Role předkapely se zhostila mladá, zatím moc neostřílená skupina Trocha klidu, která na jaře jela turné s UDG a Ovocem a kterou jsme mohli vidět také na pár zastávkách festivalu Hrady CZ. Po pravdě jejich výběr zrovna nebyl moc dobrou volbou do této nevděčné pozice, která spočívá v tom adekvátně nažhavit a připravit publikum na hlavní hvězdu večera. Kluci se zatím dostávají do povědomí z garážové kapely a momentálně nevyčnívají z plejády obdobných formací. Ale ukáže čas, kam je jejich postupné snažení posune.

Samotný Marek Ztracený začal od podlahy netradičně lidovkou "Slepička kropenatá", jakožto první písničkou, kterou ho naučil táta, když byl ještě prcek a bylo mu kolem šesti let. Tímto nečekaným krokem a jistou dávkou neformálnosti všechny odzbrojil. Zavzpomínal na období, kdy hrál na bicí v kapele Kredenc a jejich největším hitem byla "Kopla mě kobyla". Letmo prošel pár historických okamžiků, které předcházely slavnému hitu "Ztrácíš". Jak mu například na Štědrý den do kostela volal producent Martin Červinka s nabídkou natočení debutového alba. Naštěstí toto období je zdárně za ním, stejně jako pár jeho extempore spjatých s jeho rychle nabytou slávou. Ztracený se tak dnes může právem řadit mezi první ligu naší hudební scény, kam ho opět po letech vrátil nečekaný nostalgický hit "Léto 95".

Krom zavzpomínání na oněch deset let bylo hlavním cílem koncertu, aby se všichni bavili, hodili aspoň na chvíli starosti za hlavu a byli šťastni. Myslím, že se povedlo. Nejvíce šťastný byl ale Marek Ztracený, který si splnil pomyslný sen, protože byl vždy ve stínu jiných interpretů, kteří začínali v téže době (např. Tomáš Klus, Ewa Farna či Xindl X) a jejichž hvězdovost je větší a jejich hity známější. Vyšel tak ale nenápadně z jejich stínu a předvedl se v tom nejlepším světle. Koncert, jehož přípravy trvaly osm měsíců, měl spád, byl pestrý. Ztracený střídal u jednotlivých písní pozice za kytarou, klavírem či bicími, a ukázal tak svoji všestrannost. Pomyslným vrcholem byl souboj v bubenickém setu s kapelním bubeníkem Markem Fryčákem. Navzájem se mezi sebou hecovali, až jejich číslo vygradovalo ve společný závěr a plynule přešlo do "Víš lásko".

Pod kotel přiložila i dračice Marta Jandová, která byla nabitá dostatečnou energií, aby zvládla zazpívat duety "Počasí", "Káva a sex" i létat po pódiu s dlouhou konfetou jako gymnastka se stuhou. Martino hostování se vzhledem k dosavadní spolupráci s Markem přímo nabízelo a bylo i dopředu anoncováno. Ale že přijde i dvaačtyřicetinásobný Slavík Karel Gott, to čekal jen málokdo. Božský Karel za klavírního doprovodu Ztraceného vyšvihnul v závěru svoji hitovku "Být stále mlád". Nezapomněl mu popřát za to, co dokázal, a zavtipkoval, že rozhodně není dle jména na místní hudební scéně ztracený.

Nechybělo ani klavírní sólo "Preludium" od Bacha pro maminku, která ze zpěváka chtěla mít kněze, či skladba "Stává se to i v lepších rodinách" věnovaná všem, kteří budou mít druhý den kocovinu. Tím si rejpnul i sám do sebe, kdy měl picí období. Chytrým tahem bylo i zařazení novinky "To se mi líbí" včetně textu na obrazovce, kdy se tak slova nenásilnou formou dostala k fanouškům. Písní "Snad se něco stane" navodil náladu na přicházející adventní období. Plusem byla scéna, která sahala až do půl sálu, interakce s diváky a černobílé (artové) aktuální záběry z koncertu, které byly promítány na pozadí. Vizuál byl tedy daleko lepší než přitrouble tematicky laděná křoví, která působí většinou kýčovitě. Příjemným zpestřením bylo i zařazení improvizované písničky na tři akordy v cikánském tempu, které přerušilo předem jasné nalinkovaní večera.

Během setu zazněla i nejstarší písnička z repertoáru. Tou není "Ztrácíš", jak by se na první pohled mohlo zdát, ale "Pohádky", která je o rok starší než její slavnější nástupkyně. Nejslavnější písničky jsme se dočkali až v kýženým přídavku. Samotný povedený koncert uzavřel pověstný výskok hlavní hvězdy večera.

Jedinými výtkami z dobře připraveného a odehraného koncertu byly dlouhé konfety neprakticky a nelogicky odpálené hned v úvodu. Zpěvák se do nich zamotal a snažil se z nich pak nenápadně vymotat, což muselo být z jeho postu tak trochu trapné. Ale možná to byl maskovací tah, jak odpoutat pozornost od nedobrého zvuku, kterým byl začátek koncertu poznamenán.