Toto pestré trojalbum editoval Jan Adam a vzhledem k jeho blízké spolupráci s Karlem Gottem jsem měl obavy, aby neinklinoval spíše k popovým nahrávkám a neméně důležitou etapu Petry v rockovém stylu nějakým způsobem v této edici neomezil. Měl poměrně složitou práci z toho kvanta nahrávek vybrat takové, aby měly každá své opodstatnění a aby se majitelé předešlého dvojCD "Já jsem, jaká jsem", které rovněž sestavoval on, necítili naštváni tím, že dvě třetiny písní už doma mají. Tato záležitost dostala uspokojivou odpověď v tom, že pouze 18 opusů je na obou výběrech ve stejných verzích, dalších pět z rockových začátků Petry jako "Motorest", "Exploduj!" apod. je zde zaznamenáno z koncertu v Lucerně z roku 1988. Samozřejmě trvalky typu "Jedeme dál", "S láskou", "Říkej mi..." nebo "Diagnóza láska" nesmí chybět na žádném ambiciózním výběru této zpěvačky. Ale je zde i více jak dvacet písní, které buďto nevyšly nikdy na CD, nebo dokonce na žádném nosiči.

Samozřejmě není možné, aby se editor zavděčil všem, každému bude chybět jiná skladba. Někdo by chtěl víc popových, někdo rockových, jiný muzikálových skladeb. Já tento výběr považuji za vyvážený. Jsou zde vrcholy typu "Já o něm vím své", duet s Hanou Zagorovou, v originále "I Know Him So Well" z pera hitmakerů z Abby Björna Ulvaeuse a Bennyho Anderssona nebo nikdy nevydaný "Minutový valčík", ve kterém Petra Janů snad ani nedýchá. Samozřejmě umístění některých songů se i mně zdá diskutabilní, hlavně na posledním disku přebývá písní ze slabého posledního řadového alba "Kouzlo" a nezachrání to ani duet s Petrem Kolářem "Jsou dál, jsou", v originále Queen a "No One But You". Další píseň třetího disku tohoto výběru "Pasáže" je jedna z nejhorších na albu "Jedeme dál II". Ale toto zklamání rychle přehluší famózní rockový covernářez schelingerovky "Pohřeb přítele" a písnička "Koncert končí" z pera nestora Oty Petřiny.

Původně jsem byl také zklamán tím, že hlavní rockové perly ze sedmdesátých let jsou zde všechny v živém provedení Golemu Jana Václavíka, ale po poslechu těchto verzí se mé posluchačské ucho uklidnilo. Golem tehdy a nyní je totiž rozdíl. Jak jsme mohli vidět na nedávném narozeninovém koncertu několikanásobné Zlaté slavice, dnes je spíše o dechových nástrojích, zato v osmdesátých letech zněl našláple, výbušně a patřičně rockově. Bonusem pak je kolekce skladeb tria Triky a pověry. Trojice ve složení Šíp, Uhlíř, Janů tu paroduje slavnou italskou trojku osmdesátých let Ricchi e Poveri a závěr se tedy nese ve stylu typicky šípovského textařského humoru.

Zvláštní dodatek si zaslouží booklet výběru. Jedná se totiž o nejhezčího papírového průvodce ze všech dílů, co zatím supraphonská Zlatá edice má. Dvacet stránek, fotky z rodinného alba a hlavně snad naprosto všechny informace o každé skladbě. Tady editor odvedl dle mého dokonalou práci. Lze si jen postesknout, že to na ostatních dílech tak vždycky není. Tady to jenom dokresluje výsledný dojem. A ten je jasně pozitivní.