenu, jak na pražském koncertě projel na svém pojízdném můstku jen pár decimentrů nad mou hlavou, nostalgicky zamačkávám slzu.

Kam se poděla Justinova genialita? Před pěti lety jsme mu po prvním díle "The 20/20 Experience" nasazovali korunu krále popu a obdivovali jeho schopnost být hitový a progresivní zároveň. Euforie dostavující se v momentě, kdy zazní první tóny "Mirrors", nejopojnější popové hymny této dekády, trvá dodnes. I "Man Of The Woods" mohla být prima deska, trailer tomu nasvědčoval. Jenže když v jednu chvíli sedíte u táboráku a pobíháte v indiánském ponču a následně z instagramového videa pokřikujete, ať vás hlavně nikdo nespojuje s country, je vidět, že vlastně nevíte, co chcete. A Justin to evidentně opravdu neví. Na jedné straně tu máme pár skvělých kousků jako "Say Something", "Midnight Summer Jam" nebo "Higher Higher". Kousků, které jsou důkazem toho, že přijít s jakousi moderně znějící muzikou vycházející z kořenů country a rocku není vůbec špatná myšlenka. Na straně druhé ale větší množství písniček, které vyloženě ubíjejí. Nekonečnou smyčku "Wave", vyčpělé r'n'b bez nápadu "Supplies" i omáčku jako "Sauce". Ani ze spojení s jedním z nejuhrančivějších hlasů současné pop music Aliciou Keys v "Morning Light" Timberlake nic moc nevytěžil. Ne, není to průšvih roku, JT si jen předchozími deskami nasadil laťku zatraceně vysoko. Oč geniálnější byly, o to víc bolí zklamání z jeho současné bezradnosti, z absence jakékoliv kontinuity, vize. Proto vzbuzuje hodnocení "Man Of The Woods" takové emoce. A přitom si vlastně žádné vášně nezaslouží. Jestli totiž něco definuje průměrnost, je to právě tahle deska.

---

Jana Kloučková - Prošlo mu to (6/10)
Vztah k interpretovi: Nepovažuji se za fanouška, přesto mi není lhostejný.

Justin Timberlake čím dál více riskuje, že se vzdálí masám. Nekývá na univerzálnost a líbivost konkurenta Bruna Marse a hudbu si dělá jednoduše podle/pro sebe. Novinka "Man Of The Woods" zvukově navazuje na předchozí dvojalbum "The 20/20 Experience". Už tam se Timberlake začal odklánět a rozdělil posluchače na ty, které jeho hudbu buď berou jako ukázkový příklad invence, nebo ty, kteří ji považují za nepovedený experiment. Letošní singly také nevěstily moc dobrého. Na první poslech změti zvuků, které měly vytvořit dojem těžko uchopitelné sofistikovanosti. Časem je nutno připustit, že i velký popař může přešlápnout. To už se zpětně potvrdilo pro druhou část předchozí Dvacky, při "Man Of The Woods" se tak naštěstí úplně nestalo. V kontextu alba singly poměrně fungují a po krátké době se stačily zavděčit. Nejsilněji se prozatím jeví zdánlivě obyčejná píseň "Say Something", ač v ní zvítězil Chris Stapleton. Nahrávka celkově disponuje dobrým startem, který vydrží do výtečné páté skladby "Higher Higher". S následujícím trackem "Wave" se skvělý nástup rázem láme a posléze se na desce častěji objevují výplně. Jedno je tedy jisté - vaty se posluchač dočká spíše než hitů. Zásadní album své kariéry tak JT rozhodně nenahrál, úplnému průšvihu se však stačil ještě vyhnout.

---

Dan Hájek - Justinova promarněná šance na nový "Thriller" (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Bavil mě jeho hudební rozvoj, jeho pražský koncert byl nezapomenutelný, ale nyní se něco jaksi zaseklo.

S každou deskou zdolával nové obzory a pracoval na zevrubnějších hudebních postupech. Justin Timberlake je všeuměl a doteď se mu vše vesměs dařilo. S "Man Of The Woods" nejdříve servíroval různorodé singly, možná to byla i snaha oslovit co nejširší spektrum fanoušků a posluchačů. Stejně tak chtěl tehdy bodovat s "Thrillerem" Michael Jackson, jeho plán však vyšel na všech možných frontách, ale Justinova mašinérie se najednou zadrhla. Na desce je několik povedených momentů (ať už "Say Something", titulní "Man Of The Woods" s vokální variací v duchu George Michaela, povedené disko "Montana" nebo hybná "Breeze Off The Pond") a je zde servírováno tradiční americké best of - country, soul, funk, disco, r'n'b a gospel. Přesto tu natrefíte na přehnané žánrové rozkročení a přehršel spolupracovníků, to vše narušuje celistvost a vecpaly se sem i hluché momenty. Asi to chtělo nahrávání věnovat více času, doplnit nadhled, soustředění a nenechat se zmást okolními vjemy? Čas ukáže, zda resumé zůstane nakloněno k nejslabší položce v jeho diskografii, nebo na ni bude posléze nahlíženo jinak. Přesto věřím, že na koncertech to bude zas ten švihák Justin Timberlake.