Petra Janů letos okysličila svou hudební kariéru tím, že má za svými zády novou koncertní kapelu Amsterdam. Nezapomíná ale ani na své začátky, z nichž mnohé ukazuje čtyřcédečkový box "Petra a Petřina". Ten do detailů mapuje spolupráci této skvělé zpěvačky a geniálního kytaristy Oty Petřiny.
8/10
Petra Janů a Ota Petřina - Petra a Petřina
Skladby: CD1: V diskotéce, Svět za 105 let, Čekání, Ding ding dong, Já se toulám, Padal déšť, To ty nejsi, Motorest, Blues ženských domovů č. 609, Deltaplán, Kaleidoskop, Hrajte starý rokenrol, Akce ženich se odkládá, Dvacáté století, Kondiciogram, Tisíc stran formátu A1, To je správné / CD2: Exploduj!, Benzinová královna, Démoni z Dejvic a Doktor Q, Jen jestli..., Ještě nejsem grogy!, Příběh Gabriela, Písnička, Černá ovce, Vabank, Koncert končí, Nelituj, To nemusím mít, ... a víc mě nečekej, Náš zámek / CD3: Jámy, Všechno je jasný, Prázdný kraj, Pusť mě už dál, Jen stejné jméno, Beatová Liduška, Diskžokejka, Dej si říct, Jdu zutá, Ráno, ráno, Já nejsem zlá, Továrna na maléry, Kolemjdoucí, Detektiv / CD4: Pravý jména věcí, Krátký let, Rok 3000, Sváteční úterý, Ročník 50
Vydáno: 10.11.2017
Celkový čas: 60:01 + 60:55 + 53:50 + 40:19
Vydavatel: Supraphon
První kontakt obou person vznikl díky formaci CK Vocal.
Petra Janů zpívala v roce 1977 na jeho debutovém albu "Generace", které bylo českou verzí exportního předchůdce "Generation" (1975).
Ota Petřina se staral o hudební aranže a základy a tam se poprvé oba potkali. Hudební láska to musela být na první pohled, protože Petřina s Janů poté navázal úzkou spolupráci, která trvala rovných sedm let a vyústila ve čtyři alba a několik singlů.
V sedmdesátých letech dostával rock od komunistů pořádně za uši, takže je vlastně velký zázrak, že tyto nahrávky vznikly a že se interpreti mohli prezentovat tak, jak se prezentovali. Petřina měl snad nejbujnější vlasovou hřívu, co tehdy v Československu vlála, a Petra Janů se taky rozhodně
neupejpala. Brala si na sebe odvážné kostýmy, spodní prádlo mnohdy nechávala stranou a účesy a barvu vlasů měnila jak chameleon. Při pohledu na některé fotky z bookletu má člověk pocit, že si inspiraci vzala hodně třeba i u
Davida Bowieho.
Hudebně se dá taky celá spolupráce zařadit hravě do škatulky rocku, n některých momentech dokonce s přívlastkem hard. Janů na to rozhodně měla hlasovou vybavenost (a pořád má), o kvalitách Petřinovy hry na kytaru byly popsány stohy papíru. Ve skladatelské dvojici se Zdeňkem Rytířem v nich zpěvačka objevila zázemí, které by jí dneska mohl závidět leckterý zpěvák. Petřina navíc do studia vodil samou hudební a muzikantskou extratřídu - basáky Vladimíra Padrůňka či Ondřeje Soukupa, bubeníky Tolju Kohouta, Vlado Čecha, Jiřího Hrubeše, klavíristu Martina Kratochvíla, sbory zpívali Ladislav Kantor i
Luboš Pospíšil. Disk "Ročník 50" si přitom Petřina hudebně složil i nahrál sám.
Některé z těchto nahrávek, které byly remasterovány z původních pásů, nabídly výběrovky "Já jsem, jaká jsem" a
"Má pouť". Bylo tedy jasné, že popové kantilény neuslyšíme, ale i zde se najdou krásné pomalejší věci. Například "Kaleidoskop" jako by vypadl z legendární desky "Příběhy, písně a balady"
Václava Neckáře. Ale především je zde rytmická a dunivá rocková složka. Dá se říci, že jestliže u mužů zůstal v té době věrný rocku z masově známých zpěváků snad jen
Jiří Schelinger, ženy zastupovala právě Petra Janů.
Bezmála dvacetiminutový titulní song poslední již zmiňované desky jednoznačně přidává váhu názoru, že muzika v podání této dvojice je vhodná především k soustředěnému poslechu. Ano, hity se zde taky najdou, především na "Motorestu" jich je hrst, ale aby si člověk naposlouchal veškeré aranžérské a hráčské Petřinovy finty a vychutnal si u Janů barvu hlasu a rejstřík jeho nálad, je nejlepší si sednout a v klidu se zaposlouchat. Celá krabička i s bonusovými singly z té doby a pěkným bookletem tvoří celistvý pohled na spolupráci dvou nesmírně inspirativních lidí, od začátku jejichž spolupráce uplynulo právě letos čtyřicet let.