S deskou "Red Letter Day" se Wallflowers pokoušejí tak trochu o návrat. Když v roce 1996 vyšlo album "Bringing Down The Horse", kolem skupiny se strhl zájem nejen novinářský, ale také posluchačský. Melodický a upřímný pop rock se ideálně usadil na tehdejším prodejním hřbetu a výsledkem byla několikanásobná platina v Americe a solidní úspěchy za oceánem. Pak si ale Wallflowers dali příliš dlouhou pauzu, konkrétně čtyři roky, a následovník "Breach" propadnul. Potom zase nebylo po dvě léta o kalifornské kapele slyšet, až nyní se vrací na scénu. Novinka určitě potenciál k "průlomu" především na domácím trhu má. Dobrá písnička se totiž nikdy neztratí. Přesněji řečeno - když je jednou objevena, už se nezakutálí do neznáma.

Wallflowers na sebe vždycky přitahovali víc pozornosti než jim podobné bandy. Žádný div, když lídrem je Jacob Dylan, syn nejslavnějšího z hudebníků. Takový typ atraktivity může pomoct, ale stejně dobře může potopit. "Chejry" (český překlad jména souboru) se naštěstí od zprostředkovaného věhlasu oprostili, Jacob nenásledoval osud mnoha dalších protěžovaných potomků, po nichž se časem slehla zem, a parta si vybudovala jméno, jež s několika šrámy drží dodnes. "Red Letter Day" by nejednu z těch ran mohlo zacelit, pokud přímo nenechat zapomenout. Kvartet totiž hraje hodně dobře to, co je v Americe pořád v kurzu - přímočarý folk rock plný jednoduchých melodií, čitelných aranží a pozitivní nálady.

Tak, jak tomu bývá u většiny desek, i "Red Letter Day" stojí a padá s několika kousky, které jsou doplněny o věcičky, řekněme, slabší. A rozdíl mezi povedenou platňou a jejím opakem tkví právě v těch slabších příspěvcích. Jenže ty jsou v případě Wallflowers nadprůměrné. Jestliže při písních "When You’re On Top", "Everybody Out Of The Water", "If You Never Got Sick" nebo "See You When You Get There" nevyjdete z úžasu, kterak silná a chytlavá muzika se dá vydolovat ze zdánlivě provařeného klasického rádiového rock’n’rolu, u zpomalených, z hudební nostalgie upletených kousků "Closer To You" či "Health And Happiness" vás napadne, že neposloucháte nic nového. Jenže ono vás to "staré prověřené" baví, máte z něj radost, klepete si nohou společně se šlapavou rytmikou, zkoušíte si zpívat stejně ochraptělým, jakoby lajdáckým Dylanovým hlasem a pobrukujete si prosté melodie.

Komu tedy Wallflowers doporučit? Vlastně všem, kterým není proti srsti jakákoli rocková odnož. "Red Letter Day" je bez debaty nekonfliktní, vstřícné album, které by mělo potěšit nejen fanoušky Dave Matthew's Bandu, Counting Crows nebo Toma Pettyho, ale také přívržence Bruce Springsteena, Rolling Stones, R.E.M., INXS, U2, Stinga atd. Dalo by se pokračovat takřka neustále, protože tohle je ryzý mainstream. Ale nikoli ten pochybný, vykonstruovaný, penězi zkorumpovaný, nýbrž ten upřímný, jasný, talentovaný a více než vstřícný.